IV.ÚS 2814/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2814/23 ze dne 8. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem, sídlem Jakubská 647/2, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2023 č. j. 50 A 13/2023-31, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Městského úřadu Příbram (dále také jen "městský úřad") ze dne 5. 5. 2023 č. j. MeUPB 46981/2023/Nep byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. 1. 2022, kterého se měl dopustit z nedbalosti tím, že dne 3. 1. 2022 ve 12.37 hodin na 53. km silnice č. I/4 ve směru jízdy na Prahu řídil motorové vozidlo tov. zn. Mercedes, reg. zn. XX, přestože nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Za tento přestupek byl stěžovateli uložen správní trest pokuty ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Stěžovateli byla dále uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí městského úřadu podal stěžovatel odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 31. 7. 2023 č. j. 083556/2023/KUSK/OSŽSP/ZAV zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. 3. Stěžovatel napadl rozhodnutí vedlejšího účastníka žalobou a současně navrhl, aby soud přiznal jeho žalobě odkladný účinek. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 4. 10. 2023 č. j. 50 A 13/2023-31 návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl. Krajský soud i přes v řízení prokázaný špatný zdravotní stav stěžovatele shledal, že majetkové poměry stěžovatele mu umožňují, aby si po dobu trvání zákazu řízení motorových vozidel zajistil adekvátní náhradní dopravu. Jakkoliv bude mít zákaz řízení motorových vozidel pro stěžovatele za následek snížení životního komfortu, nelze dovodit, že by šlo o natolik intenzivní zásah do životního standardu stěžovatele a možnosti obstarávat si základní potřeby, aby to odůvodnilo odklad účinků napadeného rozhodnutí. Nad rámec věci krajský soud dodal, že i kdyby stěžovatel hodnověrně osvědčil existenci skutečně relevantní újmy, jeho návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě by (s ohledem na počet evidovaných záznamů o dopravních přestupcích stěžovatele) nebylo možné vyhovět pro rozpor s důležitým veřejným zájmem na zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že mu byl rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 2. 2019 č. j. MHMP 353671/2019/Vaš za spáchaný dopravní přestupek uložen mimo jiné zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvanácti měsíců. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal, odvolání bylo rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 28. 1. 2020 č. j. 135/2020-160-SPR/6 zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutí Ministerstva dopravy napadl stěžovatel správní žalobu a požádal o přiznání odkladného účinku. Jeho žádosti bylo vyhověno a Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") přiznal žalobě odkladný účinek. 5. Proti stěžovateli bylo zahájeno trestní řízení pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí, neboť dne 25. 2. 2022 řídil automobil, ačkoliv mu byl uložen výše uvedený zákaz řízení motorových vozidel. Teprve v souvislosti se zahájením trestního stíhání se dne 29. 9. 2022, když byl telefonicky kontaktován Policií České republiky, stěžovatel dozvěděl, že výkon zákazu řízení motorových vozidel byl odložen městským soudem pouze do 31. 8. 2021 (neboť v bodě 4 zmíněná správní žaloba byla rozsudkem městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021 č. j. 1 A 14/2020-120 zamítnuta). Stěžovateli bylo sděleno, že předmětné rozhodnutí městského soudu mu bylo doručeno prostřednictvím datové schránky a že stejným způsobem realizoval komunikaci se správním orgánem (stížnosti, omluvy). Stěžovatel zjistil, že uvedené úkony za něj činila bez jeho vědomí kolegyně A., která zneužila svůj přístup do jeho datové schránky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 2. 2023 sp. zn. 39 T 6/2023 byl stěžovatel zproštěn obžaloby s odůvodněním, že skutek (řízení motorového vozidla dne 25. 2. 2022, ačkoliv byl stěžovateli uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu uložený Magistrátem hlavního města Prahy na dobu dvanácti měsíců) není trestným činem. 6. Dne 8. 9. 2023 byl stěžovatel zastaven hlídkou Policie České republiky. Policisté stěžovateli sdělili, že má uložen zákaz řízení (nyní od Městského úřadu Příbram), o kterém však stěžovatel nevěděl. Stěžovatel si byl pouze vědom toho, že byl kontrolován dne 3. 1. 2022 v Příbrami hlídkou Policie České republiky za rychlou jízdu, nebylo mu však sděleno nic o zákazu řízení. Stěžovatel zjistil, že tuto skutečnost, stejně tak jako celý průběh předmětného správního řízení, mu opět zatajila A. Podle stěžovatele správní orgán pravděpodobně neměl vědomost o probíhajícím trestním řízení a zprošťujícím rozsudku, tuto skutečnost nejprve zamlčel policejní orgán, když věc nezákonně postoupil do správního řízení, a poté A., která bez jeho vědomí za stěžovatele jednala, resp. přebírala nezákonně zprávy v jeho datové schránce. 7. Stěžovatel je přesvědčen, že projednání přestupku, vykazujícího všechny rysy pokračujícího jednání ve vztahu ke skutku, ohledně kterého byl pravomocně zproštěn obžaloby rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, představuje zásah do jeho práv, podal proto (výše v bodě 3 uvedené) opravné prostředky a požádal o navrácení lhůty, neboť má za to, že tato započala běžet v okamžiku, kdy se o rozhodnutí o spáchání přestupku fakticky dozvěděl. Nepřiznal-li za dané situace krajský soud žalobě stěžovatele odkladný účinek, jde o šikanózní praktiku, která ho výrazně omezuje v profesním a osobním životě, stejně jako jeho rodinné příslušníky, zejména postiženého syna a invalidní matku, spolu s následkem znovu si pořizovat řidičský průkaz. Stěžovateli není srozumitelný závěr krajského soudu, že nebyla dostatečně prokázána naléhavost potřeby přepravy jeho syna a matky, když byly přiloženy jako důkazy jejich průkazy OZP a vyjádření matky nezletilého. Podle stěžovatele je více než patrné, že musí pravidelně navštěvovat lékaře, syn pak navíc školu a mimoškolní aktivity. Stěžovatel zdůrazňuje, že jeho žádost o odkladný účinek žaloby byla před 3,5 lety úspěšná, od té doby se zdravotní stav stěžovatele, jeho matky i syna výrazně zhoršil. Stěžovatel odkazuje na § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který stanoví, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho věc bude rozhodnuta obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud předesílá, že napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. 10. Ústavní soud v tomto zorném úhlu ve věci stěžovatele žádné pochybení neshledal a dospěl k závěru, že napadené rozhodnut