IV.ÚS 2841/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2841/19 ze dne 15. 12. 2020 N 232/103 SbNU 367 Ústavněkonformní výklad odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. (právo na náhradu škody v podobě náhrady nákladů obhajoby, které vznikly v souvislosti s vedením řízení o správních deliktech)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele SK. Dětem, z. s., sídlem Vodní 114/6, Krnov, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Tabachem, advokátem, sídlem Hlavní náměstí 104/29, Krnov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2019 č. j. 57 Co 403/2018-127, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2019 č. j. 57 Co 403/2018-127 bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2019 č. j. 57 Co 403/2018-127 se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti a dosavadního průběhu řízení Stěžovatel - který je spolkem, k jehož základnímu poslání má patřit (podle údajů zapsaných ve spolkovém rejstříku) organizování sportovní činnosti v rámci zapojení do sportovních, tělovýchovných a turistických aktivit - se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") v rozsahu, jímž byl potvrzen výrok I rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově (dále jen "okresní soud") ze dne 26. září 2018 č. j. 19 C 196/2017-88 (dále jen "rozsudek okresního soudu"), a to pouze v části, kterou došlo k zamítnutí jeho žaloby na zaplacení majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve správním řízení. Stěžovatel namítá porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z ústavní stížnosti a napadeného rozsudku krajského soudu se podává, že se stěžovatel u okresního soudu žalobou proti vedlejšímu účastníkovi domáhal náhrady majetkové i nemajetkové újmy, a to v souvislosti se správním řízením vedeným se stěžovatelem ve věci spáchání správních deliktů podle § 63 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "správní delikty"). Stěžovatel v rámci své žaloby uplatnil tři dílčí nároky, přičemž pouze nárok na náhradu majetkové újmy, která měla stěžovateli vzniknout v souvislosti s vynaloženými náklady obhajoby ve správním řízení ve výši 37 700 Kč, učinil předmětem nyní posuzované ústavní stížnosti. Okresní soud ve svém rozsudku, kterým byla žaloba stěžovatele zamítnuta, v rámci svých zjištění uvedl, že na základě podnětu Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, kterým asociace upozornila na podezření z neoprávněného podnikání stěžovatele, byla zahájena Městským úřadem Krnov, obecním živnostenským úřadem (dále jen "živnostenský úřad"), kontrola. Ve výsledném protokolu o kontrole je obsažen závěr, že stěžovatel realizoval a účtoval lyžařské zájezdy minimálně ve třech případech a minimálně v jednom případě letní zájezd do zahraničí, čímž došlo ze strany stěžovatele k provozování činnosti, která je živností, aniž by pro tuto živnost měl příslušné živnostenské oprávnění. Stěžovatel podal proti protokolu o kontrole námitky, ve kterých uvedl, že nevyvíjel svou činnost za účelem dosahování zisku, a nejedná se proto o provozování živnosti - tyto námitky byly ale jako nedůvodné zamítnuty. Následně živnostenský úřad zahájil správní řízení ve věci správních deliktů, kterých se měl stěžovatel dopustit jednáním, které je shodné se závěry kontrolních zjištění obsažených v protokolu o kontrole. Živnostenský úřad v rámci tohoto správního řízení třikrát rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným spácháním správních deliktů, a pokaždé mu uložil pokutu ve výši 10 000 Kč. Tato rozhodnutí k odvolání stěžovatele Krajský úřad Moravskoslezského kraje (dále jen "nadřízený správní orgán") postupně zrušil a vždy vrátil věc živnostenskému úřadu k novému projednání. Podstatou zrušujících rozhodnutí nadřízeného správního orgánu byl vždy závěr, že živnostenským úřadem nebylo dostatečně zjištěno, že činnost stěžovatele byla provozována za účelem dosažení zisku. Současně proto nadřízený správní orgán živnostenskému úřadu vždy ve zrušujícím rozhodnutí udělil také pokyn, aby zaměřil dokazování směrem ke zjištění, zda úmyslem stěžovatele bylo dosažení zisku, resp. jakým způsobem byla prvotně stanovena cena zájezdů. Až čtvrtým meritorním rozhodnutím živnostenského úřadu bylo řízení zastaveno z důvodu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat jeho jednání za účelem dosažení zisku. Okresní soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.") nevzniká právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníku řízení o správním deliktu, které bylo zastaveno z důvodu, že spáchání skutku, o němž se řízení vede, nebylo obviněnému ze správního deliktu prokázáno. Podle okresního soudu nebyla naplněna podmínka obsažená v § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť ve správním řízení o správním deliktu nedošlo ke zrušení či změně pravomocného rozhodnutí správního orgánu pro jeho nezákonnost. Krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu, neboť skutková zjištění i právní posouzení okresního soudu považoval za správná. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vznáší námitky, které již uplatňoval v řízení před obecnými soudy. Obsáhle argumentuje nutností aplikace principu analogie a argumentu a maiori ad minus v posuzované věci a dovozuje, že neexistuje-li konkrétní právní úprava pro odpovědnost státu za nezákonné stíhání za správní delikt, má být aplikována právní úprava nejbližší, kterou je odpovědnost státu za nezákonné trestní stíhání, které je judikaturou dotvořeno a právně posouzeno jako nezákonné rozhodnutí. Podle stěžovatele není rozumných důvodů činit rozdíly mezi trestním řízením a řízením o správním deliktu v případě odpovědnosti státu za nezákonné stíhání za správní delikt. Podle stěžovatele přistoupily obecné soudy k hodnocení věci, resp. k posouzení právního předpokladu odpovědnosti státu ohledně nezákonného rozhodnutí ryze formálně, čímž se dopustily přepjatého formalismu. K přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že napadá výrok toliko do majetkové újmy ve výši 37 700 Kč spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve správním řízení. Jelikož jde o nárok se samostatným skutkovým základem nepřesahující 50 000 Kč, nebylo dovolání k Nejvyššímu soudu v této věci přípustné. V doplnění ústavní stížnosti se stěžovatel dovolává závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 1099/19 (N 156/96 SbNU 36; dále jen "nález sp. zn. II. ÚS 1099/19"; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). II. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení Ústavní soud vyzval Krajský soud v Ostravě jako účastníka řízení a Českou republiku - Ministerstvo průmyslu a obchodu jako vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 1. 9. 2020 pouze konstatoval, že zcela odkazuje na závěry uvedené ve svém rozsudku napadeném ústavní stížností. Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 25. 8. 2020 uvedl, že napadený rozsudek krajského soudu je ve výroku věcně správný. Vedlejší účastník bez další bližší argumentace nesouhlasí s názorem stěžovatele, že rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení ve věci podezření ze spáchání správního deliktu lze považovat za rozhodnutí zrušené pro nezákonnost, které by bylo příčinou vzniku škody způsobené při výkonu státní moci, a z tohoto důvodu nelze použít analogii odškodňování nezákonného stíhání pro trestný čin na správní delikt. S ohledem na obsah Ústavnímu soudu zaslaných vyjádření nebylo třeba je rozesílat k replice stěžovateli, neboť v nich nebyly ve vztahu k nyní posuzované věci uvedeny žádné nové skutečnosti, na které by bylo nutné reagovat. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti rozsudku krajského soudu byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní sou