IV.ÚS 2863/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2863/22 ze dne 22. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů obchodní společnosti KASHI s. r. o., sídlem Vlkova 631/24, Praha 3 - Žižkov, Zdeňka Kašpara a Pavlíny Kašparové, zastoupených Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Velké náměstí 7/12, Písek, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. července 2022 č. j. 7 Co 723/2022-1080 a opatření předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. července 2022 č. j. 7 Co 723/2022-1078, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Vladimíra Váchy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník je žalobcem ve věci vedené u Okresního soudu v Písku (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 6 C 4/2018, v níž jsou první dva stěžovatelé v procesním postavení žalovaných, a stěžovatelka Kašparová je v procesním postavení vedlejší účastnice na straně ostatních stěžovatelů. Stěžovatel a vedlejší účastník jsou podnikateli. Okresní soud rozsudkem ze dne 17. 3. 2022 č. j. 6 C 4/2018-1028 žalobu vedlejšího účastníka o zaplacení 1 389 698,91 Kč zamítl (výrok I.) a vedlejšímu účastníkovi uložil zaplatit stěžovatelům KASHI s. r. o. a Zdeňku Kašparovi na náhradu nákladů řízení částku 1 140 508 Kč (výrok II.). Doplňujícím usnesením doplnil výrok III., podle něhož je vedlejší účastník povinen zaplatit stěžovatelce Kašparové na nákladech řízení částku ve výši 40 612 Kč. 3. Vedlejší účastník napadl rozsudek okresního soudu odvoláním. 4. V průběhu odvolacího řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") učinil dne 28. 7. 2022 - tedy jeden den před vydáním napadeného usnesení krajského soudu - člen senátu 7 Co Mgr. Tomáš Lis prohlášení, v němž se označuje za podjatého, neboť byl spolužákem stěžovatele a má k němu pozitivní vztah. Téhož dne předsedkyně krajského soudu přijala opatření, jímž rozhodla o vyloučení tohoto soudce z projednávané věci. Tuto věc následně v souladu s rozvrhem práce přidělila soudci Mgr. Miloši Pólovi, který tak o ní rozhodoval v senátu krajského soudu, který vydal napadené usnesení. 5. Krajský soud odvolání vedlejšího účastníka shledal důvodným, když přisvědčil jeho námitce, že řízení před okresním soudem bylo stiženo vadou, neboť ten nerespektoval závazný právní názor krajského soudu uvedený ve zrušovacím usnesení ze dne 26. 10. 2021 č. j. 22 Co 360/2021-918. Krajský soud proto napadeným usnesením rozsudek okresního soudu ve znění doplňujícího usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení okresnímu soudu (výrok I.), a dále nařídil, aby v dalším řízení vedeném u okresního soudu věc projednal a rozhodl jiný samosoudce než JUDr. Ivana Průšová (výrok II.). II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé uvádějí, že je pravdou, že stěžovatel se soudcem Mgr. Tomášem Lisem po dobu jednoho roku chodil do školy, nicméně se nestýkají a naposledy se viděli na třídním srazu přibližně před dvaceti lety. Soudce musí být profesionálem, nadto z vyjádření Mgr. Tomáše Lisa není zjevné, v čem by měl spočívat jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům. Za takové situace nemůže závěr o podjatosti soudce obstát, k čemuž stěžovatelé citují judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 15. 10. 2019 sp. zn. 25 Cdo 1778/2019 a ze dne 29. 8. 2001 sp. zn. 7 Tz 178/2001), z níž vyplývá, že kolegiální vztahy vyplývající z toho, že jde o spolužáky nebo bývalé kolegy, nemohou opodstatnit vyloučení soudce z rozhodování. 7. Stěžovatelé k uvedenému dále namítají, že Mgr. Tomáš Lis nebyl vyloučen bezprostředně po napadnutí věci příslušnému senátu, nýbrž až téměř po šesti týdnech, a to den předtím, než bylo vydáno napadené usnesení krajského soudu. Z těchto okolností pak bezpochyby vyplývá, že nově určený soudce Mgr. Miloš Pól se objektivně ani nemohl seznámit s věcí, v níž bylo napadené usnesení vyneseno. Stěžovatelé se nadto ani ke změně ve složení senátu nemohli vyjádřit, neboť s touto skutečností nebyli předem seznámeni. Domnívají se, že popsaným postupem bylo zasaženo do jejich základních práv na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 8. Stěžovatelé dále brojí proti tomu, že krajský soud bez dalšího předjímá postup okresního soudu a fakticky si na něm vynucuje způsob, jakým má okresní soud rozhodnout. Napadeným usnesením krajský soud totiž vylučuje z rozhodování dosavadní samosoudkyni JUDr. Průšovou, čímž též zasahuje do práva stěžovatelů na zákonného soudce. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří se účastnili řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost v části směřující proti II. výroku usnesení krajského soudu a proti opatření předsedkyně krajského soudu je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), protože stěžovatelé nemají k dispozici žádný zákonný procesní prostředek k ochraně před tvrzeným porušením svých základních práv. 10. Jde-li o I. výrok napadeného usnesení krajského soudu, uvedené rozhodnutí v této své části není konečným rozhodnutím ve věci, neboť jím byl zrušen rozsudek okresního soudu č. j. 6 C 4/2018-1028 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V této části je ústavní stížnost návrhem nepřípustným. IV. Posouzení opodstatněnosti přípustné části ústavní stížnosti 11. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že nezávislost a nestrannost jsou neodmyslitelnými náležitostmi pojmu soud. Jeho nestrannost a nezávislost jsou hodnotou, jež prospívá všem, neboť je jednou ze záruk rovnosti a právní jistoty v demokratické společnosti. Pouze nestranný soud je způsobilý poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem. Nezávislost a nestrannost však představují ideální typy, které nelze naplnit absolutně a je možné se k nim jen přibližovat, což je dáno jejich sociální povahou. Nezávislostí se rozumí vyloučení možnosti účinně působit na svobodnou tvorbu vůle soudců, nestrannost představuje neexistenci vztahu soudu k jedné ze stran řízení, kdy pojem strana řízení lze chápat jak v obecné, tak i v konkrétní rovině [nález ze dne 7. 3. 2007 sp. zn. I. ÚS 722/05 (N 42/44 SbNU 533)]. 12. Nestrannost soudce se podle judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") posuzuje prostřednictvím tzv. subjektivního a objektivního testu. 13. Cílem tzv. subjektivního testu je zjistit, jaké je osobní přesvědčení nebo zájem dotyčného soudce v daném případě (rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Kyprianou proti Kypru ze dne 15. 12. 2005, stížnost č. 73797/01, § 118). Jde tedy o to, zda soudce je či není vnitřně zaujatý vůči účastníkovi řízení, a to bez ohledu na důvody této zaujatosti. V tomto pojetí je nestrannost především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.) [nález sp. zn. I. ÚS 371/04 ze dne 31. 8. 2004 (N 121/34 SbNU 255)]. U tohoto testu se uplatňuje vyvratitelná domněnka nestrannosti soudce, platí tedy, že soudce je považován za (subjektivně) nestranného, dokud není prokázán opak (rozsudek pléna ESLP ve věci Hauschildt proti Dánsku ze dne 24. 5. 1989, stížnost č. 10486/83, § 47). Ačkoliv jde o test subjektivní nestrannosti, lze uvedenou domněnku vyvrátit jen objektivním způsobem. 14. Tzv. objektivním testem se zkoumá, zda osoba soudce poskytuje dostatečné záruky vylučující jakoukoliv oprávněnou pochybnost o jeho nestrannosti (rozsudek ESLP ve věci Chmelíř proti České republice ze dne 7. 6. 2005, stížnost č. 64935/01, § 55). Při tomto testu je tak nutné zjistit, zda existují skutečnosti, které by mohly vzbudit oprávněnou pochybnost o nestrannosti soudce. Není ale třeba zabývat se jejich skutečným vlivem na osobní přesvědčení soudce v daném případě. Jak totiž Ústavní soud uvedl v nálezu sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53), "nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestra