IV.ÚS 2821/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2821/20 ze dne 13. 7. 2021 N 127/107 SbNU 28 K rozhodování soudu o dalším trvání opatření, jimiž lze nahradit vazbu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Karolínou Babákovou, advokátkou, sídlem Bucharova 1314/8, Praha 13 - Stodůlky, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. července 2020 č. j. 4 To 32/2020-23595 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2020 č. j. 77 T 1/2016-23358, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 11 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě a čl. 45 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen "Listina EU"). 2. Stěžovatel je ve věci vedené Krajským soudem v Ostravě (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 77 T 1/2016 trestně stíhán na základě obžalob Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Ostravě (dále jen "pobočka VSZ") sp. zn. 4 VZV 2/2014, 4 VZV 2/2017 a 4 VZV 2/2018 pro zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, spáchaný dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, a zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 trestního zákoníku. 3. V průběhu přípravného řízení byl stěžovatel usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 28. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 4043/2014 vzat do vazby, přičemž (původně) u něj byly shledány vazební důvody uvedené v § 67 písm. a), b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 4. Krajský soud usnesením ze dne 24. 4. 2014 sp. zn. 1 To 212/2014 uvedené usnesení okresního soudu o vzetí stěžovatele do vazby zrušil a nově rozhodl tak, že se stěžovatel podle § 68 odst. 1 trestního řádu bere do vazby (pouze) z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) trestního řádu. 5. Usnesením státního zástupce pobočky VSZ ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. 4 VZV 2/2014 bylo rozhodnuto, že stěžovatel se nadále ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu, zatímco důvod vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu pominul. 6. Následně byl stěžovatel usnesením státního zástupce pobočky VSZ dne 13. 6. 2014 sp. zn. 4 VZV 2/2014 z vazby propuštěn za současného přijetí písemného slibu podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, stanovení dohledu probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a přijetí peněžité záruky podle § 73a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu ve výši 4 000 000 Kč, přičemž dále bylo podle § 73a odst. 3 a § 73 odst. 4 trestního řádu stanoveno stěžovateli omezení spočívající v zákazu vycestování z České republiky do zahraničí. 7. Krajský soud nyní posuzovanou ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že podle § 71a trestního řádu, per analogiam, za použití § 73 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu a § 73a odst. 5 trestního řádu se žádost stěžovatele (obžalovaného) o zrušení nahrazení vazby slibem obžalovaného, dohledem probačního úředníka nad osobou obžalovaného a zrušení peněžité záruky při trvání důvodu vazby dle § 67 písm. a) trestního řádu zamítá. Dále krajský soud rozhodl, že podle § 73 odst. 6 trestního řádu se žádost stěžovatele o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí zamítá. 8. Následnou stěžovatelovu stížnost proti usnesení krajského soudu Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností rovněž napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel namítá, že nerespektováním § 67 trestního řádu nesprávným vyhodnocením přítomnosti vazebního důvodu a dále nerespektováním § 72a, 73 a 73a trestního řádu došlo k zachování institutů nahrazujících vazbu a zákazu vycestování, čímž soudy porušily jeho základní práva a svobody. 10. Instituty nahrazující vazbu a zákaz vycestování jsou vůči němu uplatňovány již od června 2014, přitom se trestní řízení "ani zdaleka neblíží" závěru. Stěžovatel dodržuje omezení a povinnosti bez jakýchkoliv problémů, dokonce mu soud několikrát povolil odjet z České republiky do zahraničí, proto je zachování institutů nahrazujících vazbu a zákazu vycestování již nadbytečné, nedůvodné a nepřiměřené. Podle stěžovatele je vyloučené, aby u něj byl přítomný jakýkoliv vazební důvod předvídaný trestním řádem. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 2057/19 (N 197/97 SbNU 115), body 21 a 22 (rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), s tím, že obdobnou argumentaci lze vztáhnout na veškeré instituty nahrazující vazbu. 11. Dále zdůrazňuje délku trvání omezujících opatření, kterou považuje za nepřiměřenou a postrádající oporu ve výjimečných okolnostech případu, jak podmiňuje její odůvodněnost kupř. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 16. 9. 1996 ve věci Süssmann v. Spolková republika Německo, stížnost č. 20024/92). Stěžovatel má za to, že jde o důsledek liknavého přístupu krajského soudu. Vytýká, že je nucen každý týden docházet k probačnímu úředníkovi, který žádné zprávy krajskému soudu nezasílá, a tentýž soud se ho na něj dotázal pouze jednou. Krajský soud přitom stěžovateli opakovaně povolil vycestovat do zahraničí. 12. Stěžovatel s odkazem na tzv. doktrínu zesílených důvodů tvrdí, že "již dávno" neexistují vazební důvody. Připomíná související judikaturu Ústavního soudu a dovozuje, že obecné soudy vycházely z již dlouhodobě známých skutečností (zajištěný majetek na Mallorce), nesprávných předpokladů (stěžovatel se ve skutečnosti nepokoušel zřídit bankovní účet ani obchodní společnost ve Švýcarské konfederaci), jakož i z okolností, které mají původ v jiných trestních věcech (v nichž byla podána obžaloba, resp. došlo k zahájení trestního stíhání), pročež jsou ve sledovaných souvislostech irelevantní. Další informace se odvíjí z procesně nepřípustných důkazních prostředků (zajištěný majetek v Lichtenštejnském knížectví). Soudy též nedocenily, že jako občan členského státu Evropské unie má právo nabývat majetek i v jejích dalších členských státech. Švýcarská konfederace a Lichtenštejnské knížectví nejsou sice členskými státy Evropské unie, ale jsou součástí Schengenského prostoru. 13. Policejní orgán po více než roce a půl nově zahájeného přípravného řízení nebyl schopen zajistit relevantní usvědčující důkazní prostředky. Policejní orgán, vědom si důkazní nouze, účelově spojil trestní řízení dříve vedené pod sp. zn. NCOZ-3504/TČ-2019 s trestním řízením vedeným pod sp. zn. NCOZ-10132/TČ-2017. Podle stěžovatele jde o účelové spojení trestní věci a umělé prodlužování trestního řízení, mimo jiné právě proto, aby bylo možné argumentovat tím, že vazební důvod u stěžovatele v průběhu času neoslabil a nadále přetrvává. 14. Krajský soud přitom sám konstatoval, že stěžovatel "vzorně plní své povinnosti, účastní se všech hlavních líčení, plní všechny podmínky dohledu probačního úředníka, pokud cestoval do zahraničí, vždy řádné soud požádal o souhlas s vycestováním a vždy se také ze zahraničí řádné vrátil". I přesto krajský soud došel k závěru, že vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu u něj přetrvává. 15. Ani vrchní soud neprověřil vazby stěžovatele na Českou republiku, kde má svoji rodinu, zázemí a majetek (srov. rozsudek ESLP ze dne 4. 10. 2005 ve věci Becciev v. Moldavsko, stížnost č. 9190/03, § 58),