IV.ÚS 2800/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2800/16 ze dne 5. 10. 2017 N 183/87 SbNU 27 Náležité odůvodnění nepřiznání odškodnění za nepřiměřené průtahy ve správním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jana Musila (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 5. října 2017 sp. zn. IV. ÚS 2800/16 ve věci ústavní stížnosti Boženy Remešové, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem Burešova 615/6, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2016 č. j. 18 Co 124/2016-53 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. března 2016 č. j. 18 C 111/2015-30, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního řízení, za účasti 1. Městského soudu v Praze a 2. Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva dopravy jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2016 č. j. 18 Co 124/2016-53 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. března 2016 č. j. 18 C 111/2015-30 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2016 č. j. 18 Co 124/2016-53 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. března 2016 č. j. 18 C 111/2015-30 se ruší. Odůvodnění I. Stěžovatelkou namítané zásahy do základních práv 1. Ústavní soud obdržel návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se Božena Remešová (dále jen "stěžovatelka" nebo "žalobkyně") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv. Stěžovatelka namítá především porušení článku 3 odst. 1, článku 11, článku 36 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení článku 6 odst. 1 a článků 13 a14 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a zásah do článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Zásah do svých základních práv stěžovatelka spatřuje v rozhodnutích obecných soudů, jimiž jí nebylo přiznáno požadované přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve správním řízení. II. Řízení předcházející podání ústavní stížnosti 3. Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu spisů vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 134/2014 a 18 C 111/2015 Ústavní soud zjistil: 4. Dne 10. března 2010 podala stěžovatelka u Městského úřadu v Koryčanech (dále jen "správní orgán") žádost, jíž se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by správní orgán podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "s. ř.") určil, že na pozemku parc. č. X, katastrální území Koryčany, obec Koryčany, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Tuto komunikaci stěžovatelka využívala k přístupu na své pozemky. 5. Řízení před správním orgánem probíhalo od 10. března 2010 do 1. září 2015, tedy více než pět let. Důvodem délky správního řízení byla počáteční nečinnost správního orgánu, který nesprávně vyhodnotil žádost stěžovatelky, a opakovaná kasace jeho rozhodnutí odvolacím správním orgánem - Krajským úřadem Zlínského kraje. 6. V průběhu správního řízení stěžovatelka brojila proti nečinnosti správního orgánu prostřednictvím žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 s. ř. Stěžovatelka se rovněž obrátila na Veřejného ochránce práv, který ve své zprávě o šetření ze dne 9. prosince 2010 sp. zn. 4660/2010/VOP/DS konstatoval, že správní orgán se dopustil nesprávného úředního postupu. Lhůty pro vydání rozhodnutí byly správními orgány opakovaně, přes jejich prodloužení odvolacím správním orgánem, překračovány v řádech týdnů. Také rozhodnutí vydaná správním orgánem byla opakovaně k odvolání stěžovatelky či jiných účastníků správního řízení odvolacím správním orgánem rušena a věc byla vždy správnímu orgánu prvního stupně vrácena k novému projednání. 7. Dne 31. března 2014, tedy ještě v průběhu správního řízení a po více než čtyřech letech od jeho zahájení, stěžovatelka uplatnila u Ministerstva dopravy (dále též jen "ministerstvo") nárok na náhradu nemajetkové újmy. Ta jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem správních orgánů, spočívajícím v neodůvodněných průtazích a v nepřiměřené délce správního řízení. 8. Ministerstvo ve lhůtě stanovené § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen "zákon o odpovědnosti státu") o nároku stěžovatelky nerozhodlo. Stěžovatelka proto podala dne 5. listopadu 2014 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu o náhradu nemajetkové újmy (dále jen "první žaloba"). Výši nemajetkové újmy stěžovatelka vyčíslila na 100 000 Kč s příslušenstvím. 9. Řízení o první žalobě skončilo před Obvodním soudem pro Prahu 1 uzavřením smíru mezi stěžovatelkou (žalobkyní) a ministerstvem (žalovaným), jímž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 37 362 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. Stěžovatelka souhlasila s tím, že v rozsahu, ve kterém se na žalovanou obrátila s návrhem na náhradu nemajetkové újmy dne 31. března 2014, nebude uplatňovat žádná další plnění. Usnesením ze dne 4. prosince 2014 č. j. 26 C 134/2014-24 Obvodní soud pro Prahu 1 uzavřený smír schválil. 10. Podáním ze dne 24. dubna 2015 vzala stěžovatelka svou žádost o vydání správního rozhodnutí ze dne 10. března 2010 zpět. Usnesením ze dne 21. května 2015 č. j. MK/1394/2015 správní orgán v rozsahu, v němž stěžovatelka vzala svůj původní návrh zpět, správní řízení zastavil. Správní řízení ve zbytku skončilo dne 1. září 2015. 11. Dne 27. října 2015 stěžovatelka uplatnila u ministerstva nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve zbylé části správního řízení, tedy od 1. dubna 2014 do 1. září 2015, jakož i celkovou nepřiměřenou délkou správního řízení a jeho nesprávným průběhem. 12. Ministerstvo ve svém stanovisku ze dne 25. listopadu 2015 nárok stěžovatelky neuznalo. Stěžovatelka proto dne 26. listopadu 2015 podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, jíž se domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím (dále jen "druhá žaloba"). 13. Rozsudkem ze dne 3. března 2016 č. j. 18 C 111/2015-30 Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "soud prvního stupně") zamítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že za průtahy k nimž ve správním řízení došlo v období od 10. března 2010 do 31. března 2014, již byla stěžovatelce (žalobkyni) ze strany žalovaného ministerstva poskytnuta náhrada v rámci soudem schváleného smíru, a jde tak o věc pravomocně rozhodnutou. Z tohoto důvodu soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyni nelze přiznat náhradu nemajetkové újmy za uvedené období. Soud prvního stupně poté přistoupil k hodnocení, zda po 1. dubnu 2014 došlo v rámci správního řízení k nesprávnému úřednímu postupu, načež uzavřel, že v daném období byly lhůty pro vydání rozhodnutí správními orgány překročeny celkem o 30 dní. Takové překročení lhůt označil za nezpůsobilé "k zásahu do žádné z myslitelných osobnostních sfér žalobkyně v takové míře a intenzitě, aby bylo možné konstatovat, že žalobkyně utrpěla nemajetkovou újmu, opravňující přiznání jakékoli kompenzace". 14. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále také jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 18. května 2016 č. j. 18 Co 124/2016-53 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ohledně odškodnění stěžovatelky za období od 10. března 2010 do 31. března 2014 je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Potvrdil však jeho závěr: "že průběh předmětného správního řízení již nevykazoval v období od 1. dubna 2014 do 1. září 2015 průtahy ani nepřiměřenou délku." Z tohoto důvodu odvolací soud označil závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti požadavku stěžovatelky na přiznání další peněžité částky za správný. Odvolací soud dále nepřijal tvrzení stěžovatelky, že byla-li nepřiměřená délka správního řízení již konstatována v předchozím odškodňovacím řízení (se závěrem, že zadostiučinění je třeba poskytnout v penězích), omezuje se odškodnění nemajetkové újmy za období od 1. dubna 2014 na stanovení další částky peněžitého zadostiučinění, a to na základě délky zbývající doby, po kterou dané správní řízení probíhalo. Odvolací soud citoval závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2015 sp