IV.ÚS 288/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 288/05 ze dne 29. 10. 2008 N 183/51 SbNU 253 K nákladům řízení při zastavení řízení v případě zpětvzetí žaloby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 29. října 2008 sp. zn. IV. ÚS 288/05 ve věci ústavní stížnosti J. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2005 sp. zn. 2 Cmo 260/2004, kterým byla stěžovateli coby žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady soudního řízení, jež bylo rozhodnutím soudu prvního stupně zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby po sepsání přímo vykonatelného exekutorského zápisu se žalovaným. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2005 sp. zn. 2 Cmo 260/2004 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 17. 5. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení ve výroku citovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. 3. Dne 13. 4. 2004 podal stěžovatel u Krajského soudu v Ostravě žalobu, jíž se domáhal na žalovaném zaplacení částky 638 347 Kč, a to z titulu neuhrazených faktur za provedená plnění. Po podání žaloby se stěžovatel pokoušel s vedlejším účastníkem jednat o úhradě dluhu, přičemž výsledkem dohody bylo sepsání přímo vykonatelného exekutorského zápisu, v němž se žalovaný zavázal dluh uhradit, a to včetně již vzniklých nákladů právního zastoupení. 4. Vzhledem k tomu, že stěžovatel získal vykonatelný právní titul - vykonatelný exekutorský zápis, považoval vedení soudního sporu u Krajského soudu v Ostravě za neekonomické a zdlouhavé. Z toho důvodu vzal stěžovatel žalobu zpět a navrhl zastavení řízení a vrácení soudního poplatku. 5. Rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2004 došlo k zastavení řízení, žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a žalobci byl vrácen zaplacený soudní poplatek. Ústavní stížností napadeným unesením Vrchního soudu v Olomouci došlo ke změně výše citovaného usnesení krajského soudu v tom smyslu, že žalobci byla stanovena povinnost zaplatit žalovanému náklady soudního řízení, a to včetně nákladů odvolacího řízení. 6. Stěžovatel ve svém návrhu poukazuje především na skutečnost, že s žalobou nedisponoval svévolně, ale na základě chování žalovaného. Nesouhlasí s právním názorem vrchního soudu, že exekutorský zápis s přímou vykonatelností je pouze jakási další forma "uznání" dluhu. Dle názoru stěžovatele lze vykonatelný exekutorský zápis považovat za postavený na roveň vykonatelným notářským zápisům, což bylo též úmyslem zákonodárce. 7. Dále pak stěžovatel uvádí, že v případě změny rozhodnutí soudu prvního stupně není účastníkovi řízení dán žádný opravný prostředek, což vede k tomu, že je o nákladech soudního řízení rozhodováno zcela nesystematicky. V rozhodování odvolacích soudů panuje co do nákladů řízení značná nejednost až protikladnost, která není nijak sjednocována. Odvolací soud tak může o nákladech soudního řízení rozhodnout prakticky jakkoli, mimo jakoukoli zákonnou úpravu. V případech, kdy odvolací soud rozhoduje toliko o nákladech řízení, nelze se domáhat přezkoumání rozhodnutí ani dovoláním, které je přípustné pouze v rámci rozhodnutí ve věci samé. V současné době však nezřídka dochází k situacím, kdy náklady soudního řízení mohou citelně zasáhnout do majetkové sféry účastníků. 8. Vedlejší účastník exekutorským zápisem uznal i svůj závazek uhradit stěžovateli vzniklé náklady řízení, a tudíž stěžovatel právě z tohoto důvodu navrhoval zastavení soudního řízení bez toho, aby soud rozhodoval o jeho nákladech řízení. Stěžovatel považuje za zcela absurdní situaci, že jedna osoba má vykonatelný titul (exekutorský zápis) protikladný tomu, co má protistrana (rozhodnutí odvolacího soudu). Oba právní tituly se přitom týkají stejné věci a oba jsou vykonatelné. S ohledem na okolnosti sepsání vykonatelného exekutorského zápisu by v tomto případě měly být dány minimálně důvody hodné zvláštního zřetele, které by vedly k nepřiznání nákladů žádnému z účastníků. 9. Z výše uvedených důvodů se stěžovatel domnívá, že ústavní stížností napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci došlo k zásahu do jeho základních práv, garantovaných čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a stejně tak k zásahu do práv daných čl. 96 Ústavy. III. 10. K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Vrchní soud v Olomouci, který odkázal především na odůvodnění svého rozhodnutí, vycházející z ustálené judikatury, dle níž musí soud v obdobných případech zkoumat, zda některý z účastníků zavinil zastavení soudního řízení. Toto zavinění přitom musí posuzovat výlučně z procesního hlediska. Žalobce tak nezaviní zpětvzetí žaloby jen v případě, že žalovaný žalobou uplatněný nárok žalobce po zahájení řízení splní. V dotčené věci žalovaný nezaplatil, ale toliko sepsal vykonatelný exekutorský zápis dle ustanovení § 78 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vrchní soud nezpochybňuje váhu tohoto zápisu ani to, že se jedná o vykonatelný právní titul, avšak z pohledu ustanovení § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") o splnění žalobou uplatněného nároku nejde. Přitom není ani podstatné, zda tímto exekutorským zápisem byla řešena i otázka nákladů řízení, či nikoliv. 11. Ústavní soud zaslal následně vyjádření Vrchního soudu v Olomouci k replice stěžovateli, který ve svém přípise ze dne 26. 10. 2007 v podstatě zopakoval již výše nastíněné skutečnosti a myšlenkové pochody. 12. Ústavní soud dále zaslal předmětný návrh k vyjádření vedlejšímu účastníkovi řízení, panu L. K., který se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil v tom smyslu, že pro posouzení věci je rozhodné chování stěžovatele, který vzal svůj návrh zpět. Vedlejší účastník poukázal na ustálenou judikaturu při hodnocení otázky nákladů řízení při zpětvzetí návrhu. Návrh stěžovatele nebyl vzat zpět z toho důvodu, že by došlo k zaplacení žalované částky, ale jen proto, že se stěžovatel domníval, že má v ruce vykonatelný právní titul. Pro posouzení věci tak není podstatné, že byl dotčený exekutorský zápis prohlášen soudem za neplatný. IV. 13. Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2005 sp. zn. 2 Cmo 260/2004 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, neboť dle názoru Ústavního soudu došlo k zásahu do základních práv stěžovatele garantovaných čl. 36 Listiny. 14. Všichni účastníci řízení vyjádřili v souladu s § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlas s upuštěním od ústního jednání. 15. Ústavní soud posuzoval ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a obdobně orgánům veřejné moci a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. V předmětném případě však Ústavnímu soudu nezbývá než uplatnit svoji pravomoc a zasáhnout do řízení před obecnými soudy, neboť vrchní soud přistoupil k výkladu jednoduchého práva příliš formalisticky a bez přihlédnutí k účelu a smyslu soudního řízení. 16. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že i otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což může nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. 17. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl s ohledem na zjištěné skutečnosti k závěru, že právě k porušení principů obsažených v Listině, opravňujícímu zásah Ústavního soudu, došlo. 18. Ústavní soud v minulosti již konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním otázky zavinění výsledku řízení bez komplexního zhodnocení okolností případu. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení (k tomu srov. Sbírku nálezů a usnesení Ústavního soudu - svazek 39. Vydání 1. Praha : C. H. Beck 2007). 19. Podstatou ústavní stížnosti je skutečnost, že vrchní soud při hodnocení otázky nákladů řízení nevzal v potaz jednání žalovaného, které mělo přímý dopad na proc