IV.ÚS 2813/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2813/08 ze dne 28. 4. 2009 N 102/53 SbNU 285 Ke zjišťování pobytu účastníka řízení a k ustanovení opatrovníka z řad zaměstnanců soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného - ze dne 28. dubna 2009 sp. zn. IV. ÚS 2813/08 ve věci ústavní stížnosti D. H. proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38, kterým bylo rozhodnuto v řízení, v němž byl stěžovateli coby účastníkovi řízení neznámého pobytu ustanoven opatrovník, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Okresního soudu v České Lípě jako účastníka řízení a Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v České Lípě jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok I. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38 se zrušuje. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38 se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. listopadu 2008, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 10 C 203/2007-38 (dále též jen "napadený rozsudek"). Podle tvrzení stěžovatele byla napadeným rozsudkem porušena jeho základní práva dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 2. Z předložené ústavní stížnosti a spisů Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 10 C 203/2007 (dále jen "soudní spis") a sp. zn. 9 Nc 5013/2008 (dále jen "exekuční spis") Ústavní soud zjistil, že návrhem na vydání platebního rozkazu se Střední odborná škola a Střední odborné učiliště v České Lípě (dále jen "vedlejší účastník řízení") dne 19. března 2007 domáhala zaplacení částky 8 875 Kč s přísl. jako poplatku za práci žáků vedlejšího účastníka řízení, k jehož úhradě se stěžovatel na základě příslušné smlouvy zavázal. Protože se stěžovateli na adresu uvedenou v žalobě (Č. L., P. Z. 302/9) opakovaně nepodařilo doručit soudní zásilky a z dožádání soudu u Policie České republiky, evidenčního odboru Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie (dále jen "Policie České republiky") ze dne 13. července 2007 (č. listu 30 soudního spisu) i z výpisu ze živnostenského rejstříku Městského úřadu Česká Lípa (č. listu 31 soudního spisu) nebyla zjištěna jiná adresa pobytu stěžovatele, okresní soud usnesením ze dne 15. srpna 2007 č. j. 10 C 203/2007-35 ustanovil stěžovateli podle § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu neznámého pobytu opatrovníka, vyšší soudní úřednici Okresního soudu v České Lípě. Při soudním jednání, konaném dne 1. listopadu 2008, které proběhlo bez přítomnosti opatrovníka, okresní soud vyhlásil napadený rozsudek, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Pod č. listu 41 je pak v soudním spise založen úřední záznam, ze kterého plyne, že stěžovatel dne 22. září 2008 nahlédl do spisu. 3. Z exekučního spisu Ústavní soud zjišťuje, že vedlejší účastník řízení podal ve věci dne 8. února 2008 návrh na nařízení exekuce. Usnesením ze dne 21. února 2008 č. j. 9 Nc 5013/2008-8 byla exekuce na majetek stěžovatele nařízena a k provedení exekuce byl pověřen soudní exekutor. Na základě stěžovatelem podaného odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 4. prosince 2008 č. j. 30 Co 535/2008-24 odvolání stěžovatele odmítl z důvodu jeho opožděného podání. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že je občanem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a úplnou povědomost o obsahu napadeného rozsudku a o důvodech k ústavní stížnosti získal, až když jej konzultoval s překladatelem a právníkem. Stěžovatel namítal, že uplatněný exekuční titul, tj. napadený rozsudek, není podle jeho názoru vykonatelný, neboť mu nebyl nikdy doručen a jeví se pochybným i řádné doručení rozsudku ustanovené opatrovnici, neboť nebyly v době rozhodování okresního soudu o ustanovení opatrovníka splněny podmínky formulované v § 29 odst. 3 o. s. ř. Stěžovatel dále namítal, že ustanovená opatrovnice se v průběhu řízení k věci nijak nevyjádřila, ačkoli listinné důkazy jsou podle jeho názoru zpochybnitelné a stěžovatel nemohl namítnou neplatnost těchto listin dle ustanovení § 122 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Stěžovatel okresnímu soudu rovněž vytýkal, že pátrání po jeho pobytu i jeho zastoupení opatrovníkem bylo formální. Uvedl, že byl jak v době rozhodování sporu, tak v době, kdy mu byl opatrovník ustanovován, dosažitelný a v místě se zdržoval na adrese svého podniku a byly mu i doručovány jiné zásilky. Stěžovatel odkázal v souvislosti s stanovením opatrovníka na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. II. 5. Ústavní soud si k podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení. 6. Okresní soud v České Lípě ve svém vyjádření ze dne 27. února 2009 uvedl, že při zjišťování pobytu stěžovatele postupoval běžným způsobem. Stěžovatel jako cizí státní příslušník má, pokud zde získá povolení k trvalému pobytu, povinnost nahlašovat jakoukoliv změnu adresy svého pobytu na cizinecké policii. Cizinecká policie však o jeho změněné adrese pobytu neměla žádných poznatků. 7. Vedlejší účastník řízení ve vyjádření ze dne 25. února 2009 namítl, že stěžovatel nepodal ve věci odvolání ani žalobu pro zmatečnost, vyjádřil nesouhlas s tvrzením stěžovatele o tom, že mu bylo usnesení o nařízení exekuce doručeno dne 16. září 2008, neboť dnem doručení byl čtvrtek 11. září 2008, a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nepřípustná odmítnuta. 8. Ústavní soud dne 11. března 2009 doručil vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení stěžovateli, stěžovatel ve stanovené 15denní lhůtě repliku k vyjádřením nepodal. 9. Vzhledem k tomu, že ve věci nejsou dány důvody pro nařízení ústního jednání a účastníci řízení s tím vyslovili souhlas, rozhodl Ústavní soud bez nařízení ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. III. 10. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. V této fázi zejména zkoumal, zda byla dodržena lhůta 60 dnů pro její podání (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a zda je ústavní stížnost přípustná (§ 75 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. listopadu 2008. Stěžovateli nebyl napadený rozsudek doručen, o jeho existenci se dozvěděl jednak dne 16. září 2008, kdy mu bylo doručeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. února 2008 č. j. 9 Nc 5013/2008-8 o nařízení exekuce (č. listu 18 exekučního spisu), dále dne 22. září 2008 nahlédnutím do soudního spisu (č. listu 41). Ústavní soud zjišťuje, že v obou případech byla lhůta k podání ústavní stížnosti dne 18. listopadu 2008 zachována. Za této situace považuje Ústavní soud ústavní stížnost za včasnou, neboť stanovení počátku lhůty odvíjí ode dne, kdy se stěžovatel o rozhodnutí dozvěděl [srov. nálezy ze dne 7. listopadu 2006 sp. zn. IV. ÚS 369/06 (N 206/43 SbNU 303), ze dne 1. prosince 2008 sp. zn. I. ÚS 3269/07 (N 208/51 SbNU 593) a ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. IV. ÚS 2380/08 (N 223/51 SbNU 793); přístupné též v elektronické databázi http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud tedy ústavní stížnost přijal k meritornímu přezkoumání, jelikož stěžovateli nebylo předmětné rozhodnutí nikdy doručeno, a nemohl tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně svých práv. Podstatou ústavní stížnosti je totiž otázka, zda obecný soud postupoval správně, když stěžovateli ustanovil opatrovníka, a zda ustanovení opatrovníka nebylo pouze formálním úkonem soudu pro účely doručování. IV. 11. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 12. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných podústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení základních práv zaručených ústavním pořádkem. 13. Problematikou ustanovení opatrovníka soudem podle § 29 odst. 3 o. s. ř. se Ústavní soud již zabýval kupř. ve zmíněném nálezu sp. zn. I. ÚS 3269/07, dále v nálezech ze dne 28. února 2008 sp. zn. II. ÚS 2704/07 (N 44/48 SbNU 521) a ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. IV. ÚS 2380/08 (N 223/51 SbNU 7