IV.ÚS 2873/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2873/21 ze dne 4. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Achima Fritze Jähnke, zastoupeného Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem, sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 20. srpna 2021 č. j. 2 As 306/2019-49 a ze dne 26. ledna 2012 č. j. 7 As 122/2011-194 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2019 č. j. 8 A 40/2012-404, a s ní spojeným návrhem na zrušení části § 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve slovech "nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout", za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 - Smíchov, a Mgr. Jany Jähnke, LL.M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). S ústavní stížností spojil akcesorický návrh na zrušení části § 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 2. Z vyžádaného spisového materiálu, ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obecní úřad V. (dále jen "stavební úřad") vydal dne 16. 6. 2006 územní rozhodnutí č. j. Výst. 328/2-RD, BD-817/06-Km (dále jen "územní rozhodnutí pro V."), jímž povolil umístění rodinných a bytových domů v lokalitě V. v katastrálním území H. Stavební úřad nejednal se stěžovatelem a vedlejší účastnicí jako s účastníky územního řízení a nedoručil jim ani územní rozhodnutí pro V., o němž se stěžovatel a vedlejší účastnice dozvěděli až při jednání na stavebním úřadě, kde obdrželi dne 27. 6. 2007 jeho kopii. Následně proti němu dne 28. 6. 2007 k poštovní přepravě podali odvolání, které vedlejší účastník zamítl pro opožděnost rozhodnutím ze dne 22. 1. 2008 č. j. 11500/2008/KUSK. Podle vedlejšího účastníka stěžovatel a vedlejší účastnice byli osobami, které mohly být územním rozhodnutím pro V. přímo dotčeny na vlastnickém právu k nemovitostem, hleděl na ně proto jako na účastníky řízení, jimž však rozhodnutí nebylo oznámeno. Na takovou situaci dopadá § 84 odst. 1 správního řádu, podle něhož osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, jímž ho správní orgán oznámil. Poslednímu účastníkovi, jemuž bylo územní rozhodnutí pro V. oznamováno, bylo doručeno dne 22. 6. 2006. Odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice bylo k poštovní přepravě předáno dne 28. 6. 2007, tj. po uplynutí jednoroční lhůty podle § 84 odst. 1 správního řádu, a bylo tudíž opožděné. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 17. 5. 2011 č. j. 8 Ca 149/2008-152 (dále jen "první rozsudek městského soudu") rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil. Podle městského soudu není zřejmé, zda § 84 odst. 1 správního řádu dopadá pouze na osobu, která byla nepochybně účastníkem správního řízení, ale pouze jí z nějakého důvodu (opomenutí, špatné doručení) nebylo rozhodnutí oznámeno, či také na osobu, kterou správní orgán za účastníka řízení nepovažoval, a proto jí rozhodnutí nedoručil. Dané ustanovení umožňuje dvojí výklad a městský soud shledal, že nelze přijmout ten, který jde k tíži účastníka, tj. výklad, že by § 84 odst. 1 správního řádu dopadal i na osobu, kterou správní orgán za účastníka vůbec nepovažoval. 4. Nejvyšší správní soud zrušil první rozsudek městského soudu rozsudkem napadeným ústavní stížností (dále jen "první rozsudek Nejvyššího správního soudu"). Zopakoval závěry své judikatury, podle níž § 84 odst. 1 správního řádu dopadá i na ty účastníky, kteří o správním řízení vůbec nevěděli, neparticipovali na něm a jimž rozhodnutí nebylo ani doručeno. 5. Městský soud následně vydal rozsudek ze dne 11. 12. 2014 č. j. 8 A 40/2012-216 (dále jen "druhý rozsudek městského soudu"), jímž rozhodnutí vedlejšího účastníka opět zrušil. Dospěl k závěru, že stěžovatel a vedlejší účastnice jsou vlastníky nemovitostí, které blízce sousedí s územním záměrem, byť nejsou mezujícími sousedy. Svědčilo jim tedy postavení účastníků územního řízení. Měl však pochyby o doručenkách, které měly doložit doručení účastníkům, jimž stavební úřad rozhodnutí oznamoval. Na doručence pro obec H. je uvedeno, že měla být doručována jiná písemnost než územní rozhodnutí pro V. Dalšímu účastníkovi (jeho zástupci) nebylo doručováno poštou, ale osobně, aniž by však na doručence byla uvedena jeho adresa, a aniž by z doručenky vyplývalo, že byla ověřena jeho totožnost. Ani v jednom případě nešlo podle městského soudu o spolehlivý doklad o doručení, a tudíž ani pro závěr o opožděnosti odvolání. 6. Nejvyšší správní soud zrušil i druhý rozsudek městského soudu rozsudkem ze dne 21. 7. 2015 č. j. 2 As 15/2015-56 (dále jen "druhý rozsudek Nejvyššího správního soudu"). Vyhodnotil, že při pochybnostech o doručenkách bylo třeba, aby městský soud provedl k okolnostem doručování dokazování. 7. Městský soud posléze vydal napadený rozsudek (dále jen "třetí rozsudek městského soudu"), jímž žalobu zamítl. Provedl dokazování k objasnění okolností doručování územního rozhodnutí pro VI. Slyšení svědci potvrdili pravost svých podpisů na doručenkách a vyloučili, že by došlo k manipulaci s obsahem doručovaných zásilek či ke ztrátě doručovaných listin. Znalec ve znaleckém posudku nevyloučil, že podpis na doručence je podpisem adresáta, byť šlo o závěr v rovině pravděpodobnosti pro malý počet vzorků podpisů. Svědkyně Hůlová objasnila, že po kolaudaci stavaři obvykle donesli doručované zásilky osobně, čímž vysvětlila, proč nebyly doručovány poštou. Podle městského soudu bylo prokázáno, že poslednímu účastníkovi, kterému bylo územní rozhodnutí pro V. oznámeno, bylo doručeno dne 22. 6. 2006 a odvolání bylo podáno po více než roce od tohoto data, tj. opožděně. 8. Nejvyšší správní soud dalším napadeným rozsudkem (dále jen "třetí rozsudek Nejvyššího správního soudu") kasační stížnost zamítl. Ztotožnil se skutkovým závěrem, že poslednímu účastníku územního řízení bylo rozhodnutí doručeno 22. 6. 2006 a odvolání bylo podáno po uplynutí roční lhůty stanovené v § 84 odst. 1 správního řádu. Smyslem zmíněného ustanovení je ochrana právní jistoty. Nejvyšší správní soud neshledal důvod, aby Ústavnímu soudu předložil návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy na jeho zrušení, neboť má za to, že není v rozporu s ústavním pořádkem, k čemuž odkázal na řadu usnesení Ústavního soudu, jimiž byly pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuty ústavní stížnosti ve věcech, v nichž byla odvolání zamítnuta pro opožděnost pro zmeškání roční lhůty podle § 84 odst. 1 správního řádu. II. Argumentace stěžovatele 9. Třetí rozsudek Nejvyššího správního soudu stěžovatel označuje za nepřezkoumatelný. Dále namítá, že pracovníkům stavebního úřadu muselo být jasné, že okruh účastníků územního řízení vymezili příliš úzce jen jako vlastníky pozemků, na kterých je záměr umístěn. I žadateli o územní rozhodnutí, jakožto developerovi, musela být daná okolnost zřejmá. Správními soudy zaujatý výklad § 84 odst. 1 správního řádu zbavuje opomenuté účastníky možnosti obrany, bude-li před nimi vydání rozhodnutí udrženo v tajnosti po dobu jednoho roku. Roční lhůtu nelze podle stěžovatele užít na úmyslně opomenuté účastníky. Stěžovatel zpochybňuje dobrou víru žadatele o územní rozhodnutí a soudům vytýká, že se měly odchýlit od jazykového znění § 84 odst. 1 správního řádu a zohlednit jeho smysl v podobě ochrany právní jistoty. 10. Stěžovatel namítá neústavnost § 84 odst. 1 správního řádu. Ochrany právní jistoty bylo možno dosáhnout i šetrnějšími prostředky, např. stanovením delší než jednoroční lhůty (stěžovatel proponuje lhůtu tříletou), či stanovením jednoroční lhůty jen pro účastníky, kteří věděli o územním řízení a jimž jen nebylo doručeno územní rozhodnutí. Řešení střetu mezi právní jistotou úspěšného žadatele o územní rozhodnutí a možností obrany (včetně soudní ochrany) opomenutých dotčených sousedů je v § 84 odst. 1 správního řádu vychýleno nepřiměřeně ve prospěch žadatele o územní rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústav