IV.ÚS 2884/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2884/22 ze dne 29. 8. 2023 N 122/119 SbNU 155 Nejlepší zájem nezletilé v řízení o svěření dítěte do péče jiné osoby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti M. T., zastoupeného Mgr. Jiřím Neshybou, advokátem, sídlem Křížová 111/2, Jihlava, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. září 2022 č. j. 16 Co 142/2022-169, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Z. K., zastoupené JUDr. Margit Beranovou, advokátkou, sídlem Rooseveltova 564/8, Brno, a nezletilé K. T., zastoupené Městským úřadem města T., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení výše uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") vedeného pod sp. zn. 10 P 202/2019 se podává, že stěžovatel je otcem nezletilé vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá"), které v březnu 2023 bylo 14 let. Manželství stěžovatele a matky nezletilé bylo rozsudkem okresního soudu ze dne 3. 6. 2020 č. j. 7 C 84/2020-17 rozvedeno a nezletilá byla na základě rodičovské dohody schválené rozsudkem okresního soudu ze dne 29. 1. 2020 č. j. 10 P 202/2019-46 svěřena do péče matky a otci byla stanovena povinnost platit k rukám matky na nezletilou výživné. Otec po odchodu ze společné domácnosti odešel za prací do J., kde pracoval jako tlumočník. Styk otce s nezletilou upraven nebyl, avšak probíhal pravidelně o víkendech jednou za 14 dní podle domluvy s její matkou tak, aby jím nebyl narušován program nezletilé. S nezletilou se otec stýkal pravidelně, projevoval o ni zájem, trávil s ní čas, plánoval s ní výlety a dovolené, pravidelně platil na nezletilou měsíční výživné a hradil i další náklady. Matka dne 1. 9. 2021 zemřela. 3. Bezprostředně po úmrtí matky nezletilé se do domu, kde nezletilá žila s matkou, nastěhovala první vedlejší účastnice, tj. mateřská babička (dále též "babička"), spolu s jejím bývalým manželem, dědečkem nezletilé a se sestrou zesnulé matky, která tehdy žila v Italské republice, a ti převzali faktickou péči o nezletilou, přičemž podle tvrzení stěžovatele ho z ní vyloučili a následně mu odepřeli možnost se za dcerou nastěhovat. Otec chtěl převzít nezletilou do své péče a řádně o ni pečovat, projevil ochotu přizpůsobit se jejím potřebám, přestěhovat se za ní do T., upravit si pracovní dobu apod., avšak na veškeré jeho žádosti o umožnění převzetí faktické péče o nezletilou reagovala podle jeho tvrzení zejména babička nekompromisně a jakoukoli diskusi s ním odmítala. Otec nechtěl v zájmu dcery nastalou situaci řešit jakýmikoli prostředky, které by byly vůči ní, v již tak velmi emočně vypjaté situaci, necitlivé, a jeho vyloučení z péče o nezletilou se snažil řešit za součinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD"). 4. Babička podala návrh na vydání předběžného opatření, kterým by jí byla nezletilá zatímně svěřena do péče. Tento návrh okresní soud usnesením dne 25. 10. 2021 č. j. 10 P 202/2019-61 zamítl. 5. Navzdory proběhnuvší případové konferenci uspořádané OSPODem a následným setkáním u mediátorky nedošlo k dosažení shody ohledně péče o nezletilou a babička podala u okresního soudu návrh na svěření nezletilé do její péče a určení povinnosti otci přispívat na výživu. Návrh okresní soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2022 č. j. 10 P 202/2019-131 zamítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění okresní soud konstatoval, že na výchově nezletilé se prakticky od narození, a dále pak vyšší měrou po rozvodu manželství rodičů v roce 2020, podíleli i prarodiče nezletilé ze strany matky, zejména babička. Na ni je nezletilá zvyklá a po smrti matky v ní našla psychickou oporu a má s ní navázány odpovídající vztahy a citové pouto. Současně je také pravdou, že i otec, přestože se rodiče rozvedli, se nadále o nezletilou zajímal, aktivně se podílel na její výchově i výživě, věnoval se nezletilé mimo její školní aktivity i ve volném čase, který jí odpovídajícím způsobem vyplňoval. Okresní soud uvedl, že si je plně vědom názoru nezletilé, která měla v době rozhodování 13 let a přála si být v péči babičky, nicméně více než přání nezletilé je úkolem soudu hájit její zájem, který představuje zachování, prohlubování a utužování vztahu mezi ní a otcem, jenž je po smrti matky jejím jediným zákonným zástupcem a má zájem péči o nezletilou plně převzít. Otec navíc vždy avizoval, že nehodlá bránit kontaktu babičky s nezletilou, a naopak i nadále vítá jakoukoliv případnou pomoc babičky nezletilé, na rozdíl od babičky, která po celou dobu setrvává na požadavku její výhradní péče o nezletilou za jí stanovených podmínek, kdy tímto svým postojem narušuje citové vazby mezi otcem a dcerou. 6. Stěžovatel následně podal návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhal, aby babička byla povinna předat nezletilou stěžovateli do jeho faktické péče. Tomuto návrhu okresní soud vyhověl usnesením ze dne 3. 2. 2022 č. j. 10 P 202/2019-99. Po vydání tohoto předběžného opatření se otec nastěhoval do domu za dcerou, aby převzal faktickou péči o ni, avšak nezletilá se s babičkou přestěhovala do domu babičky. Nezletilá navzdory vydanému vykonatelnému předběžnému opatření nebyla do stěžovatelovy faktické péče babičkou předána. 7. Proti rozsudku okresního soudu (sub 5) podala babička odvolání, které Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") shledal důvodným a napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezletilá se svěřuje do péče babičky, která je povinna a oprávněna o nezletilou osobně pečovat, zastupovat a spravovat její jmění v běžných záležitostech, je oprávněna žádat za nezletilou o poskytnutí sociálních dávek a v těchto řízeních ji zastupovat, přijímat sirotčí důchod, dále výživné pro ni poskytované otcem a s těmito částkami hospodařit, případně nezletilou při vymáhání výživného zastupovat (I. výrok), otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé s účinností od 1. 9. 2021 do budoucna částkou 10 000 Kč měsíčně a povinnost uhradit dlužné výživné (II. výrok), konstatoval, že takto se mění rozsudek okresního soudu ze dne 29. 1. 2020 č. j. 10 P 202/2019-46, kterým byla schválena dohoda rodičů o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů (III. výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (IV. výrok). 8. Krajský soud, po rekapitulaci relevantní právní úpravy (s opakovaně vadným označením § 956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v bodech 11 a 12 odůvodnění), shrnul skutková zjištění doplněná o aktuální stav (např. výchovnou zprávou kolizního opatrovníka, sdělením Psychocentra - manželské a rodinné poradny Kraje Vysočina, záznamem pohovoru kolizního opatrovníka s nezletilou, znaleckým posudkem a pohovorem soudu s nezletilou) a uzavřel, byť s vědomím skutečnosti, že svěřenectví by mělo být chápáno jako dočasný a krátkodobý institut, odpovídající individuálním potřebám nezletilého dítěte a jeho biologické rodiny, jakož i zákonného znění v § 953 odst. 1 občanského zákoníku, že v nejlepším zájmu nezletilé je, aby i nadále po smrti matky zůstala v existujícím, známém a bezpečném prostředí u své babičky. Dále konstatoval, že otci fakticky nebrání žádné subjektivní ani objektivní důvody v tom, aby o nezletilou po smrti její matky do budoucna pečoval, avšak nezletilá po celou dobu trvání tohoto řízení uváděla a nadále uvádí, že jejím přáním je setrvat v péči babičky. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu dospěl krajský soud k závěru, že názor nezletilého dítěte staršího dvanácti let věku je jedním z podstatných hledisek při rozhodování v opatrovnických věcech, který je třeba nejen vnímat, ale i relevantně zohlednit. V závěru odůvodnění shrnul, že návrh babičky na svěření nezletilé do její péče je důvodný a v nejlepším zájmu nezletilé. Připomenul, že otec zásadně zůstává nositelem a vykonavatelem rodičovské odpovědnosti, dodal, že vymezil povinnosti a práva pečující osoby tak, aby jejich výkonem mohla co nejlépe prakticky zajistit péči a zájem dítěte, a vyjádřil předpoklad, že otec prokáže svou osobní velkorysost, rodičovskou vyzrálost, respekt a toleranci k potřebám a zájmům své dcery a nebude třeba případný souhlas zákonného zástupce nahrazovat soud