IV.ÚS 2834/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2834/24 ze dne 11. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Vojtěcha Novotného, zastoupeného Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. října 2024 č. j. 52 A 58/2024-116, a s ní spojeným návrhem na zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vymezených slovy "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a 1. Krajského úřadu Pardubického kraje, 2. volební strany Koalice SPD, Trikolora a PRO, 3. Rostislava Šťastného a 4. PhDr. Jolany Matějkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že volby do Zastupitelstva Pardubického kraje ve volbách konaných ve dnech 20. a 21. 9. 2024 porušovaly ústavní principy zakotvené v čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 3 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V doplnění ústavní stížnosti navrhl stěžovatel v souladu s § 74 zákona o Ústavním soudu zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o volbách do zastupitelstev krajů"), vymezených slovy "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", pro rozpor s principem suverenity lidu. 3. Stěžovatel se podáním doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") dne 27. 9. 2024 domáhal podle § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, rozhodnutí o neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků 2. vedlejší účastnice v krajských volbách do Zastupitelstva Pardubického kraje. Uváděl, že v průběhu volební kampaně 2. vedlejší účastnice docházelo k propagaci nenávistných materiálů mj. prostřednictvím billboardů a letáků na veřejných prostranstvích. Zdůraznil, že kampaň vyvolávala mezi občany silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení problémů. Obsahovala i aspekty, které lze označit za typické pro nacistickou ideologii. Jednáním 2. vedlejší účastnice mělo dojít k hrubému ovlivnění výsledků voleb kandidátů kandidujících za volební koalici, případně došlo k hrubému narušení ústavních principů. 4. Krajský soud napadeným usnesením návrh zamítl, neboť neshledal ve způsobu vedení volební kampaně 2. vedlejší účastnice protizákonné jednání v podobě porušení § 56a odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, nebo porušení jiného ustanovení právního řádu, kterým by došlo k tak intenzivnímu zásahu do volební soutěže, že by výsledky voleb byly důvodně zpochybněny. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel zdůrazňuje, že způsob, jakým 2. vedlejší účastnice vedla volební kampaň, je naprosto neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, a především je maximálně nebezpečný a neodpovědný vůči občanům. Kampaň 2. vedlejší účastnice vyvolávala mezi občany pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení společenských problémů. 6. Stěžovatel nesouhlasí s uplatněným algoritmem přezkumu voleb, protože podle jeho názoru v tomto konkrétním případě vedl k vyprázdnění práva občanů na soudní volební ochranu. Požadavek prokázání ovlivnění vůle voličů považuje za nesmyslný a objektivně nedosažitelný. Dle názoru stěžovatele musí volební soud zasáhnout minimálně ve dvou případech, a sice (a) pokud byla porušena ustanovení upravující vlastní volební proces, hlasování, zjišťování výsledku voleb a jeho vyhlašování a (b) pokud byl hrubě narušen některý ústavní princip. Tento minimální rozsah volebního přezkumu nemůže zákonodárce zákonem vyloučit. V současné době nastavený algoritmus přezkumu voleb chrání především demokratický princip suverenity lidu. Pokud však osoba uplatňující pasivní volební právo nerespektuje demokratické principy nebo svobodu voleb, je zcela namístě, aby volební soud vyslovil neplatnost volby, respektive vyloučil takovou osobu z voleb, bez ohledu na to, zda volební kampaň ovlivnila svobodnou vůli voličů. 7. Právní úprava předvolební soudní ochrany je nedostatečná. Neumožňuje eliminovat podobná závadná chování volebních subjektů ještě ve fázi vedení volební kampaně. Stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz. Žádá Ústavní soud, aby opětovně vyzval zákonodárce k zavedení předvolební soudní ochrany jako účinného prostředku ochrany demokratických principů státu. 8. Části § 53 odst. 3 a 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, jejichž zrušení stěžovatel navrhuje, jsou neústavní, protože jsou v rozporu s principy suverenity lidu. Výsledek voleb musí určovat voliči a nikoliv soudy, neboť pouze občané mohou být zdrojem moci. Volební soudy, které se zabývají samotným výsledkem voleb, respektive vlivem volební kampaně na tento výsledek, narušují princip suverenity lidu. Pokud se volební soudy zabývají výsledkem voleb, pak jsou zdrojem moci ve státě. Výsledky voleb musí být zcela vyloučeny z volebního přezkumu; mohou být formovány pouze voliči. Posouzení volebním soudem nemůže být objektivní. Podstatné je pouze to, zda volební výsledek vznikl na základě demokratických voleb, tedy na základě volebního procesu, který proběhl v mezích nastavených Ústavou (zejména čl. 5 Ústavy). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud ve vztahu k soudní kontrole voleb setrvale připomíná, že lid je zdrojem veškeré státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a v této roli se podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb. Z článku 21 odst. 4 Listiny lze dovodit právo zvoleného kandidáta na nerušený výkon funkce po stanovené časové období. S výjimkou nejzávažnějších pochybení v proceduře musí státní moc, reprezentovaná zde volebními soudy, zachovávat zdrženlivost ve své ingerenci a vyvarovat se aktivismu. Nelze pominout fakt, že v samotném institutu voleb se projevuje "samoočistný" efekt, tedy že se v pravidelných termínech opakují a již volby následující mohou přinést změnu a nápravu, o niž se postarají sami voliči [srov. nález ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10 (N 56/60 SbNU 693)]. 11. Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Zákonná úprava volebního soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle zásady přiměřenosti (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04). Úprava soudního přezkumu voleb je přitom založena na požadavku objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru, nebo alespoň možné příčinné souvislosti [srov. nález ze dne 10. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 3673/14 (N 32/76 SbNU 417), ve věci voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever, bod 82]. 12. V řízení o návrhu na neplatnost voleb je povinností navrhovatele tvrdit, že byl porušen zákon způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb, a označit důkazy podporující toto tvrzení. Povinností volebního soudu je tato tvrzení a důkazy vyhodnotit, tedy zjistit, zda skutečně byl porušen zákon, a případně posoudit tvrzený průmět tohoto porušení do výsledku voleb z toho hl