IV.ÚS 2824/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2824/21 ze dne 22. 11. 2022 N 139/115 SbNU 84 Zneužití vojenského zpravodajství   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Pavla Šámala o ústavních stížnostech stěžovatelů 1. J. P., zastoupeného JUDr. Michalem Hráským, advokátem, sídlem Ostrovského 911/30, Praha 5 - Smíchov, 2. M. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., advokátem, sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2 - Vinohrady, 3. O. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, a 4. J. N., zastoupené JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D., advokátem, sídlem Sokolovská 24/37, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2021 č. j. 5 Tdo 1416/2019-6343, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2019 sp. zn. 7 To 299/2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. listopadu 2017 sp. zn. 3 T 35/2014, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Ostravě jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se zamítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzovaných věcí a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), evidovanou u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 2824/21, se první stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen "obvodní soud") s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 4, čl. 82 odst. 2, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Ústavní stížností, zaevidovanou u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2910/21, se druhý stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku městského soudu s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 3. Ústavní stížností, zaevidovanou u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2914/21, se třetí stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy. 4. Ústavní stížností, zaevidovanou u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3051/21, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 7, čl. 8 odst. 2, čl. 10, 12, 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 5, čl. 6 odst. 1 a 2 a čl. 13 Úmluvy, čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. 5. Usnesením ze dne 30. 11. 2021 č. j. IV. ÚS 2824/21, II. ÚS 2910/21, I. ÚS 2914/21, I. ÚS 3051/21-16 Ústavní soud spojil shora uvedené ústavní stížnosti ke společnému řízení s tím, že řízení o nich bude nadále vedeno pod sp. zn. IV. ÚS 2824/21 a podle rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2021 č. Org. 1/21 bude soudcem zpravodajem u spojených věcí soudce Jan Filip. I. a) Napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 6. Z obsahu ústavních stížností a vyžádaného soudního spisu vedeného pod sp. zn. 3 T 35/2014 Obvodním soudem pro Prahu 1 se podává, že napadeným rozsudkem tohoto soudu byli všichni stěžovatelé uznáni vinnými ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a dále 1. a 2. stěžovatel ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedených trestných činů se podle obvodního soudu stěžovatelé dopustili, stručně uvedeno, tak, že stěžovatelka (v rozhodné době vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády) jako osoba neoprávněná ukládat úkoly Vojenskému zpravodajství zosnovala a usměrňovala použití zpravodajských prostředků ke sledování tehdejší manželky tehdejšího předsedy vlády (dále též "poškozená") ve snaze získat o ní osobní informace. Za tím účelem dne 23. 10. 2012 požádala 3. stěžovatele (v rozhodné době ředitele Vojenského zpravodajství) o sledování poškozené a o totéž požádala dne 30. 10. 2012 rovněž 2. stěžovatele (od 1. 11. 2012 nového ředitele Vojenského zpravodajství). Stěžovatelé v různých obdobích na žádost stěžovatelky uložili svým podřízeným sledování poškozené, aniž by k tomu měli písemné povolení předsedy senátu příslušného vrchního soudu (Vrchního soudu v Praze) podle § 9 odst. 1 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, a rozhodnutí ministra obrany podle § 15 odst. 2 zákona o Vojenském zpravodajství. Na základě toho byla poškozená sledována příslušníky Vojenského zpravodajství (včetně pořizování fotografií). Dne 1. 11. 2012 pak stěžovatelka převzala zprávu od 1. a 3. stěžovatele o průběhu sledování poškozené. O výsledcích dalšího sledování stěžovatelku informovali 1. a 2. stěžovatel ve dnech 15. 11. 2012 a 27. 11. 2012. Podobným způsobem stěžovatelka od 11. 3. 2013 do 15. 4. 2013 zosnovala a usměrňovala sledování dvou zaměstnanců Úřadu vlády. Následně 1. stěžovatel předal požadavek na sledování obou zaměstnanců blíže nezjištěné detektivní agentuře. Fotografie získané od Vojenského zpravodajství stěžovatelka vydávala za pořízené novináři a vytkla zaměstnancům jejich chování. Uvedené detektivní agentuře byla poté vyplacena částka 125 300 Kč z prostředků Vojenského zpravodajství. Za uvedené jednání byli 1. a 2. stěžovatel odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu zaměstnání nebo povolání ve zpravodajských službách, ozbrojených silách, bezpečnostních sborech nebo obecní policii v trvání pěti let. Dále mu byla spolu s 2. stěžovatelem uložena povinnost zaplatit poškozenému státu částku 125 300 Kč. Třetí stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu zaměstnání nebo povolání ve zpravodajských službách, ozbrojených silách, bezpečnostních sborech v trvání pěti let. Stěžovatelka byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu vedoucí funkce ve státní správě v trvání pěti let. 7. Obvodní soud rozhodoval v dané věci opakovaně, neboť všechna jeho předchozí rozhodnutí byla zrušena městským soudem, přičemž došlo rovněž k přidělení věci jinému samosoudci podle § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Předchozí procesní vývoj vedoucí k tomuto výsledku v této věci popsal Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 4. 2017 sp. zn. I. ÚS 564/17 (N 60/85 SbNU 101). 8. K závěru o vině stěžovatelů dospěl obvodní soud zejména na základě jejich vlastních výpovědí z přípravného řízení, svědeckých výpovědí, listinných důkazů a záznamů telekomunikačního provozu. Stěžovatelé v hlavním líčení diametrálně změnili (a sjednotili) své výpovědi oproti přípravnému řízení. V něm k prvnímu obžalovanému skutku stěžovatelka uvedla, že získala informace o obklopení poškozené divnými lidmi (snad Jehovisty - viz str. 37, 40 napadeného rozsudku) a požádala 3. stěžovatele o pomoc, přičemž tehdejšímu předsedovi vlády to sdělila až po získání výsledků. K druhému skutku pak uvedla, že se zeptala 2. stěžovatele, zda by uměl vyřešit problém s jejím řidičem a další zaměstnankyní, přičemž tehdejší předseda vlády o tom nevěděl. V hlavním líčení oproti tomu uvedla, že oba skutky vyvolala žádost předsedy vlády. To je však podle soudu vyvráceno ostatními důkazy. Sám tehdejší předseda vlády původně v médiích opakovaně uvedl, že o skutcích, které jsou nyní předmětem obžaloby, nevěděl. Naopak jeho pozdější výpověď podle obvodního soudu postrádá logiku, neboť jejím prostřednictvím mohl nejenom zabránit dopadům dané činnosti na svůj osobní a politický život, ale i vazebnímu stíhání stěžovatelů (včetně stěžovatelky jako jeho osoby blízké). Pravdivost jeho pozdější výpovědi je vyvrácena i obsahem odposlechů, z nichž je zřejmé, v jakém zvláštním osobním vztahu byl tehdejší předseda vlády se stěžovatelkou. Tvrzení o hrozbě pro bezpečnost tehdejšího předsedy vlády a jeho rodiny byla vyvrácena jednak způsobem sledování (končilo vždy příjezdem tehdejšího předsedy vlády domů a předmětem zájmu byla jen jeho manželka, a