IV.ÚS 2869/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2869/07 ze dne 7. 12. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. Vojtěcha Levory, advokáta, AK se sídlem v Plzni, Slovanská třída 136, správce konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva "Máj" Ves Touškov, se sídlem ve Vsi Touškově, Stod, zastoupeného JUDr. Václavem Vladařem, advokátem, AK se sídlem v Plzni, Borská 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2007 čj. 29 Odo 904/2006-322, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006 čj. 1 Ko 400/2005-204 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2005 čj. 54 K 13/2001-195, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení čl. XXX části dvacáté deváté zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky, znějící "s výjimkou konkursních řízení, ve kterých již byla vyvěšena na úřední desce soudu konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty s vyúčtováním odměny a výdajů správce konkursní podstaty", takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Řízení o návrhu na zrušení části ustanovení čl. XXX části dvacáté deváté zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky, znějící "s výjimkou konkursních řízení, ve kterých již byla vyvěšena na úřední desce soudu konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty s vyúčtováním odměny a výdajů správce konkursní podstaty", se zastavuje. Odůvodnění: I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 5. 11. 2007 a doplněným dne 22. 11. 2007 se JUDr. Ing. Vojtěch Levora (dále jen "správce konkursní podstaty", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů o konečné zprávě a vyúčtování odměny a výdajů v konkursní věci Zemědělského družstva "Máj" Ves Touškov, se sídlem ve Vsi Touškově, Stod (dále jen "úpadce"). V doplňujícím podání odkázal na pokyn Ministerstva financí D-247 k uplatňování daně z přidané hodnoty u činností uskutečňovaných podle zvláštních předpisů. Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení části ustanovení čl. XXX části dvacáté deváté zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky, znějící "s výjimkou konkursních řízení, ve kterých již byla vyvěšena na úřední desce soudu konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty s vyúčtováním odměny a výdajů správce konkursní podstaty." II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Krajského soudu v Plzni (dále jen "konkursní soud") 54 K 13/2001 vyplývají následující skutečnosti. Dne 8. 6. 2005 konkursní soud schválil konečnou zprávu ze dne 25. 3. 2005 o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále jen "konečná zpráva"), doručenou mu dne 31. 3. 2005 a vyvěšenou na úřední desce soudu v době od 18. 4. do 3. 5. 2005; proti konečné zprávě nebyly v zákonné 15 denní lhůtě podány námitky; nebyly vedeny ani žádné spory vyvolané konkursem. Podáním doručeným dne 10. 5. 2005 předložil správce konkursní podstaty konkursnímu soudu opravené znění konečné zprávy spolu s vyúčtováním výdajů a odměny správce konkursní podstaty (dále jen "konečná zpráva ze dne 9. 5. 2005"), obsahující totožné údaje jako konečná zpráva ze dne 25. 3. 2005 s výjimkou výpočtu výše odměny správce konkursní podstaty a na to navazujících položek výdajů a částek zbývajících věřitelům k rozdělení. S poukazem na zákon č. 179/2005 Sb., správce konkursní podstaty v této zprávě vyúčtoval odměnu ve výši 5 837 545,- Kč zahrnující též 19% daň z přidané hodnoty (ve výši 932 045,- Kč). Konkursní soud konečnou zprávu ze dne 9. 5. 2005 neakceptoval. Poukázal na výjimku uvedenou v přechodném ustanovení čl. XXX zákona č. 179/2005 Sb. (dle které správci nepřísluší odměna spolu s daní z přidané hodnoty v konkursních řízeních, ve kterých již byla vyvěšena na úřední desce soudu konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty s vyúčtováním odměny a výdajů správce konkursní podstaty) a konstatoval, že v den nabytí účinnosti části dvacáté deváté (obsahující čl. XXX) citovaného zákona, tj. dne 30. 4. 2005, konečná zpráva ze dne 25. 3. 2005 již na úřední desce vyvěšena byla. Správci konkursní podstaty tudíž právo na zvýšení odměny o daň z přidané hodnoty nenáleželo. Konečná zpráva ze dne 9. 5. 2005 byla nadto konkursnímu soudu předložena po uplynutí lhůty pro podání námitek (dne 3. 5. 2005) proti konečné zprávě. Dne 12. 1. 2006 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání správce konkursní podstaty rozhodnutí konkursního soudu ze dne 8. 6. 2005 v části napadené odvoláním potvrdil. Ve svém odvolání správce konkursní podstaty alternativně požadoval, aby odvolací soud řízení podle § 109 o. s. ř. přerušil a předložil věc k rozhodnutí Ústavnímu soudu. Odvolací soud neshledal stávající úpravu za protiústavní a uvedl důvody, pro které neshledal za potřebné řízení přerušit a věc předložit Ústavnímu soudu. Dne 16. 8. 2007 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání správce konkursní podstaty proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 12. 1. 2006 [jehož přípustnost založil na ust. § 237 odst. 1 písm. c), z důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] odmítl. Konstatoval, že stěžovatel předložil dovolacímu soudu k řešení v zásadě dvě otázky; na první z nich dovolací soud odpověděl v rozhodnutí ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. 29 Odo 424/2005 a na druhou odpovídá přímo text zákona č. 179/2005 Sb. Rovněž neshledal důvod k předložení věci Ústavnímu soudu a uvedl, že za neústavní nepokládá přechodné ustanovení obsažené v čl. XXX části dvacáté deváté zákon č. 179/2005 Sb., ani úpravu, jež pro dobu před 30. dubnem 2005 správci konkursní podstaty, který byl plátcem daně z přidané hodnoty, možnost požadovat konkursní odměnu zvýšenou o částku odpovídající této dani nedovolovala. Důvod předložit věc Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti zákonné úpravy účinné před 30. dubnem 2005 neměl dovolací soud také se zřetelem k ustálené praxi Ústavního soudu vyplývající např. z jeho usnesení ze dne 24. 1. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 29/94 (Sb. n. u., sv. 3, str. 319) a nálezu ze dne 8. 3. 1995 uveřejněného pod č. 55/1995 Sb. III. V ústavní stížnosti postrádající podrobnější ústavněprávní argumentaci stěžovatel vyjádřil přesvědčení, "že v projednávaném případě byla jeho ústavní práva porušena, když rozsah a intenzita takového porušení ze strany obecných soudů představuje zásah do ústavních práv stěžovatele." Závěry obecných soudů považoval za nesprávné, porušující rovnost stran a polemizoval s jejich právním posouzením. Dle jeho přesvědčení obecné soudy nepřihlédly k jeho argumentům a nevyhověly jeho podání, čímž porušily právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); byl rovněž "zkrácen na svých právech ohledně vyplacení DPH." Návrh na zrušení části zákona č. 179/2005 Sb. stěžovatel odůvodnil tvrzením, že se jednalo o ustanovení zjevně protiústavní, porušující rovnost stran tím, že znevýhodňovalo správce konkursní podstaty - plátce daně z přidané hodnoty ve vztahu ke správci konkursní podstaty, který nebyl plátcem této daně. Stěžovatel polemizoval se závěrem nalézacího soudu o tom, že konečná zpráva ze dne 9. 5. 2005 byla podána opožděně, i s jeho argumentací ohledně data vyvěšení konečné zprávy a účinnosti zákona č. 179/2005 Sb. Poukázal na Pokyn Ministerstva financí D-247 ze dne 17. 4. 2003 definující den uskutečnitelného zdanitelného plnění a dovodil, že ustanovení čl. XXX zákona č. 179/2005 Sb. bylo v rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty (zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). IV. Dovolací soud, jako účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti mj. konstatoval, že obsahem ústavní stížnosti nebyla kritika jeho závěru o nepřípustnosti dovolání; odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle níž je věcí dovolacího soudu zvážit v mezích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., u kterých rozhodnutí založí přípustnost dovolání pro jejich zásadní právní význam (mj. např. usnesení ze dne 5. 10. 2004 I. ÚS 566/2004). Konstatoval, že ve svém rozhodnutí podrobně vysvětlil, proč dovolání nebylo možné považovat za přípustné. K tvrzené neústavnosti části ustanovení čl. XXX části dvacáté deváté zákona č. 179/2005 Sb. uvedl, že se k této otázce již vyjádřil v napadeném usnesení. K obsahu doplňujícího podání uvedl, že předmětný pokyn Ministerstva financí nebyl významný pro rozhodnutí o podaném dovolání a nemohl být podkladem závěru o neústavnosti norem vyšší právní síly; podotkl, že okolnost, zda tento pokyn byl v daných souvislostech formulován Ministerstvem financí správně, je předmětem dovolání ve věci vedené u něj pod sp. zn.