IV.ÚS 2843/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2843/21 ze dne 16. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, Ph.D., advokátem, sídlem Vídeňská 849/15, Brno, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 6. září 2021 č. j. 1 VZT 510/2018-124, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného vyrozumění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného vyrozumění s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura Ústí nad Labem, 4. oddělení (dále jen "policejní orgán"), usnesením ze dne 6. 1. 2020 č. j. NCOZ-2268-957/TČ-2016-417404-H zahájila trestní stíhání mimo jiným proti jednatelce stěžovatelky pro zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Ve stručnosti uvedeno, jednatelka stěžovatelky měla ve veřejné zakázce "Audit účetní závěrky" zadané obchodní společností Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou, a. s. (dále jen "zadavatelka"), upravit v době mezi otevřením obálek a vyhodnocení nabídek nabídkovou cenu tak, aby byla nejvýhodnější, a tím veřejnou zakázku pro stěžovatelku získat. Dne 19. 10. 2017 zadavatelka se stěžovatelkou uzavřely smlouvu, na jejímž základě bylo stěžovatelce vyplaceno 302 560,50 Kč. Policejní orgán získal poznatky o trestné činnosti zejména z tzv. prostorových odposlechů. Později policejní orgán usnesením ze dne 14. 7. 2020 č. j. NCOZ-2268-1276/TČ-2016-417404-H zahájil trestní stíhání proti stěžovatelce pro totožný skutek s totožnou kvalifikací. Policejní orgán stěžovatelce přičítal jednání její jednatelky. 3. Stěžovatelka podala proti usnesení o zahájení svého trestního stíhání stížnost, kterou zamítl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "KSZ") usnesením ze dne 2. 6. 2021 č. j. 2 KVZ 14/2014-1430. Státní zástupce KSZ zdůraznil, že ze skutkových zjištění je zřejmé, že se jednatelka stěžovatelky se zástupcem zadavatelky domluvila na podání nejnižší nabídkové ceny, případně že dodatečně nabídkovou cenu změní. S ohledem na zjištěné skutečnosti se policejní orgán bude muset v dalším řízení zabývat tím, zda je namístě kvalifikovat jednání podle jiných ustanovení trestního zákoníku, než jako zločin podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) téhož zákona, jak posoudil jednání stěžovatelky v uvedeném usnesení policejní orgán, neboť se jeví, že stěžovatelka se trestné činnosti účastnila spíše jako spolupachatelka, když výhodnější postavení v zadávacím řízení bylo sjednáno právě pro ni. Současně se však bude třeba zabývat tím, že skutková zjištění nenasvědčují tomu, že by bylo u ní namístě užití právní kvalifikace podle § 256 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a proto bude třeba posoudit její jednání jen jako přečin podle § 256 odst. 1 trestního zákoníku. Naproti tomu nejsou dány podmínky pro zproštění trestní odpovědnosti stěžovatelky podle § 8 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, neboť bližší specifikace stavovských předpisů nestačí k tomu, aby to mohlo být považováno za vynaložení veškerého úsilí podle uvedeného ustanovení; za to by mohl být považován toliko "funkční (nikoli pouze formální) compliance program". 4. Mezitím, výkonný výbor Komory auditorů České republiky rozhodnutím ze dne 12. 4. 2021 č. j. 648/2021 jednatelce stěžovatelky jako statutární auditorce pozastavil výkon auditorské činnosti podle § 6 odst. 1 zákona č. 93/2009 Sb., a auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů. 5. Stěžovatelka poté Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "VSZ") podala podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zástupce KSZ podle § 12d odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), neboť považovala vyřízení své stížnosti státním zástupcem KSZ za svévolné a nepřezkoumatelné. Státní zástupkyně VSZ napadeným vyrozuměním stěžovatelku informovala o tom, že podnět k výkonu dohledu shledala nedůvodným. Státní zástupce KSZ reagoval dostatečně na stížnostní tvrzení stěžovatelky; státní zástupkyně VSZ zdůraznila, že míra odůvodnění dotčených rozhodnutí a zjištění skutkového stavu odráží smysl přípravného řízení, kdy dosud není meritorně rozhodováno. Stěžovatelce přitom v dané fázi řízení není upíráno právo na obhajobu a všechny její námitky musí být náležitě vypořádány. Státní zástupce KSZ ostatně nevyloučil možnou změnu právní kvalifikace ve prospěch stěžovatelky, tyto úvahy však nelze předjímat. Usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky splňuje formální náležitosti, dovozuje dostatečnou míru pravděpodobnosti o spáchání skutku, který má trestněprávní povahu a označuje důvody, ze kterých takové závěry dovozuje. II. Argumentace stěžovatelky 1. Stěžovatelka nejprve upozorňuje, že proti usnesení státního zástupce KSZ ze dne 2. 6. 2021 (sub 3) podala samostatnou ústavní stížnost "z procesní opatrnosti", neboť podle usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 3150/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jednatelky stěžovatelky proti usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, není podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona o státním zastupitelství prostředkem k ochraně práv podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vzhledem k tomu, že se však z jiných rozhodnutí Ústavního soudu podává opak [srov. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691) či usnesení ze dne 1. 4. 2016 sp. zn. III. ÚS 254/16], stěžovatelka si není jistá, jak procesně postupovat. 2. Dále stěžovatelka tvrdí, že odůvodnění usnesení o zahájení jejího trestního stíhání "zcela postrádá" formální náležitosti; neobsahuje výčet skutečností, které vzal policejní orgán za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, ani úvahy, jimiž se policejní orgán řídil. Není ani jasné, proč je stěžovatelka stíhaná pro spáchání dokonaného trestného činu, mělo-li jít pouze o pokus. Státní zástupce KSZ přitom výslovné námitky stěžovatelky nevypořádal dostatečně, pominul stěžejní argumentaci stěžovatelky o kvalifikaci skutku a jejího vyvinění. Obdobně rozhodla státní zástupkyně VSZ, neboť z napadeného vyřízení není zřejmé, proč byl podnět stěžovatelky shledán nedůvodným. Konečně stěžovatelka tvrdí, že nemůže vykonávat podnikatelskou činnost pro pozastavení výkonu auditorské činnosti jednatelky stěžovatelky v důsledku zahájení trestního stíhání. Stěžovatelce hrozí, že bez ohledu na výsledek trestního stíhání přijde o zdroj příjmů a dojde k její likvidaci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou. Jde-li o příslušnost Ústavního soudu, stěžovatelce lze přisvědčit, že Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 3150/20 odmítl ústavní stížnost jednatelky stěžovatelky proti vyřízení jejího podnětu k výkonu dohledu státním zástupcem podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Obdobně se vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 20. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2138/21 ve věci stěžovatelky, kde její ústavní stížnost směřovala proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání (sub 2 in fine) a usnesení státního zástupce KSZ o stížnosti proti němu (sub 3). Stěžovatelka však výslovně upozorňuje na judikaturu (sub 6), podle které je podnět k dohledové činnosti způsobilým prostředkem k ochraně práv podle zákona o Ústavním soudu a je nutné je řádně využít. Takovému posouzení pak nutně odpovídá závěr, že Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti proti vyrozumění státního zástupce o vyřízení podnětu k dohledové činnosti. 2. Jak naznačil Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2138/21 vydaném ve věci stěžovatelky, stěžovatelkou odkazovaná rozhodovací praxe Ústavního