IV.ÚS 2849/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2849/20 ze dne 27. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky O. J. S., zastoupené Mgr. Alenou Řenďovskou, advokátkou, sídlem Revoluční 763/15, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2020 č. j. 17 Co 140/2020-1016, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. února 2020 č. j. 41 P 37/2016-978 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. prosince 2019 č. j. 41 P 37/2016-947, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého S. S. a 2. J. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a též podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 5. 12. 2019 č. j. 41 P 37/2016-947 byl 1. vedlejší účastník (dále též "nezletilý") pro dobu do i pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče 2. vedlejšího účastníka (dále též "otec") (výrok I). Matce byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 3 000 Kč měsíčně, s účinností ode dne 1. 12. 2019. Tato úprava platila i pro dobu po rozvodu manželství rodičů, počínaje dnem právní moci výroku o rozvodu manželství (výrok II). Soud nařídil rodinnou terapii rodičů a stanovil pro ně bližší pravidla (výrok III). Dále zastavil řízení o úpravu styku otce s nezletilým (výrok IV), uložil oběma rodičům uhradit každému jednu polovinu nákladů řízení vzniklých státu (výrok V). Dále zrušil usnesení obvodního soudu ze dne 7. 3. 2017 č. j. 41 P 37/2016-198, které nabylo právní moci dnem 29. 3. 2017 (výrok VI), rozhodl o předběžné vykonatelnosti výroků I, III a VI tohoto rozsudku (výrok VII) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VIII). Stěžejním důkazem pro rozhodnutí ve věci byl znalecký posudek, ve kterém znalci uvedli, že nejvhodnějším výchovným prostředím pro nezletilého je péče u otce, která se z psychologického hlediska ukazuje jako pro nezletilého nejméně zatěžující a umožňující současně jeho široký kontakt s matkou. Opakované snahy obvodního soudu i kolizního opatrovníka o co nejvhodnější uspořádání poměrů nezletilého a následnou úpravu péče o nezletilého vyhovující jeho zájmům byly otcem podporovány a matkou mařeny, kdy otec spolupracoval a prezentoval ochotu přistoupit de facto na jakoukoli úpravu péče, která by vyhovovala zájmům a dobrému psychickému vývoji nezletilého s tím, že tomu přizpůsobí své poměry. Naopak matka odmítala spolupráci, nerespektovala přání nezletilého a jednoznačně trvala na svěření nezletilého do její péče. Obvodní soud na základě provedeného dokazování vyloučil, že nezletilý není v péči otce zabezpečen a hrozí mu nebezpečí, že by otec nadměrně požíval alkohol a nedbal na zdravotní stav nezletilého, stejně tak nebylo prokázáno, že by otec vedl nezletilého k neúctě k ženám a k nenávisti k jiným národům. Obvodní soud zdůrazňuje, že otec má jako primární pečovatel zejména vést nadále nezletilého k lásce a úctě k matce, respektovat všechny potřeby nezletilého v obecné rovině i specifické, umožnit co nejširší styk nezletilého s matkou, příp. zajistit nezletilému odbornou pomoc v případě potřeby. 3. Obvodní soud následně napadeným usnesením stanovil, že matka je povinna zaplatit státu - obvodnímu soudu - náklady řízení vzniklé státu ve výši 5 575 Kč, a to na účet obvodního soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (výrok I), a současně, že se otci vrací částka ve výši 9 150 Kč z jím zaplacené zálohy na náklady řízení vzniklé státu (výrok II). 4. K odvolání matky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výrocích I, II, III, V, VI a VIII (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Přisvědčil obvodnímu soudu v názoru, že svěření nezletilého do výlučné péče otce je za daných okolností v nejlepším zájmu nezletilého, neboť péče otce poskytuje nezletilému stálé rodinné a výchovné zázemí, respektuje citové vazby nezletilého k matce a umožňuje mu, aby se s matkou podle svého přání stýkal. Vhodnost takto nastoleného uspořádání výchovných poměrů nezletilého nebyla zpochybněna ani jeho praktickou realizací v mezidobí od rozhodnutí obvodního soudu do rozhodnutí městského soudu, neboť jak plyne z aktuálního šetření kolizního opatrovníka, rodinná situace se zklidnila, nezletilý je v péči otce spokojený a dobře v ní prospívá. Současně je v kontaktu s matkou a otec mu ve styku s matkou nebrání. Probíhá-li styk nezletilého s matkou, pak zásadně není důvod, aby byl upraven soudním rozhodnutím. Nicméně v případě, že by absence komunikace mezi rodiči ve svém důsledku neumožňovala či komplikovala styk nezletilého s matkou v dostatečném rozsahu, nic nebrání rodičům, aby soudu návrh na úpravu styku podali. Správným shledal městský soud rovněž rozhodnutí obvodního soudu o výživném, jelikož částka 3 000 Kč měsíčně odpovídá výdělkovým schopnostem matky, jejíž příjem se pohybuje kolem 20 000 Kč měsíčně, a také odůvodněným potřebám nezletilého, který je ve věku 14 let a navštěvuje základní školu. Nepřisvědčil odvolacím námitkám matky, namítala-li nepřezkoumatelnost rozsudku obvodního soudu. Za opodstatněné lze sice považovat odvolací námitky matky, že se obvodní soud v rozsudku nevypořádal s důvody, pro které neprovedl některé z navrhovaných důkazů. Pochybení obvodního soudu však nemělo vliv na správnost jeho rozhodnutí, neboť z obsahu plyne, že jde o matkou navrhované výslechy bývalé partnerky otce, jeho zletilých dětí, jejich matky a opatrovnické spisy zletilých dětí otce apod., tedy o důkazy, které zjevně nemohou přispět ke zjištění relevantních skutečností, tj. charakteru rodinných vztahů mezi účastníky řízení, posouzení vztahu a výchovných schopností rodičů k nezletilému a volbě nejlepšího uspořádání jeho výchovných poměrů. Nadto skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé již byly v řízení zjištěny jinými provedenými důkazy, zejména výslechy účastníků, šetřením kolizního opatrovníka a znaleckým posudkem. Za tohoto stavu věci by matkou navrhované doplnění dokazování bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Také ostatní odvolací námitky matky neshledal městský soud důvodnými. II. Stěžovatelčina argumentace 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí jak se svěřením nezletilého do péče otce, tak se stanoveným výživným. Namítá, že obecné soudy postupovaly v rozporu se zájmem nezletilého, nedbaly jeho přání, svými rozhodnutími zcela změnily výchovné prostředí, v němž byl 14 let, a navíc svá rozhodnutí náležitě neodůvodnily. Obecné soudy též neprovedly stěžovatelkou navrhované důkazy. Nejde přitom o žádné obstrukční návrhy, ale návrhy relevantní ve vztahu k předmětu řízení a způsobilé objasnit některé aspekty posuzované věci. Ke stanovenému výživnému stěžovatelka uvádí, že ačkoli od podání návrhu na úpravu péče byl nezletilý po celou dobu až do okamžiku, kdy se rozsudek obvodního soudu stal ve výroku I předběžně vykonatelným, ve faktické péči matky, soudy obou stupňů existenci a plnění vyživovací povinnosti za dobu části řízení nezkoumaly a o výživném za tuto dobu, vč. případného nedoplatku na výživném, nerozhodly. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti