IV.ÚS 2877/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2877/19 ze dne 10. 3. 2020 N 47/99 SbNU 96 Povinnost soudu provést náležité dokazování při přezkumu trvání zabezpečovací detence   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele R. T. L., t. č. Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Opava, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2019 č. j. 1 To 346/2019-294, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 5. června 2019 č. j. 19 Dt 4/2016-279 a postupu Okresního soudu v Opavě spočívajícímu v nepovolení eskorty stěžovatele k sexuologickému vyšetření dne 25. září 2019 za účelem vypracování dodatku ke znaleckému posudku, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2019 č. j. 1 To 346/2019-294, usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 5. června 2019 č. j. 19 Dt 4/2016-279 a postupem Okresního soudu v Opavě spočívajícím v nepovolení eskorty stěžovatele k sexuologickému vyšetření dne 25. září 2019 za účelem vypracování dodatku ke znaleckému posudku došlo k porušení stěžovatelova základního práva zaručeného čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2019 č. j. 1 To 346/2019-294 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 5. června 2019 č. j. 19 Dt 4/2016-279 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), zaevidovanou pod sp. zn. IV. ÚS 2877/19, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy. 2. Druhou ústavní stížností, vedenou pod sp. zn. II. ÚS 3121/19, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví uvedeným postupem Okresní soud v Opavě (dále jen "okresní soud") porušil stěžovatelova ústavní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň Ústavnímu soudu navrhl, aby zakázal okresnímu soudu pokračovat v porušování jeho práv. 3. Z příslušného spisu okresního soudu, který si Ústavní soud vyžádal za účelem posouzení důvodnosti ústavních stížností, se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2009 č. j. 2 T 270/2008-165 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, (dále jen "trestní zákon"). Toho se měl dopustit, stručně řečeno, tak, že vnikl do základní školy, kde hned za vchodem napadl nezletilou poškozenou, povalil ji na zem a začal ji vysvlékat a osahávat, přičemž byl přistižen svědky a z místa uprchl. Za uvedené jednání byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku a zároveň mu bylo uloženo ochranné sexuologické a protialkoholní léčení v ústavní formě. 4. Při stanovení trestu a formy ochranného opatření vycházel okresní soud zejména ze skutečnosti, že stěžovatel spáchal daný skutek ve zkušební době stanovené mu rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 18. 4. 2007 č. j. 15 T 99/2006-137. Tím byl stěžovatel odsouzen za spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona a trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, kterých se stěžovatel dopustil, stručně řečeno, fyzickým napadením nezletilého chlapce a odcizením jeho mobilního telefonu. Dále byl stěžovatel v minulosti zadržen, když opilý pokřikoval vulgarity a obscénnosti na dívky ze základní školy. Důležitým podkladem pak byl rovněž znalecký posudek (z oboru psychiatrie a sexuologie) zpracovaný MUDr. Brzkem, dle kterého stěžovatel netrpěl duševní chorobou. K tomu však znalec dodal, že při prokázání daného skutku lze usuzovat na poruchu sexuální preference (parafilii), pro niž svědčí zejména předchozí jednání. Bližší zkoumání však nebylo možno provést s ohledem na to, že stěžovatel se znalcem nespolupracoval v klíčových částech vyšetření. Provedené tzv. PPG vyšetření přitom nic relevantního neodhalilo. Konečně, znalec konstatoval stěžovatelovu závislost na alkoholu a smíšenou poruchu osobnosti. 5. Po vykonání trestu odnětí svobody nastoupil stěžovatel dne 5. 6. 2014 k ochrannému léčení v Psychiatrické nemocnici Horní Beřkovice. Dne 23. 7. 2014 podal Okresnímu soudu v Litoměřicích návrh, ve kterém požaduje změnu ochranného ústavního léčení (resp. upuštění od něj). Soud v rámci tohoto řízení nechal MUDr. Pávem vypracovat další znalecký posudek z oboru psychiatrie a sexuologie. Znalec v něm dospěl k závěru, že u stěžovatele je přítomna sexuální deviace (agresivní chování). Na to lze usuzovat především ze stěžovatelových předchozích skutků. Dále znalec u stěžovatele zjistil smíšenou poruchu osobnosti a závislost na alkoholu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani se znalcem, ani s léčebnou příliš nespolupracuje (vinu popírá a terapeutické procedury odmítá), navrhl znalec stěžovatelovo umístění do zabezpečovací detence. Stěžovatel však v tomto řízení vzal svoji původní žádost zpět, a soud tedy meritorně nerozhodl. 6. Následně Okresní soud v Litoměřicích na návrh léčebny usnesením ze dne 4. 2. 2016 č. j. 1 Nt 1744/2015-42 změnil ve stěžovatelově případě ústavní ochranné léčení na zabezpečovací detenci. Svůj postup odůvodnil tím, že stěžovatel odmítal absolvovat režimovou sexuologickou léčbu, v důsledku čehož je jeho pobyt v ústavním léčení pouhým zadržením a nevede k uspokojivému snížení společenské nebezpečnosti stěžovatele. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl usnesením ze dne 19. 4. 2016 č. j. 7 To 115/2016-63. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 2206/16 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 7. Nutnost trvání zabezpečovací detence potvrdil v rámci tzv. periodického přezkumu v usnesení okresní soud ze dne 31. 5. 2017 č. j. 19 Dt 4/2016-67. Stížnost proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 4. 7. 2017 č. j. 4 To 183/2017-78. Uvedená rozhodnutí byla předmětem přezkumu v rámci řízení o ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud zamítl nálezem ze dne 22. 5. 2018. sp. zn. II. ÚS 2802/17 (N 99/89 SbNU 485). V rámci dalšího periodického přezkumu potvrdil nutnost zabezpečovací detence okresní soud usnesením ze dne 6. 6. 2018 č. j. 19 Dt 4/2016-169. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno ve výroku o trvání zabezpečovací detence usnesením krajského soudu ze dne 16. 8. 2018 č. j. 4 To 166/2018-201. Odůvodnění všech uvedených rozhodnutí obecných soudů se opíralo zejména o předchozí zjištění stěžovatelovy neochoty podrobit se léčení. 8. Dne 7. 2. 2019 byl stěžovatelem podán návrh na změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení, eventuálně na ukončení zabezpečovací detence. V tomto návrhu stěžovatel předkládá nově zpracovaný znalecký posudek MUDr. Procházkou. Znalec v závěru tohoto posudku konstatoval, že stěžovatel netrpí duševní poruchou chorobného charakteru. Stěžovatel, na rozdíl od předchozích posudků, se znalcem spolupracoval, což umožnilo provedení podrobných vyšetření, která u stěžovatele nepotvrdila přítomnost diagnózy parafilie. Znalec tedy původní diagnózu zpochybnil a konstatoval nutnost dalšího pozorování a vyšetření. K tomu však nejsou v zabezpečovací detenci vhodné podmínky. 9. Ústavní stížností napadeným usnesením okresní soud rozhodl o trvání zabezpečovací detence. Svůj postup odůvodnil trvající nutností ochrany společnosti. Původní diagnóza byla sice významně zpochybněna a nově prezentované závěry bude nutno ověřit prostředky vězeňské služby nebo novým znaleckým posudkem, k čemuž bude nezbytná spolupráce stěžovatele. Ve stěžovatelově minulém chování však soud neshledává dostatečné záruky, že takové vyšetření bude úspěšně provedeno. Jeho odmítavý postoj dle okresního soudu přetrvává i v rámci zabezpečovací detence, kde stěžovatel nespolupracoval při snahách tamější sexuoložky o ověření diagnózy (odběr krve k určení hladiny testosteronu) a na tomto postoji setrval i po tom, co byl vypracován pro něj příznivý znalecký posudek. 10. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, o které rozhodl krajský soud napadeným usnes