IV.ÚS 2839/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2839/22 ze dne 5. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Vlase, zastoupeného JUDr. Taťánou Chvalovou, advokátkou, sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1573/18, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2022 č. j. 21 Co 207/2022-287 a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. června 2022 č. j. 9 C 47/2018-273, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a Ing. Ivany Uldrychové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel jako žalobce podal proti vedlejší účastnici žalobu na odstranění stavby. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami (dále jen "okresní soud") ze dne 22. 4. 2021 č. j. 9 C 47/2018-195, jímž byla stěžovatelova žaloba zamítnuta. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 11. 2021 č. j. 27 Co 167/2021-250 a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Napadeným usnesením okresní soud odmítl žalobu stěžovatele o odstranění stavby s příslušenstvím (výrok I.) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici (žalované) na náhradě nákladů řízení 19 070,81 Kč k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), a povinnost zaplatit České republice - okresnímu soudu na náhradě nákladů řízení 16 402 Kč, a to do tří dnů od právní moci toho usnesení (výrok III.). Rozhodnutí odůvodnil tím, že byť byl stěžovatel vyzván k odstranění vad žaloby a poučen o následcích nevyhovění výzvě, vady žaloby neodstranil. Okresní soud konstatoval, že z podání stále není jasné, co přesně stěžovatel požaduje, zda navrácení do původního stavu, nebo úplné odstranění obou vikýřů, anebo odstranění pouze těch částí vikýřů, které přesahují střešní plášť a že si stěžovatelova tvrzení protiřečí. Zdůraznil, že původní stav domu navíc nebyl stěžovatelem nijak specifikován, takže není jasné, jaký byl původní stav. Poukázal na to, že tvrzení stěžovatele o vymezení, jaké konstrukce má žalovaná odstranit, nelze nahradit znaleckým posudkem, neboť povinnost tvrzení musí stěžovatel splnit, a to již v žalobě, aby bylo jasné, o jakém žalobním návrhu má být rozhodnuto, jinak je žaloba neprojednatelná. Uzavřel, že žaloba zůstala i přes jeho výzvu a její doplnění neurčitá a proto rozhodl o jejím odmítnutí za použití § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 3 o. s. ř., když jejich výši určil odkazem na § 9 odst. 3 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7, § 11 odst. 1, 2 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. 4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Ústavní soud si pro posouzení, zda v dané věci došlo k tvrzenému porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, vyžádal od okresního soudu předmětný spis sp. zn. 9 C 47/2018. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel uvádí, že se po vedlejší účastnici domáhal odstranění vestavby (nástavby) domu postavené bez stavebního povolení, neboť zasahovala do jeho vlastnického práva. Soud prvého stupně zadal vypracování znaleckého posudku k určení, zda předmětná nástavba (vestavba) domu č. p. X1 skutečně zasahuje do domu č. p. X2 a v jakém rozsahu. Znaleckým posudkem Ing. Jiřího Karpíška bylo potvrzeno, že stavebními úpravami provedenými vedlejší účastnicí k zásahu do domu č. p. X2 skutečně došlo. Po vypracování znaleckého posudku vedlejší účastnice provedla pouze některé částečné úpravy přesahu některých částí vikýřů. Okresní soud následně rozhodl tak, že žalobu zamítl s odůvodněním, že vedlejší účastnice po vypracování znaleckého posudku provedla klempířské práce, kterými byl odstraněn přesah vikýřů domu č. p. X1 do domu č. p. X2. Dále konstatoval, že další požadavky žalobce (stěžovatele) obsažené v petitu žaloby jsou podle znaleckého posudku technicky neproveditelné. Vedlejší účastnici pak uložil povinnost k náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů České republice. 7. K odvolání stěžovatele, obsahující mimo jiné námitku, že okresní soud nerozhodl o celém předmětu řízení, krajský soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Podle názoru krajského soudu okresní soud rozhodoval o návrhu stěžovatele, ač z tohoto návrhu nebylo zřejmé, co přesně by měla vedlejší účastnice odstranit (čeho se stěžovatel žalobou domáhá). K náhradě nákladů řízení krajský soud vyjádřil názor, že není možné ji přiznat mezi účastníky opačně, než odpovídá výsledku řízení, jak to učinil okresní soud. 8. Okresní soud následně usnesením ze dne 9. 3. 2022 vyzval stěžovatele, aby jednoznačně uvedl, čeho se podanou žalobou domáhá (jaké konstrukce by měla vedlejší účastnice odstranit, popřípadě jaké práce by měla provést a jakého stavu mělo být pracemi dosaženo) s tím, že nebude-li žaloba řádně doplněna, odmítne ji soud v části, v níž nebude projednatelná. K této výzvě stěžovatel žalobu doplnil podáním ze dne 4. 4. 2022, ve kterém uvedl, že se domáhá uvedení vnějšího vzhledu domu č. p. X1 a X2 do původního stavu. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že stále nemá k dispozici dokumentaci skutečného provedení stavby, neboť vedlejší účastnice ji ani soudu ani stavebnímu úřadu dosud nepředložila. Namítl, že z tohoto důvodu není v jeho možnostech provést bližší specifikaci konstrukcí, které by měly být vedlejší účastnicí odstraněny. Stěžovatel proto požádal soud, aby ustanovil znalce, který by určil, jaké stávající konstrukce nebyly součástí původní stavby č. p. X1 a jaké byly instalovány dodatečně s vikýři, a to tak, aby mohl v tomto směru svou žalobu upřesnit. Dále stěžovatel v předmětném podání doplnil, provedení jakých konkrétních prací se domáhá poté, co dojde k odstranění vikýřů. Okresní soud poté usnesením žalobu zamítl (správně má být "odmítl" - pozn. Ústavního soudu) s tím, že stěžovatel vady žaloby neodstranil a žaloba zůstala i nadále neurčitá. Současně uložil stěžovateli povinnost k náhradě všech nákladů řízení. Krajský soud v odvolacím řízení usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil. 9. Stěžovatel je přesvědčen, že odmítnutí projednání předmětné žaloby soudy je formalistickým a předčasným postupem. Je nepochybné, že vedlejší účastnice stavební úpravy části domu č. p. X1 provedla bez stavebního povolení, bez souhlasu stěžovatele a navíc těmito úpravami zasáhla do jeho vlastnického práva. To je zřejmé jak z průběhu stavebního řízení, tak i ze soudního řízení, kdy byl zásah do vlastnického práva stěžovatele prokázán i znaleckým posudkem. Podání žaloby tedy nebylo svévolným nebo nedůvodným aktem stěžovatele, ale šlo o krok směřující k ochraně jeho práva. 10. Stěžovatel nemá přístup do domu č. p. X1 a nemá ani k dispozici žádnou dokumentaci o skutečném provedení stavebních úprav provedených vedlejší účastnicí, kterou by mohl použít jako podklad pro konkretizaci žaloby ve smyslu požadovaném soudy obou stupňů. Rozdíl mezi původním a stávajícím stavem domu č. p. X1 a X2 je zřetelný pouze z fotodokumentace, kterou stěžovatel soudu doložil. Stěžovatel za těchto okolností nedisponuje všemi vědomostmi předurčujícími obsah povinností, kterých by se mohl žalobním návrhem vůči vedlejší účastnici domáhat. Stěžovatel je toho názoru, že skutkové podklady pro stanovení povinností následně vtělených do žaloby by mohly být zjišťovány v soudním řízení postupně. 11. Stěžovatel má za to, že za přispění znaleckého posouzení věci (po vypracování znaleckého posudku, kterým by byl popsán původní stav domu č. p. X1 a X2 se stavem stávajícím, a kterým by byly konstatovány k