IV.ÚS 2852/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2852/23 ze dne 5. 12. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky E. K., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2023 č. j. 3 Tdo 624/2023-443, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2023 sp. zn. 61 To 74/2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. října 2022 sp. zn. 4 T 47/2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Skutek, za nějž byla stěžovatelka odsouzena, spočíval - stručně vyjádřeno - v tom, že si stěžovatelka opatřila padělek lékařského zprávy, který měl dokladovat její zdravotní indispozici, načež tento padělek v úmyslu vydávat jej za pravý doručila na podatelnu Úřadu práce České republiky (dále jen "úřad práce") jako omluvu své neúčasti na schůzce, přičemž padělek doplnila ručně vepsaným textem "Prosím o omluvení, zde je omluvenka lékařem, jak jsem avizovala.". 3. Proti uvedenému rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, které Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl. Skutková zjištění městského soudu shledal naprosto správná a úplná s oporou v provedeném dokazování, s odvolacími námitkami se vypořádal v bodu 50 odůvodnění usnesení a uzavřel, že vina stěžovatelky byla prokázána bez jakýchkoliv pochyb. Správnou shledal i právní kvalifikaci a odkázal na body 13 a 14 odůvodnění rozsudku obvodního soudu. Neshledal ani žádné pochybení ohledně výroku o trestu (bod 53 odůvodnění usnesení městského soudu). 4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy rozhodly ve skutkových pochybnostech k její tíži, neprovedly některé důkazy, které navrhovala, a upřednostnily ze dvou možných verzí výkladu důkazů tu, která byla v její neprospěch. Obecné soudy podle ní hodnotily provedené důkazy svévolně a právní hodnocení je v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. Jelikož jí nebylo kladeno za vinu padělání lékařské zprávy, ale to, že užila padělaný lékařský doklad, domnívá se, že mělo být dokazování zaměřeno na to, kdo předmětnou lékařskou zprávu B. H. doručil do podatelny úřadu práce. Z tohoto důvodu vytýká obecným soudům, že zamítly její návrhy na doplnění dokazování vyžádáním kamerových záznamů. Má za to, že hodnocení výpovědi svědka I. Ť. soudy obou stupňů není přesvědčivé. 6. Stěžovatelka dále namítá, že obecné soudy nevzaly v úvahu, že do podatelny doručený list postrádal datum, nebyl označen adresát a listina nebyla označena jako odvolání, takže nešlo o úkon ve správním řízení. Lze tak podle ní konstatovat, že byla listina doručena bez jejího úmyslu dosáhnout ve správním řízení toho, aby nebyla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Obecné soudy se podle jejího názoru nevypořádaly s jejími závažnými námitkami, a ani do skutkové věty, ani do odůvodnění svých rozhodnutí nezahrnuly všechny obligatorní znaky skutkové podstaty. 7. Upozorňuje na skutečnost, že ze skutkové věty není zřejmé, kdy se měla dostavit na osobní schůzku na úřad práce. Obecné soudy sice dovodily, že se měla schůzka konat dne 29. 6. 2021, jenže bylo bezpečně prokázáno, že byla tento den ve Fakultní nemocnici Motol. Je přesvědčena, že předmětný skutek není natolik společensky škodlivý, aby byl posouzen jako trestný čin, takže měla být v jejím případě aplikována zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, ale zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, 83, 90 Ústavy). Nepřísluší mu tedy přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti [srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde. 12. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že výše uvedené námitky stěžovatelka uplatňovala již v průběhu trestního řízení a s hodnocením důkazů a se skutkovými i právními závěry soudů polemizuje stejným způsobem, jakým to činila ve své obhajobě. Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do role další přezkumné soudní instance, což mu však nepřísluší, neboť jeho kasační pravomoc je založena jen tehdy, pokud by napadená rozhodnutí vycházela ze skutkových zjištění, která jsou v extrémním rozporu s vykonanými důkazy [viz např. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) či usnesení ze dne 14. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451]. 13. Ústavní soud předně nepřijímá stěžovatelčino tvrzení, že v její věci po provedeném dokazování přetrvaly dvě verze skutkového děje, přičemž obecné soudy se přiklonily k té, která pro ni byla nepříznivá. Z napadených rozhodnutí je totiž zřejmé, že obecné soudy spolehlivě prokázaly rozhodné skutkové okolnosti a přesvědčivě vyvrátily stěžovatelčinu obhajobu. 14. Stěžovatelka především zcela přehlíží klíčovou skutečnost, totiž že na padělané lékařské zprávě B. H. doplnila ručně psaný text "Prosím o omluvení, zde je omluvenka lékařem, jak jsem avizovala.". Nutno podotknout, že stěžovatelka v ústavní stížnosti nezpochybňuje ani to, že šlo o padělanou lékařskou zprávu, ani to, že uvedený text psala ona. Tato skutečnost logicky měla klíčový význam pro závěr obecných soudů, že stěžovatelka padělanou lékařskou zprávu užila jako pravou. 15. Ústavní soud dále odkazuje na strany 9 až 11 usnesení Nejvyššího soudu, kde je vyvrácena většina výše uvedených námitek stěžovatelky. Nejvyšší soud zde vysvětlil, že nespecifikování času, kdy se měla stěžovatelka dostavit na úřad práce, nemůže představovat relevantní nedostatek skutkové věty odsuzujícího rozsudku, neboť stěžovatelce nebylo kladeno za vinu, že se na tuto schůzku nedostavila, ale to, že před orgánem veřejné moci užila padělaný lékařský nález. Nejvyšší soud dále připomenul další výsledky dokazování, z nichž vyplynulo, že v důsledku zmeškání termínu schůzky úřad práce zahájil řízení z moci úřední a že bylo vyvráceno tvrzení stěžovatelky o její údajné telefonické omluvě. Nejvyšší soud zde rovněž vysvětlil, že vyšetření stěžovatelky ve Fakultní nemocnici Motol nijak nezpochybňuje její vinu, neboť tato vyšetření proběhla v 13.00 hodin, resp. v 14.30 hodin, zatímco schůzka na úřadu práce byla stanovena na 9.00 hodin. Potvrzení o vyšetřeních ve Fakultní nemocnici Motol tak nemohla omluvit nepřítomnost stěžovatelky na schůzce