IV.ÚS 283/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 283/24 ze dne 14. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného Mgr. Alicjí Kellerberg Klimeš, LL.M., advokátkou, sídlem Tajovského 1660/2c, Havířov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. října 2023 č. j. 70 Co 116/2023-604, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a H. F. a nezletilých D. Š. a T. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na svobodnou volbu povolání zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny a na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně stěžovatel požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice se návrhem u Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") domáhala zvýšení výživného s účinností od 1. 9. 2021 na částku 13 000 Kč pro nezletilého D. a na částku 10 000 Kč pro nezletilého T. s odůvodněním, že od posledního rozhodnutí (tj. rozsudku okresního soudu ze dne 17. 5. 2016 č. j. 42 Nc 17/2016-60, kterým bylo stanoveno výživné na každého z nezletilých ve výši 5 500 Kč měsíčně) se výrazně zvýšily jejich potřeby. Okresní soud rozsudkem ze dne 1. 2. 2023 č. j. 0 P 406/2016-541, 41 P a Nc 158/2022 zvýšil s účinností od 1. 1. 2023 výživné pro nezletilého D. na částku 6 500 Kč měsíčně a pro nezletilého T. na částku 6 000 Kč (I. výrok), uložil stěžovateli povinnost uhradit dlužné výživné (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). O zvýšení výživného rozhodl po zjištění osobních, příjmových a majetkových poměrů rodičů a odůvodněných potřeb nezletilých dětí. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání, na jehož základě Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") v režimu úplné apelace přezkoumal rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Krajský soud přejal správná skutková zjištění, pouze aktualizoval poměry účastníků a napadeným rozsudkem zvýšil s účinností od 1. 9. 2021 stěžovateli výživné pro nezletilého D. na částku 9 500 Kč, pro nezletilého T. na částku 8 500 Kč, uložil mu povinnosti uhradit dlužné výživné (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (II. výrok). V odůvodnění rozsudku připomenul, že stěžovatel se sám považuje za trenéra budoucích tenisových šampionů, proto vycházel z objektivního hodnocení jeho příjmových možností a schopností a zohlednil i jeho průběžné naturální a finanční benefity. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel považuje závěr krajského soudu o jeho skutečném příjmu za nepřezkoumatelný, namítá, že některá skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy (např. ohledně ukončení smlouvy o trénování sester F.) a že soud nepatřičně opomenul vliv zdravotní indispozice na pokles jeho příjmů. Tím, že soud vycházel při výpočtu výživného z příjmu, kterého nedosahuje, je nucen de facto zvážit změnu profese a je ohrožen zadlužením, zejména k úhradě dlužného výživného. Za nepodložené považuje úvahy soudu o jeho příjmech učiněných na základě toho, že využil zákonem poskytnutou možnost platit tzv. paušální daň. Nesouhlasí ani s úvahami soudu o jeho životní úrovni, na kterou soud usuzuje z počtu zahraničních pobytů, které absolvoval se svou svěřenkyní a jejím otcem, a dodává, že dlouhé pobyty v zahraničí mu nedovolují vést kvalitní osobní a rodinný život. 5. Žádost o odložení vykonatelnosti stěžovatel odůvodnil hrozící podstatnou újmou na jeho právech, zejména majetkových, protože rozsudek ho zavazuje k plnění (především dlužného) výživného, které není v jeho silách uhradit, proto se obává exekučního postihu. Odložení vykonatelnosti nepředstavuje hrozbu pro zájmy nezletilých, neboť jejich potřeby jsou zajištěny běžným výživným, které řádně plní, a příjmy matky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše a setrvale upozorňuje, že v rodinněprávních věcech zasahuje pouze v extrémních případech. Je na obecných soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každé věci a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení použité argumenty; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní [viz např. usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. 9. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů a jejich rozhodnutí žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo by vést ke zrušení napadeného rozsudku. Ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování (viz bod 10. až 25. odůvodnění rozsudku okresního soudu, bod 7. odůvodnění napadeného rozsudku), jakož i vyhodnocení skutkových zjištění a přijetí právních závěrů (obsáhlý bod 27. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Krajský soud se podrobně zaměřil na zjištění primárního určovatele při úpravě výživného, tj. příjem povinného rodiče, a potřeby nezletilých (viz podrobný bod 10. odůvodnění napadeného rozsudku), přičemž Ústavní soud konstatuje, že dospěl k ústavně souladným závěrům, včetně určení doby pro zpětné zvýšení výživného ve vazbě na nástup nezletilého D. na druhý stupeň základní školy a nárůst výdajů nezletilého T. s přirozeným fyziologickým vývojem, rovněž s příjmovou situac