IV.ÚS 2805/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2805/21 ze dne 16. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Makala, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2021 č. j. 30 Cdo 2599/2021-239, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2021 č. j. 91 Co 380/2019-190 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. srpna 2019 č. j. 19 C 133/2019-67, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 1, v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v předmětné věci se stěžovatel domáhal po vedlejší účastnici zaplacení zadostiučinění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem v Kutné Hoře (dále též jen "okresní soud") pod sp. zn. 9 C 137/2010 za období od 27. 10. 2010 do 2. 8. 2018. Nemajetková újma mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení. Svůj nárok stěžovatel předběžně uplatnil dne 27. 6. 2018, vedlejší účastnice však nic neuhradila. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 70 875 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se stěžovatel domáhal na vedlejší účastnici zaplacení částky 129 125 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení (výrok III.). Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, když celkovou délku řízení u stěžovatele stanovil na 7 let a 9 měsíců (od 27. 10. 2010 do 2. 8. 2018). K závěru o nepřiměřené délce řízení dospěl obvodní soud již vyhodnocením kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), neboť shledal nedostatky v postupu Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") v průběhu řízení, a to především v rozhodnutí okresního soudu procesního charakteru o přiznání znalečných, která byla opakovaně Krajským soudem v Praze (dále též jen "krajský soud") rušena. I opakovaná zpracování znaleckých posudků různými znalci, kteří zpracovávali znalecké posudky různými metodami, které nevedly k řádnému vyřešení věci, se pak jevily obvodnímu soudu jako skutečnosti, které negativně poznamenaly celou délku řízení. Obvodní soud proto konstatoval, že v důsledku porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě vznikla stěžovateli nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích. Obvodní soud stanovil základní částku ve výši 101 250 Kč, když jako adekvátní vzal částku 15 000 Kč za rok trvání řízení. Tuto částku zvolil z důvodu, že délka řízení nebyla extrémní a neshledal žádné jiné důvody pro navýšení této částky. Obvodní soud následně základní částku snížil o 20 % s ohledem na právní, procesní a do určité míry i skutkovou složitost věci. Ve věci bylo 2 x rozhodováno meritorně u soudu I. stupně, 2 x u soudu II. stupně, celkem 6 x o procesních návrzích před soudem I. stupně, 2 x před soudem II. stupně a bylo rozhodováno také o platebním rozkazu. Jde-li o procesní složitost, soud se zabýval především nutností znalecky zpracovat předmět sporu, řízení si vyžádalo zadávání znaleckých posudků, rozhodování o znalečném, které bylo podrobováno taktéž opravným prostředkům. Účastníci řádně a včas neplnili své poplatkové povinnosti, soud je musel vyzývat k jejich plnění, byli vyslýcháni mnozí svědci, znalci, bylo rozhodováno o uložení pořádkové pokuty, o podjatosti soudce, o námitce započtení. Z důvodu podílu stěžovatele na délce řízení snížil obvodní soud základní částku zadostiučinění o 10 %, když zohlednil tři žádosti stěžovatele o odročení ústního jednání, kterým bylo vyhověno. Postup orgánů veřejné moci byl podle obvodního soudu zohledněn ve formě a výši zadostiučinění, proto nenavýšil, ani nesnížil základní hodnotu odškodnění. Význam předmětu řízení pro stěžovatele zhodnotil obvodní soud jako běžný. Obvodní soud takto dospěl k adekvátní částce 70 875 Kč, a úhradě zákonného úroku z prodlení. 4. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 20. 5. 2020 č. j. 91 Co 380/2019-151 rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). 5. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020 č. j. 30 Cdo 2632/2020-178 byl výše uvedený (v pořadí první) rozsudek městského soudu v části výroku I., jíž byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku obvodního soudu co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II. o nákladech řízení zrušen, a věc byla v tomto rozsahu vrácena městskému soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že rozsudek městského soudu je v tomto rozsahu nepřezkoumatelný. 6. Městský soud následně napadeným rozsudkem (v pořadí druhým) rozsudek obvodního soudu v části výroku II., v níž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, potvrdil (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Městský soud po opětovném přezkumu napadeného rozsudku konstatoval, že obvodní soud správně zjistil skutkový stav, který rovněž správně právně posoudil (s výhradami uvedenými níže). Městský soud se zejména ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v jeho nepřiměřené délce, a tím k porušení práva stěžovatele na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.), čímž mu vznikla nemajetková újma. K uvedenému závěru vedlo obvodní soud vyhodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb., přičemž nedostatky v postupu procesního soudu během řízení, shledal i městský soud. Městský soud se ztotožnil s obvodním soudem i v jeho závěru o vyšší složitosti věci [kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.]. Městský soud upřesnil, že nepatrně vyšší procesní složitost spočívala v tom, že bylo rozhodováno 8 x o znalečném (krajský soud napadené rozhodnutí 1 x potvrdil a 2 x změnil), dále bylo rozhodnuto o uložení pořádkové pokuty soudnímu znalci a o jejím prominutí. Z důvodu nepatrně vyšší procesní složitosti je třeba základní částku odškodnění snížit o 5 %. Městský soud shodně s obvodním soudem shledal, že věc byla složitější i po skutkové stránce a po stránce právní. Městský soud dovodil, že z důvodu vyšší skutkové, právní i procesní složitosti věci (která v tomto případě zahrnuje i rozhodování věci na dvou stupních soudní soustavy, neboť věc byla projednávána 2 x u soudu I. a II. stupně, a proto není důvod pro snížení částky za počet soudních instancí) je namístě základní částku odškodnění snížit o 30 % a nikoliv o 20 %, jak učinil obvodní soud. Městský soud měl dále na rozdíl od obvodního soudu (který snížil základní výši odškodnění o 10 %) za to, že z důvodu jednání stěžovatele [kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb.], není třeba základní částku odškodnění jakkoliv snižovat, neboť stěžovatel se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel. Městský soud dále přisvědčil obvodnímu soudu v tom, že postup orgánů veřejné moci během řízení [kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.], byl již dostatečně zohledněn ve formě a výši zadostiučinění. Nejvyšší soud ve své judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3411/2011) dospěl k závěru, že v případě bezvadného postupu soudu by nebylo možné dojít k závěru o odpovědnosti státu za způsobenou újmu spočívající v porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z tohoto důvodu jsou níže uvedené nedostatky v postupu soudu v posuzovaném řízení již zohledněny v základní částce, z níž obvodní soud při stanovení zadostiučinění vycházel. Obvodní soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu