IV.ÚS 2861/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2861/20 ze dne 27. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Kajerem, advokátem, sídlem Pivovarská 197, Prachatice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. června 2020 č. j. 6 Co 75/2020-406, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a 1. nezletilé B. P. a 2. B. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva a práva 1. vedlejší účastnice (dále též "nezletilá") podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a též že došlo k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy a čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 5, čl. 7, čl. 16 odst. 1 a 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Prachaticích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 14. 11. 2019 č. j. 23 Nc 1604/2019-172 svěřil nezletilou s účinností od 1. 8. 2019 a dále pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče 2. vedlejší účastnice (dále též "matka") (výrok I). Otci uložil hradit výživné na nezletilou s účinností od 1. 8. 2019 a dále od právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství rodičů ve výši 4 500 Kč měsíčně k rukám matky (výrok II). Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 8. 2019 do 14. 11. 2019 ve výši 2 500 Kč byl otec povinen uhradit k rukám matky spolu s běžným výživným za kalendářní měsíc bezprostředně následující po kalendářním měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci (výrok III). Otec byl oprávněn stýkat se s nezletilou v každém lichém týdnu v kalendářním roce v úterý od 14.30 hodin do 17.00 hodin, ve čtvrtek od 10.00 hodin do 17.00 hodin a v sobotu od 10.00 hodin do 17.00 hodin a každý sudý týden v kalendářním roce ve středu od 14.30 hodin do 17.00 hodin, v pátek od 10.00 hodin do 17.00 hodin a v neděli od 10.00 hodin do 17.00 hodin a byla stanovena pravidla pro předávání nezletilé mezi rodiči a styku s otcovskými prarodiči (výroky IV a V). Žádnému z účastníků okresní soud nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok VI). 3. K odvolání otce, matky a otcovských prarodičů Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil a ve výrocích II až VI změnil tak, že stanovil povinnost otce od 1. 8. 2019 do 31. 10. 2019 platit na výživu nezletilé částku ve výši 4 000 Kč měsíčně a od 1. 11. 2019 do právní moci výroku o rozvodu manželství částku 3 400 Kč měsíčně a od právní moci rozvodu částku 4 000 Kč měsíčně. Ke dni 30. 6. 2020 není na výživném na nezletilou žádný nedoplatek. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilou počínaje právní mocí tohoto rozsudku vždy v lichém týdnu v úterý od 14.30 hodin do 17.00 hodin a od soboty od 9.00 hodin do neděle do 17.00 hodin a v sudém týdnu ve středu od 14.30 hodin do 17.00 hodin a v pátek od 14.30 hodin do 17.00 hodin, a to po dobu dvou měsíců. Poté je otec oprávněn stýkat se s nezletilou vždy v lichém týdnu v úterý od 14.30 hodin do 17.00 hodin a od pátku od 17.00 hodin do neděle do 17.00 hodin a v sudém týdnu vždy v úterý od 14.30 hodin do 17.00 hodin a ve čtvrtek od 14.30 hodin do 17.00 hodin. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilou o vánočních svátcích od 26. 12. od 9.00 hodin do 27. 12. do 17.00 hodin. Ve všech případech styku převezme otec nezletilou v místě bydliště matky ve stanovenou dobu, kde jí také matce ve stanovenou dobu po skončení styku otec předá. Matka je povinna nezletilou na styk s otcem řádně připravit a otci předat. Rodiče jsou povinni navzájem si sdělit překážky styku důvodné bránící nejméně 24 hodin před započetím styku. Ve výroku II zamítl návrh otcovských prarodičů na úpravu styku s nezletilou a ve výroku III určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Krajský soud zejména s ohledem na situaci, která je mezi rodiči, nepřikročil ke stanovení střídavé péče, jak požadoval otec. To nenavrhoval ani kolizní opatrovník, který by pro takový případ požadoval vypracování znaleckého posudku. S ohledem na věk nezletilé (tj. 2 roky) a vztahy mezi rodiči byl krajský soud přesvědčen o tom, že by v posuzované věci mělo být dítě v péči jedné osoby (v tomto případě matky) a že by měl případnému stanovení střídavé péče předcházet široký styk nezletilé s otcem a také normální komunikace mezi rodiči. Krajský soud přihlédl k tomu, že v současné době není nezletilá schopna se ve věci vyjádřit (má dva roky) a byl přesvědčen o tom, že je třeba zachovat určitý řád, určitou jistotu jedné převážné pečující osoby (matky). Krajský soud nevidí ale důvod, proč by se otec s nezletilou nestýkal, neboť i když bez souhlasu matky byl s nezletilou, jak on říká na "dovolené", je zřejmé, že se o nezletilou dokázal postarat. K vyjádření znalkyně v posudku krajský soud nepřihlížel, neboť matka se neměla možnost k němu vyjádřit, nemohla jí sdělit svůj názor, o vyšetření vůbec nevěděla. Po posouzení konkrétní situace a s respektem k judikatuře Ústavního soudu o střídavé péči dospěl k rozhodnutí uvedenému sub 3. Podle názoru krajského soudu je zde dostatečný prostor pro to, aby se jednak vztahy mezi rodiči opravdu zklidnily a aby spolu rodiče normálně vycházeli a aby se rozběhl styk i přes noc. Podle toho, jak tento styk bude probíhat, bude možné přikročit eventuálně i k nějaké změně. Při stanovení výživného krajský soud vzal v úvahu, jaké otec hradil výživné, počet vyživovacích povinností otce, a přihlédl i k tomu, že otec má od listopadu 2019 vyživovací povinnost i k manželce. Styk nezletilé s otcovskými prarodiči nepovažoval krajský soud za nutné upravovat, neboť podle jeho názoru nejsou pro to splněny podmínky stanovené zákonem. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedl, že napadený rozsudek nesplňuje požadavek transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění. Nedostatečné a nepřesvědčivé je odůvodnění značně redukovaného rozsahu styku (na dvě a půl hodiny), kdy stěžovatel prakticky převezme dítě, odjede s ním domů, odstrojí je, a styk stráví sledováním hodinové ručičky, kdy už musí začít dítě zase oblékat, pouze jediného přespání za 14 dní a neupravení prázdninového styku. Krajský soud zatížil své rozhodnutí opomenutými důkazy, zejména zprávou, svědectvím soudní znalkyně z kontaktu dcery a otce na začátku dovolené a na jejím konci, jímž byl prokázán naprosto bezproblémový vztah a bezproblémová adaptace dcery na týdenní souvislou péči stěžovatele, rovněž absence jakéhokoliv projevu stesku dítěte po matce. Z posudku vyplývalo i doporučení možného uspořádání poměrů z odborného psychologického hlediska, přitom odborné doporučení soudní znalkyně by soud zjevně měl brát vážně. 6. Krajský soud odmítl apriori i znalecké zkoumání navržené opatrovníkem, což odůvodnil paradoxně tím, že o střídavé péči neuvažuje, tedy projevil předpojatost k odbornému vyjádření. Obecné soudy svým zásahem možnost vyvážené péče obou rodičů cíleně zmařily zjevně s vědomím, že její měsíční bezproblémovou realizaci vypustily ze skutkových zjištění. 7. Dalším porušením ústavních práv je prolomení vzájemného práva stěžovatele a dcery na rodičovskou výchovu a péči tím, že krajský soud bez vážného důvodu předal dítě do péče matky a stěžovateli určil nedůstojný styk. Nezletilá má právo na péči stěžovatele stejně jako na péči matky od narození. Obecné soudy fakticky nehodnotily kritéria daná Ústavním soudem a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, když pouze uvedly, že v péči žádného z rodičů nebyly zjištěny nedostatky, ale nehodnotily kritérium identity a zachování rodinných vazeb, které by při vyhodnocení muselo vypovídat ve prospěch péče stěžovatele. Krajský soud měl vyjít z toho, že je zde vyvratitelná presumpce střídavé péče, neboť rodiče naplňují subjektivní i objektivní kritéria přibližně stejnou měrou. Pak by musel dojít k závěru, že nejenže jsou splněny všechny předpoklady pro nařízení střídavé péče, ale není naplněn žádný důvod pro vyvrácení této presumpce. Krajský soud vyloučil střídavou péči ze zakázaných důvodů, věku dítěte, a nikoliv podstatných vad v komunikaci, ale zapříčiněných zarputilým odporem matky k jakémukoliv rozšíření péče stěžovatele. 8. Krajský soud též porušil povinnost respektovat nálezy Ústavního soudu. Byla porušena též proporcionalita zásahu a stěžovatel namítá i porušení zákazu diskriminace, neboť se stěžo