IV.ÚS 2860/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2860/24 ze dne 23. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele M. J., zastoupeného JUDr. Ing. Barborou Šťastnou, advokátkou, sídlem Římská 527/22, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2024 č. j. 11 Tdo 441/2024-323, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2024 č. j. 44 To 413/2023-269 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. listopadu 2023 č. j. 4 T 89/2023-247, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 90 Ústavy, čl. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv Organizace spojených národů. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců, a současně mu uložil peněžitý trest v celkové výši 60 000 Kč sestávající se z třiceti denních sazeb ve výši 2 000 Kč a trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí je specifikován ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Uvedeného zločinu se stěžovatel podle zjištění obvodního soudu dopustil tím, že minimálně dne 15. 10. 2020 v čase 09:00 hodin, v prostorách jím užívané bytové jednotky, vědom si protiprávnosti, ač nebyl oprávněn nakládat s takovými látkami, přinejmenším pro svoji potřebu přechovával ve vyčísleném množství specifikované psychotropní látky. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením odvolání stěžovatele podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl. 4. Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že činnost, kterou vyvíjí v rámci své psychoterapeutické praxe, je společensky prospěšná, neboť jako vysokoškolsky vzdělaný psychoterapeut svým klientům napomáhá s integrací náročných životních zkušeností a s jejich osobním rozvojem. Poukazuje, že v průběhu trestního řízení nikdy nerozporoval přechovávání psychotropních látek, které je mu kladeno za vinu, nicméně se nemůže ztotožnit s aplikovanou právní kvalifikací projednávaného skutku s ohledem na to, že obecné soudy nikterak nereflektovaly faktickou absenci společenské škodlivosti činu. 6. Stěžovatel se při své specializaci dlouhodobě zabývá prováděním psychoterapií za pomoci látek ovlivňujících vědomí, přičemž tuto metodiku léčby nelze nahradit jiným postupem. Obecně jsou psychoterapeutické postupy založeny na léčbě stavu vědomí u jednotlivců, a to prostřednictvím vědomé i nevědomé složky vnímání. V konkrétním nepříznivém stavu vědomí se tito jednotlivci nacházejí v důsledku svých minulých zátěžových zážitků. Schopnost psychoterapeuta poskytovat svým klientům pomoc vychází nejen z jím získaného vzdělání, ale také z vlastní zkušenosti s konkrétní substancí, neboť předpokladem poskytovaného léčebného postupu je právě schopnost psychoterapeuta pracovat s psychoaktivními látkami na své osobě, aby byl následně schopen odborně doprovázet klienta v léčbě jeho traumatu. Touto argumentací se stěžovatel vymezuje proti konstatování městského soudu, podle kterého "lze zcela reálně společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak". 7. Ke správné interpretaci absence společenské škodlivosti (jakožto okolnosti vylučující protiprávnost) stěžovatel namítá, že v jeho prospěch svědčí především poznatky plynoucí z tuzemských i mezinárodních klinických studií, konferencí a odborných publikací, které se podrobně zabývají léčebným působením psychoaktivních substancí, na něž odkazoval v průběhu trestního řízení, avšak obecné soudy je nikterak neakceptovaly. Stěžovatel se v Institutu pro asistovanou psychoterapii, z. ú., aktivně spolupodílí na stanovení požadavků pro maximální využití legálního prostoru v oblasti psychoterapie. Nicméně aktuální stav i vytváření nového normativního rámce v oblasti psychoterapie obecné soudy ponechaly stranou svých úvah, přestože s posuzovanou trestní věcí úzce souvisí. Stěžovatel je přesvědčen, že zabývaly-li by se soudy okolnostmi svědčícími v jeho prospěch, musely by dospět ke zcela odlišným závěrům. 8. Podle platné a účinné právní úpravy by bylo možné povolání psychoterapeuta za pomoci látek ovlivňujících vědomí vykonávat pouze na základě povolení se zacházením s psychotropní látkou jako návykovou látkou uděleným ministerstvem zdravotnictví (respektive Státním ústavem pro kontrolu léčiv). Nezbytným předpokladem udělení takového povolení je však splnění zákonných podmínek podle § 8 a 19 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů (dále jen "zákon o návykových látkách"), tedy za předpokladu splnění podmínky odborné způsobilosti fyzické osoby. Nicméně takovou způsobilostí disponuje pouze fyzická osoba, která absolvovala magisterský studijní program v oblasti farmacie, všeobecného lékařství, zubního lékařství nebo stomatologie, chemie, anebo veterinární lékařství. Přestože tedy má stěžovatel formální možnost požádat o příslušné povolení, podmínku odborné způsobilosti nesplňuje, pročež je vyloučeno, aby takové povolení získal. Doporučení městského soudu tak není schopen naplnit. Jednotný zákon o psychoterapii v České republice doposud nebyl přijat a obecnými soudy uplatňovaný výklad mu fakticky znemožňuje výkon povolání psychoterapeuta, což odporuje čl. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny a neumožňuje mu tak rozvíjet svoji lidskou osobnost. 9. Přesto však jako psychoterapeut pro výkon svého povolání nezbytně potřebuje osobní zkušenost s psychoaktivními látkami, kterak bylo objasněno výše. Pouhá korektivní zkušenost psychoterapeuta dostačující není. Při absenci možnosti legálního pořízení této substance však nemá jinou možnost než z profesionální nutnosti tuto substanci držet, navíc alespoň v takovém množství, jaká je dostačující pro jeho vlastní potřebu. Obdobně, jako lékař poskytuje léčbu pacientovi za pomoci medikamentů, poskytuje psychoterapeut léčbu klientovi při terapeutickém sezení, a právě v takových případech je osobní zkušenost psychoterapeuta nenahraditelná. Z tohoto důvodu se stěžovatel domnívá, že je oprávněný prostor pro uplatnění okolnosti vylučující protiprávnost ve formě přípustného rizika (§ 31 trestního zákoníku), neboť léčebný postup, kdy psychoterapeut sám opakovaně konzumuje substance s cílem poskytovat klientovi odbornou pomoc při zpracovávání jeho traumatu, je postupem nenahraditelným. 10. Stěžovatel polemizuje se závěrem městského soudu, že v daném případě šlo o "osobní aktivitu jednotlivce". Podle stěžovatele z výsledků dokazování vyplývá, že inkriminované aktivity činil vždy s cílem dosažení prospěchu pro své klienty, tedy za účelem dosažení společenského prospěchu. Odtud dovozuje, že stávající právní úprava působí napříč různými obory péče o lidské zdraví diskriminačně, když určité profesi je odbornost ve smyslu zákona o návykových látkách přiznávána ex lege, zatímco pro výkon povolání v odbornosti odlišné, než je v zákoně uvedeno, nikoli. 11. Stěžovatel argumentuje, že na podkladě odborných publikací i klinických studií, které v posledních 25 letech probíhaly po celém světě, dospěla odborná veřejnost k jednoznačným závěrům, že psychotropní látky (zejména pak MDMA) jsou v mnoha oblastech psychického zdraví nadstandardně účinným léčivem. Než však dojde k vymezení určitého právního rámce pro výkon povolání psychoterapeuta na podkladě výsledků právě probíhajících klinických studií, je třeba stanovit mantinely pro výkon této služby. Psychoterapeutičtí odborníci v současné době vykonávají svou činnost v nejistotě, zda se pohybují ještě v rámci zákonných mantinelů, resp. jestli jde již o exces, proto hled