IV.ÚS 2838/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2838/21 ze dne 4. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené Mgr. Hanou Berkovou, advokátkou, sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 - Žižkov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. července 2021 č. j. 13 Co 46/2021-972 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. prosince 2020 č. j. 17 P 13/2013-861, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé T. Š. a 2. M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka současně navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí. 2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") byl zamítnut návrh matky na zákaz styku 2. vedlejšího účastníka (dále též "otec") s 1. vedlejší účastnicí (dále též "nezletilá") (výrok I), dále byl zamítnut návrh otce na změnu péče o nezletilou spočívající v tom, aby byla nezletilá svěřena do péče otce (výrok II), a byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 24. 5. 2013 č. j. 17 P 13/2013-121 tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden roku v sobotu od 9.00 hodin do 18.00 hodin a v neděli v době od 9.00 hodin do 18.00 hodin a každý týden ve středu v době po vyučování nezletilé do 18.00 hodin (výrok III). Výrokem IV okresní soud rozhodl o povinnosti matky nezletilou ke styku s otcem řádně připravit. 3. K odvolání matky a otce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I a II potvrdil a ve výrocích III a IV jej změnil tak, že otec je oprávněn se s nezletilou stýkat s výjimkou měsíců července a srpna každý sudý týden od soboty 9.00 hodin do neděle do 18.00 hodin a v měsících červenci a srpnu tak, že v lichém kalendářním roce se otec bude s nezletilou stýkat v době od 1. 7. od 9.00 hodin do 15. 7. do 18.00 hodin a od 1. 8. od 9.00 hodin do 15. 8. do 18.00 hodin a v sudém kalendářním roce v době od 16. 7. od 9.00 hodin do 31. 7. do 18.00 hodin a od 16. 8. od 9.00 hodin do 31. 8. do 18.00 hodin. Dále rozhodl o realizaci písemného kontaktu otce s nezletilou jedenkrát týdně e-mailem s tím, že matka je povinna zajistit jedenkrát týdně přístup nezletilé prostřednictvím funkčního technického zařízení k e-mailové adrese nezletilé a zajistit alespoň jedenkrát měsíčně písemný kontakt nezletilé s otcem prostřednictvím e-mailové adresy. 4. Krajský soud neshledal žádný důvod, pro který by nezletilá ztratila možnost vytvořit si pouto s otcem v důsledku rozhodnutí soudu o jejím zákazu styku s ním. Navíc jde o otce, který s nezletilou, přestože s ní nežil v domácnosti, styk realizoval, vztah si vytvářeli, ale v současné době je tato cesta přerušena, ne však toliko vinou otce. Nyní je nezletilá na hraně věku, kdy ji lze správným vedením ještě dovést k poznání o důležitosti otce v jejím životě. Nezletilá by měla mít prostor vytvořit si skutečně svůj vlastní názor na její vztah k otci, který nebude formován vlivem matky, ale toliko jejími vlastními prožitky s otcem, ale to by jí zákaz styku neumožnil. Z proběhnuvšího dokazování je podle krajského soudu zřejmé, že není možné zavrhnout možnost styku nezletilé s otcem. Styk je možné realizovat, jsou-li k tomu nezletilá a rodiče správně odborně vedeni. Matka situaci zjednodušuje s tím, že hájí jen názor nezletilé, že se s otcem vídat nechce, když ona sama styku nebrání. Krajský soud však není o takovém názoru nezletilé přesvědčen. Nezletilá svůj negativní postoj k otci stále více polarizuje, i když se s ním nevídá a má jen zážitky staršího data. Při posledním setkání krajskému soudu tvrdila, že ji bolí břicho, když otce vidí, otce se bojí, protože by ji mohl zbít a řval by na ni. Opatrovníkovi však dne 28. 2. 2020 tvrdila, že ví, že ji má táta rád, nic by jí neudělal, ale nechce ho vidět, protože se s ním necítí dobře a nemá ho ráda. Je tak patrné, že při vyjádření před opatrovníkem pravděpodobně ještě dobíhal vliv předchozí terapie, kterou absolvovala, ale nyní po roce je již její vztah k otci více antagonistický, přestože byli bez osobního kontaktu. Krajský soud tak usoudil, že odborná spolupráce může mít v dané věci natolik pozitivní vliv, že je možné očekávat znovuobnovení vztahu nezletilé s otcem, aniž by muselo dojít o omezení kontaktu nezletilé s otcem, proto krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno výše. II. Stěžovatelčina argumentace 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá zejména to, že obecné soudy namísto, aby poskytly ochranu nezletilé, rozhodly pouze podle svého uvážení, bez ohledu na provedené důkazy. Svými rozhodnutími pak nevhodně a nebezpečně bagatelizují rodinnou situaci nezletilé, bagatelizují skutečnost, že se nezletilá ve velmi útlém věku v souvislosti s kontaktem s otcem pravidelně a opakovaně ocitala ve velmi špatném psychickém stavu, který se projevoval pláčem, zvracením, bolestmi břicha, apod. Tyto projevy nezletilé byly natolik vážné, že byla pediatričkou nezletilé doporučena psychologická pomoc. Matka tedy tehdy zamezila styku otce s nezletilou, což však učinila až po konzultaci a na doporučení odborníků a v nejlepším zájmu dítěte, neboť soud nemůže požadovat po matce, aby své dítě vystavila nebezpečí, i když dosud nedošlo k náležité úpravě modelu jejího styku s otcem v návaznosti na změnu poměrů, resp. okolností. Závěry obecných soudů a jejich rozhodnutí postrádají oporu v provedeném dokazování. Jde o ryzí projev libovůle soudu, která je nezákonná a neústavní. Jaké skutečnosti vedly okresní soud a stejně tak krajský soud k rozhodnutí, která učinily, jakým způsobem se vypořádaly se všemi důkazy v rámci volného hodnocení důkazů a s relevantní argumentací účastníků, pak nelze z odůvodnění jejich rozhodnutí řádně vyčíst. Obecné soudy toliko uzavírají, že se nezletilá s otcem po dobu několika let nestýká a je tak načase, aby byl styk obnoven. Při této své úvaze ovšem pomíjí extrémně problematickou situaci vztahu nezletilé s otcem, které vedla k ukončení jejich styků a rovněž ignorují závěry a doporučení slyšených odborníků. Matka na tomto místě zdůrazňuje, že u otce byla shledána porucha osobnosti, která negativně ovlivňuje jeho rodičovské kompetence, v řízení bylo prokázáno, že se u nezletilé projevovaly a po celou dobu řízení se vůči otci projevují negativní tendence, které dokonce vyústily ve zdravotní problémy nezletilé, dále bylo prokázáno, že se nezletilá otce bojí a že spolu několik let nejsou v žádném kontaktu. Matka shrnuje, že z provedeného dokazování podle ní vyplynulo, že je nyní namístě zakázat styk otce s nezletilou, případně stanovit v tuto chvíli styk nepřímý, neboť přímý styk může ohrozit zdraví nezletilé, zejména jde-li o její psychický vývoj a duševní stránku. Jakkoli si je matka vědoma, že jde o zásadní zásah do práv nezletilé i otce, je přesvědčena, že takové rozhodnutí by bylo pro nezletilou přínosné a bez něj bude nezletilá ohrožena. Závěrem matka dodala, že nezletilá odmítá styk s otcem tak, jak je stanovený, pláče, bojí se a prosí matku, aby ji otci nepředávala. Sama přišla za matkou a předala jí dopis určený pro soudní řízení, ve kterém popsala své přání, přičemž matka tento dopis přiložila k ústavní stížnosti. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za dalš