IV.ÚS 2867/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2867/20 ze dne 18. 11. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Kostrbové, zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem, sídlem Stavitelská 1099/6, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2020 č. j. 27 Cdo 1391/2020-247 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2020 č. j. 6 Cmo 298/2019-209, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Stavební bytové družstvo POKROK, sídlem Kollárova 157/18, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 2. 10. 2019 č. j. 81 Cm 113/2014-178 určil, že stěžovatelka jako žalobkyně je členkou vedlejší účastnice - Stavebního bytového družstva POKROK (dále též "družstvo") [výrok I.] a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení [výrok II.]. Městský soud dospěl k závěru, že nebylo-li dosud shromážděním delegátů, kterému jedině toto právo náleží, rozhodnuto o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení z družstva, nebyl dvouetapový proces vyloučení stěžovatelky z družstva ukončen a stěžovatelka je stále členkou družstva. 3. K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu změnil tak, že žalobu na určení, že stěžovatelka je členkou družstva, zamítl (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud, na rozdíl od městského soudu, uzavřel, že listovní zásilka obsahující rozhodnutí představenstva o vyloučení stěžovatelky z družstva, resp. výzva s uvedením toho, že si stěžovatelka může zásilku vyzvednout a seznámit se s ní v provozovně držitele poštovní licence, se ocitla ve sféře dispozice stěžovatelky a je tak namístě, závěr o splnění podmínek, za nichž počala stěžovatelce běžet prekluzivní tříměsíční lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení stěžovatelky z družstva, přičemž tato lhůta uplynula marně. Tím také byl završen proces vylučování stěžovatelky z družstva. Byla-li stěžovatelka v souladu se zákonem i se stanovami vyloučena z družstva, nelze podle vrchního soudu vyhovět žalobě na určení, že stěžovatelka je členkou družstva. Vrchní soud se neztotožnil se názorem městského soudu o nemravnosti postupu vedlejší účastnice při vyrozumívání svých členů se zásadními rozhodnutími, např. s rozhodnutími o vyloučení z družstva prostřednictvím držitele poštovní licence. 4. V posuzované věci jde přitom již o v pořadí druhá rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť rozsudek vrchního soudu ze dne 22. 11. 2017 č. j. 6 Cmo 18/2017-95 i rozsudek městského soudu ze dne 30. 11. 2016 č. j. 81 Cm 113/2014-69 na základě dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2018 č. j. 27 Cdo 1139/2018-120 zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3783/2012 a sp. zn. 29 Cdo 5065/2016 s tím, že uplyne-li poté, kdy je členu družstva písemně oznámeno rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z družstva marně lhůta k podání odvolání k členské schůzi, nastoupí účinky vyloučení; proces vyloučení člena družstva je marným uplynutím lhůty k podání odvolání ukončen (završen). 5. Proti rozsudku vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl, neboť dospěl k závěru, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 6. Nejvyšší soud dovodil, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá otázka, zda je podmínkou platnosti rozhodnutí o vyloučení člena z družstva doručení výstrahy před vyloučením, ani otázka, zda je v rozporu s dobrými mravy, trvá-li družstvo na vyloučení svého člena i v případě, že důvody jeho vyloučení již zanikly. Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatelka při formulaci těchto otázek přehlíží, že v posuzované věci není vedeno řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena z družstva za neplatné, ale řízení o určení členství v družstvu, ve kterém podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu soud není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení člena z družstva. Namítá-li stěžovatelka vady řízení [opomenutí odvolacích námitek, nesprávné provedení důkazů (označení vráceného dopisu soudem jako doručenky), neprovedení navržených důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (soudy nevedly dokazování k řešení otázky existence dobré víry žalobkyně)], přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle Nejvyššího soudu nezakládá ani otázka, zda se může vydržení vlastnického práva dovolávat (podat "námitku vydržení") pouze držitel, nebo zda se může vydržení věci věřiteli v řízení dovolávat i jiná osoba (jiný účastník řízení), neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech stěžovatelky založených napadeným rozhodnutím. Otázka předestřená stěžovatelkou, zda je postup doručování oznámení o vyloučení člena družstvem, při kterém se družstvu písemnost (doručovaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) vrátila jako nedoručená, a družstvo přesto považovalo písemnost za doručenou (a dále se ji nesnažilo adresátu doručit), v rozporu s dobrými mravy, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. podle Nejvyššího soudu rovněž nezakládá, když vrchní soud otázku zodpověděl záporně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že její dovolání obsahovalo všechny zákonné náležitosti, a to řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. i dovolacího důvodu a její dovolání bylo opodstatněné. Podle stěžovatelky Nejvyšší soud pomíjí skutečnost, že stěžovatelka nemohla žalobou na neplatnost rozhodnutí o vyloučení z družstva podat právě z toho důvodu, že jí nebylo rozhodnutí o vyloučení z družstva řádně doručeno. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud se nezabýval vymezenými dovolacími důvody uvedenými v čl. V. dovolání, kdy stěžovatelka namítala, že vrchní soud dospěl k odlišným skutkovým zjištěním než městský soud, aniž by tyto skutkové závěry měly oporu v provedeném dokazování. 8. Stěžovatelka namítá, že prokázání doručení výstrahy před vyloučením je nezbytnou procesní podmínkou posouzení platnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2799/2011). Pakliže městský soud uzavřel, že doručení výstrahy před vyloučením nebylo nijak doloženo a vrchní soud se touto otázkou nezabýval a nedospěl tedy ani k odlišnému skutkovému zjištění, rozhodl vrchní soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Otázku splnění formálních procesních podmínek pro vyloučení Nejvyšší soud nesprávně zaměňuje s věcným přezkumem rozhodnutí o vyloučení. 9. Stěžovatelka namítá, že využitím fikce doručení u výstrahy před vyloučením a následně u rozhodnutí o vyloučení jí byla odňata možnost své prodlení s úhradami včas napravit (po doručení výstrahy před vyloučením), resp. se proti rozhodnutí včas odvolat. Tvrzení poštovního doručovatele o tom, že výzvu do schránky řádně vhodil, lze podle stěžovatelky stěží vyvrátit. Nedostala-li stěžovatelka objektivně možnost se s rozhodnutím seznámit, bylo jí odepřeno právo se takovému rozhodnutí bránit. 10. Do práva stěžovatelky na soudní ochranu bylo dále zasaženo tím, že byly opomenuty její důkazní návrhy, aniž by to bylo jakkoli zdůvodněno. Tyto důkazní návrhy přitom byly rozhodné pro posouzení otázky doručení rozhodnutí o vyloučení z družstva, které bylo klíčové pro rozhodnutí ve věci samé. K prokázání svých tvrzení ohledně nedoručení rozhodnutí o vyloučení z družstva navrhla stěžovatelka celou řadu důkazů, které však nebyly provedeny. V řízení před městským soudem navrhovala stěžovatelka k této otázce řadu důkazů: poskytnutí informace České pošty z 11. 10. 2018; rozhodnutí Generálního ředitelství České pošty z 3. 12. 2018; vyjádření