IV.ÚS 2865/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2865/17 ze dne 3. 4. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti M. F., zastoupeného Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem, se sídlem Úvoz 446/118, 602 00 Brno, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. července 2017 č. j. 1 KZN 1056/2017-48, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. července 2017 č. j. 1 KZN 1056/2017-42, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 15. května 2017 č. j. 2 ZN 1150/2017-31, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 24. dubna 2017 č. j. 2 ZN 1150/2017-18, a proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství Policie Brno, 8. oddělení obecné kriminality ze dne 3. dubna 2017 č. j. KRPB-14855-9/TČ-2017-060278-KP, za účasti 1. Krajského státního zastupitelství v Brně, 2. Městského státního zastupitelství v Brně a 3. Policie České republiky, Městského ředitelství Policie Brno, 8. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 11. září 2017 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se M. F. (dále také jen "stěžovatel") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva. Konkrétně stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práva na účinné vyšetřování, ve spojení s článkem 7 odst. 1 a článkem 10 odst. 1 a 2 Listiny. II. Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil: 1) Usnesením ze dne 3. dubna 2017 č. j. KRPB-14855-9/TČ-2017-060278-KP Policie České republiky, Městské ředitelství Policie Brno, 8. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jichž se měli dopustit S. H. (rozená P.) a M. P. 2) Uvedených trestných činů se měla S. H. dopustit (stručně řečeno) jednak tím, že křivě obvinila svého bývalého manžela (stěžovatele) ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, s cílem přivodit mu trestní stíhání, a dále tím, že v procesním postavení svědka v trestním řízení stěžovatele křivě vypovídala o událostech, které byly předmětem trestního řízení. S. H. a M. P. (otec S. H.) měli rovněž křivě vypovídat o událostech, které byly předmětem trestního řízení, a to v hlavním líčení před Městským soudem v Brně. Rozsudkem ze dne 7. října 2016 č. j. 5 T 84/2016-765 Městský soud v Brně stěžovatele dle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby. 3) Policejní orgán, poté co na základě trestního oznámení stěžovatele zahájil v dané věci úkony trestního řízení, konkrétně vyslechl S. H. a M. P. a obstaral si spisový materiál vedený u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 84/2016, shledal, že z materiálu nevyplynulo, že by se uvedené osoby dopustily shora popsaných trestných činů. Proto rozhodl dle §159a odst. 1 tr. řádu o odložení trestní věci S. H. a M. P. 4) Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, již státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zástupkyně") usnesením ze dne 24. dubna 2017 č. j. 2 ZN 1150/2017-18, zamítla, jako nedůvodnou. 5) Stěžovatel se poté obrátil na Krajské státní zastupitelství v Brně s žádostí o výkon dohledu ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"). Vyrozuměním ze dne 4. července 2017 č. j. 1 KZN 1056/2017-48, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně informoval stěžovatele, že jeho podnět k výkonu dohledu jako nedůvodný odložil. 6) Dne 12. května 2017 stěžovatel namítl podjatost státní zástupkyně s tím, že tato vykonávala dozor v rámci trestního řízení, které skončilo shora uvedeným zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Brně. Usnesením ze dne 15. května 2017 č. j. 2 ZN 1150/2017-31, státní zástupkyně rozhodla, že ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. 7) Proti tomuto usnesení státní zástupkyně podal stěžovatel stížnost, kterou státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně usnesením ze dne 3. července 2017 č. j. 1 KZN 1056/2017-42, po přezkoumání napadeného usnesení, zamítl, jako nedůvodnou. III. Stěžovatel prostřednictvím ústavní stížnosti brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení při prověřování skutečností uvedených v trestním oznámení podaném stěžovatelem na jeho bývalou manželku a jejího otce. Dle stěžovatele byl postup orgánů činných v trestním řízení, zvláště pak dozorující státní zástupkyně, značně rozdílný v jeho vlastní trestní věci, kdy na základě jediného usvědčujícího důkazu (výpovědi S. H.) došla věc až do stadia řízení před soudem, kdežto v případě jím podaného trestního oznámení skončilo trestní řízení již ve fázi prověřování. Následně stěžovatel velmi podrobně analyzuje rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. října 2016 č. j. 5 T 84/2016-765, ve snaze doložit pravdivost svých tvrzení obsažených v trestním oznámení a případnou motivaci jeho bývalé manželky. Stran tvrzené podjatosti státní zástupkyně stěžovatel uvádí, že tato není schopna objektivního a nezaujatého pohledu, protože v trestním řízení stěžovatele opakovaně obhajovala "prokazatelně nepravdivou" verzi skutkového děje ve prospěch jeho bývalé manželky. Dle stěžovatele o podjatosti státní zástupkyně svědčí i skutečnost, že v usnesení, jímž zamítla stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení trestní věci S. H. a M. P., schází formulace, že "usnesení o zahájení trestního stíhání není konečným rozhodnutím o vině obviněného a k jeho vydání stačí vyšší míra pravděpodobnosti, že skutek spáchal". Z těchto důvodů má stěžovatel za to, že státní zástupkyně "kryje svá vlastní pochybení z předchozího řízení" a "není schopna změny svého náhledu na věc v podstatě o 180 stupňů, není schopna objektivně nahlížet na skutkový děj zjištěný Městským soudem v Brně". Konečně stěžovatel namítá, že státní zástupkyně byla přítomna spáchání trestného činu, a proto je třeba rovněž dospět k závěru, že je z vykonávání úkonů v tomto trestním řízení vyloučena. Druhá skupina námitek stěžovatele směřuje proti odložení trestní věci jeho bývalé manželky a jejího otce. Je totiž přesvědčen, že v rámci přípravného řízení nebyly dostatečně naplněny požadavky nezávislého, nestranného, důkladného a dostatečného vyšetřování, což dovozuje jednak z podjatosti státní zástupkyně, a dále z postupu policejního orgánu, který se dílem podává z napadených rozhodnutí. Následně stěžovatel opět předestírá parciální závěry Městského soudu v Brně, na jejichž základě dovozuje, že v dané věci nepanují řádné pochybnosti o tom, že shora uvedené osoby se dopustily na jeho úkor popsané trestné činnosti. Stěžovatel rozporuje jednotlivá rozhodnutí státních zastupitelství, namítá, že zcela rezignují na naplnění zásady materiální pravdy. V neposlední řadě stěžovatel podrobně popisuje intence své bývalé manželky a její rodiny, spory o majetek, jakož i o jejich společného nezletilého syna, z čehož dovozuje, že dochází k zásahům do jeho práva na soukromí, práva na ochranu proti zásahům do jeho rodinného života a do výkonu jeho rodičovských práv. IV. Podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poté, co Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobou oprávněnou a splňuje také ostatní zákonné náležitosti, přezkoumal ve světle stížnostní argumentace napadená rozhodnutí a shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že státní zástupkyně dozorovala jak původní trestní věc stěžovatele (v níž byl pravomocně zproštěn obžaloby), tak i trestní věc jeho bývalé manželky a jejího otce (kde stěžovatel vystupoval v pozici oznamovatele). S ohledem na procesní postavení státní zástupkyně v těchto souvisejících trestních řízeních je stěžovatel přesvědčen, že tato nemohla nestranně dozorovat činnost policejního orgánu v trestní věci, kde vystupoval jako oznamovatel. Z tohoto důvodu měla státní zástupkyně rozhodnout o s