IV.ÚS 2894/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2894/23 ze dne 12. 12. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové a soudců Josefa Fialy a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2023, č. j. 11 To 164/2023-63, a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2023, č. j. 0 Nt 709/2023-20, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 8 odst. 5, čl. 36, čl. 37 odst. 3 a 4, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 věta první Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel je na základě usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Hradec Králové (dále jen "policejní orgán"), ze dne 14. 6. 2023 č. j. NCOZ-5939-1216/TČ-2021-417501 stíhán pro skutek kvalifikovaný jednak jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 dost 1 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jednak jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. 3. V uvedené trestní věci byl stěžovatel v záhlaví specifikovaným usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") podle § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu vzat do vazby s účinností od 13. 6. 2023, 06:04 hodin. 4. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. K namítané místní nepříslušnosti okresního soudu krajský soud uvedl, že okresní soud již byl ve věci činný, neboť povoloval záznam odposlechu telekomunikačního provozu při posuzování věci samé, a to v době před sdělením obvinění. S odkazem na § 26 odst. 2 trestního řádu se s ohledem na to uvedený soud stal místně příslušným v dané věci pro celé přípravné řízení, a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na vzetí stěžovatele do vazby. Okresní soud přitom rozhodoval o odposlechu telekomunikační telekomunikačního provozu proto, že část posuzované trestné činnosti měla být spáchána v jeho obvodu, když zároveň v jeho obvodu bydlely některé osoby do trestné činnosti zapojené. Místní příslušnost lze podle krajského soudu za dané situace dovodit z pouhého vyhodnocení odposlechů telefonních hovorů, ze kterých je možné při rozhodování o vzetí stěžovatele do vazby vycházet, neboť v dané fázi řízení s ohledem na postup orgánů zatím není možné veškerý obsah trestního spisu zpřístupnit, což však neodporuje ani krajským soudem odkazované judikatuře Ústavního soudu. V rané fázi řízení je proto přípustné o vazbě rozhodnout za použití vyhodnocení provedených odposlechů. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ze samotného záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení nelze vyvodit místní příslušnost okresního soudu, pokud soud neuvedl, který státní zástupce u něj podal první návrh ve smyslu § 26 trestního řádu a o jaký konkrétní návrh se jednalo. S touto námitkou se podle stěžovatele krajský soud v napadeném usnesení vypořádal nedostatečně, byť její podstatou je ve svém důsledku porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce. Dále stěžovatel uvádí, že k návrhu na vzetí do vazby musí být připojen doposud získaný důkazní materiál mimo jiné proto, aby se s ním mohli obhájci stěžovatele seznámit. Trestní spis, na základě kterého okresní soud o vzetí stěžovatele do vazby rozhodoval, však neobsahoval záznamy telekomunikačního provozu ani protokoly podle § 88 odst. 6 trestního řádu. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 336/06 ze dne 28. 3. 2007 (N 56/44 SbNU 719; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz). Rozhodování o vazbě prý bylo stiženo rovněž vadou spočívající v tom, že v něm vystupovala tlumočnice, která měla rodinné vazby k jednomu z obviněných. Když tuto okolnost stěžovatel zjistil, odmítl u krajského soudu vypovídat, přičemž tento svůj postup nemohl vysvětlit ani svému obhájci, neboť jiný tlumočník nebyl k dispozici. 6. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy. 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 9. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/10 ze dne 20. 4. 2010 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených však je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, anebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku. Zároveň Ústavní soud dbá, aby bylo o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě rozhodováno ve spravedlivém procesu, v němž budou zajištěna všechna práva obviněného. 10. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud po přezkoumání věci nezjistil žádné ústavněprávní pochybení, které by bylo možno obecným soudům vytknout. 11. K námitkám stěžovatele Ústavní soud uvádí, že stěžovatelova věc není zcela srovnatelná se skutkovými okolnostmi jím odkazovaného nálezu sp. zn. II. ÚS 336/06. Především, Ústavní soud v tomto nálezu konstatuje, že je ústavně souladné, aby v počátečních fázích trestního řízení byla s ohledem na nutnost ochrany společenských i individuálních zájmů omezena možnost obviněného a jeho obhájce nahlížet do spisového materiálu. Na druhou stranu, i přes toto eventuální omezení nemůže dojít k situaci, aby obviněný nebo jeho obhájce neměl možnost do vyšetřovacího spisu nahlédnout vůbec a nemohl tak získat alespoň v minimální míře informace o důvodnosti proti němu zahájenému trestnímu stíhání, resp. informace o proti němu uplatňovaným důvodům vazby. V nálezu sp. zn. II. ÚS 336/06 Ústavní soud uvedl, že v posuzovaném případě nebyly v návrhu na vzetí do vazby vymezeny důvody trestního stíhání a obecné soudy neměly k dispozici ani příkazy, na jejichž základě byly odp