IV.ÚS 2858/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2858/22 ze dne 15. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Lucie Elšíkové, zastoupené Mgr. Ivou Němcovou, advokátkou, sídlem Klicperova 1266/1, Hradec Králové, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. srpna 2022 č. j. 19 C 132/2020-627, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníka řízení, a Mgr. Petra Elšíka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka je účastnicí řízení u Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") o vypořádání společného jmění manželů (jejího a vedlejšího účastníka) a v jeho průběhu navrhla okresnímu soudu, aby podle § 102 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), zajistil důkazy - výpisy ze stěžovatelových bankovních účtů. Okresní soud napadeným usnesením návrh stěžovatelky zamítl s odůvodněním, že si vyžádal důkazní prostředky - listiny v rozsahu, jak jej s ohledem na probíhající stav dokazování a procesní ekonomie považuje za potřebné k prokázání skutkových tvrzení účastníků. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka zejména odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018 sp. zn. 22 Cdo 1027/2018, podle něhož pohyby na účtu přede dnem zániku společného jmění manželů mohou být zdrojem informací majících schopnost poukázat na aktiva účastníka řízení o vypořádání společného jmění manželů. Z tohoto rozsudku lze dovodit, že opatření výpisů z bankovních účtů je jedním ze stěžejních důkazů v řízení o vypořádání společného jmění. 4. Dále stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení s důrazem na její dva vnosy ve výši 110 000 Kč a 180 000 Kč do společného jmění. Stěžovatelka obě částky vložila na účet vedlejšího účastníka vedeného obchodní společností Sberbank, a. s., a tyto finanční prostředky byly použity na pořízení a rekonstrukci bytové jednotky. V průběhu řízení opakovaně žádala o zajištění výpisů z účtů, a protože okresní soud jednal velmi laxně, stěžovatelka podala stížnost na průtahy a návrh na určení lhůt podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a teprve na jejich základě okresní soud částečně konal. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře uplatňuje požadavek minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což je odrazem skutečnosti, že není součástí soustavy soudů (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v běžných zákonech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávný výklad či použití podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních předpisů, který se jeví v daných souvislostech jako projev libovůle [srov. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)]. 7. V návaznosti na toto postavení Ústavní soud poukazuje na zdrženlivost, se kterou přezkoumává nemeritorní rozhodnutí soudů v průběhu soudního řízení. Lze to doložit i na judikatuře vztahující se k - v praxi častějšímu - návrhu na nařízení předběžného opatření [srov. např. nález ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. II. ÚS 343/02 (N 140/28 SbNU 223)], v níž Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti rozhodnutí o (ne)nařízení předběžného opatření je v zásadě přípustná, i když jde o zatímní úpravu poměrů účastníků. Věcného projednání Ústavním soudem však lze dosíci toliko tehdy, jde-li o předběžné opatření představující zásah do základního práva, jenž není odstranitelný v dalším řízení před obecnými soudy. Analogicky uplatněno na stěžovatelčinu věc, i ve vztahu k § 102 odst. 2 o. s. ř. platí, že musí jít o intenzivní zásah obecných soudů, který s prokázanou mírou pravděpodobnosti poznamená budoucí soudní řízení tak, že základní práva stěžovatelky již nebudou moci být dalšími procesními úkony ve výsledku zachována, resp. ochráněna [srov. k tomu přiměřeně usnesení ze dne 1. 2. 2010 sp. zn. I. ÚS 246/10 nebo ze dne 17. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 1634/09 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. K takové situaci ve stěžovatelčině věci podle zjištění Ústavního soudu nedošlo. 8. Ke stěžovatelčině argumentaci Ústavní soud uvádí, že mu bez dalšího nepřísluší, aby v probíhajícím řízení obecnému soudu určoval způsob, jakým má zjišťovat skutkový stav jím posuzované věci a jaké důkazní návrhy ke zjištění skutkového stavu má použít. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že návrhy podle § 102 odst. 2 o. s. ř. činí zejména z obavy, že soud během řízení dospěje k závěru, že neprokázala původ prostředků, o nichž tvrdí, že jsou jejím vnosem do společného jmění manželů. Sama však konstatuje, že uvedené finanční prostředky vložila na bankovní účet manžela. V této souvislosti ale stěžovatelka podle Ústavního soudu - aniž by mu tedy jakkoliv příslušelo předjímat vlastní hodnocení věci, neboť to náleží toliko obecnému soudu - dostatečně nevysvětluje, proč by bylo nutné prokazovat, že uvedené finanční prostředky byly připsány na účet vedlejšího účastníka, když předkládá dokumenty vztahující se ke koupi bytové jednotky, resp. k její rekonstrukci, z nichž mimo jiné plyne, jakým způsobem byl uvedený majetek, respektive služby hrazeny. 9. Nelze ani přehlížet - jak uvedeno výše - že stěžovatelka podaný návrh formulovala vůči soudu jen s ohledem na svoji procesní jistotu, aniž by soud nedal nikterak najevo (stěžovatelka v ústavní stížnosti opak netvrdí), že by její tvrzení považoval za nedostatečná, respektive že by ji v tomto směru v souladu se zákonem poučil. Též s ohledem na tyto okolnosti převažuje zdrženlivost Ústavního soudu, která ho značně omezuje v zásazích do řízení před obecnými soudy, jež doposud probíhají - nadto teprve před soudem prvního stupně. 10. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva (svobody) stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2022 Josef Fiala v. r. předseda senátu