IV.ÚS 2898/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2898/21 ze dne 14. 12. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve Vazební věznici Praha Ruzyně, zastoupeného Mgr. Lubošem Kučírkem, advokátem, sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2021 č. j. 67 To 370/2021-244, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy, zakotvené v čl. 90 Ústavy, v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti požádal o její přednostní projednání podle § 39 zákona o Ústavním soudu a o anonymizaci zveřejněného rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. 1 PP 71/2021 zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonává ve výměře sedmi let, a to na základě rozsudku městského soudu ze dne 2. 9. 2015 sp. zn. 41 T 4/2014, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 6 To 85/2016, když byl uznám vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 a odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku (dále byl za tuto trestnou činnost stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena v jakékoliv obchodní společnosti či družstvu na dobu osmi let). Obvodní soud shledal, že stěžovatel má v evidenci podle rejstříku trestů celkem 3 záznamy, snaží se splácet jím způsobenou škodu, byť tato snaha má vzhledem k výši způsobené škody zatím minimální dopad, studuje vysokou školu a ve výkonu trestu pracuje. Stěžovatel informoval, že po propuštění by bydlel u matky a pracoval ve Fakultní nemocnici Motol jako sanitář nebo jako údržbář. Podle vyjádření věznice se stěžovatel chová slušně, je hodnocen kladně. Obvodní soud odkázal na § 88 trestního zákoníku a připomenul, že při rozhodování o podmíněném propuštění má soud rovněž přihlédnout - jde-li o odsouzení za zločin - k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil jím způsobenou škodu, a zohlednit postoj odsouzeného k ochrannému léčení, bylo-li v konkrétním případě nařízeno. Na základě provedeného dokazování dospěl obvodní soud k závěru, že žádosti stěžovatele nelze zatím vyhovět. Obvodní soud nepřehlédl, že se stěžovatel skutečně snaží dosáhnout své nápravy a polepšení - je na dobré cestě - zatím ale není u něj potřebná míra jistoty, že povede na svobodě řádný život. Nelze ignorovat skutečnost, že stěžovatel byl již jednou podmíněně propuštěn, avšak trestnou činnost dále páchal i ve zkušební době. Z toho důvodu je obvodní soud zdrženlivý, co do prognózy vedení řádného života stěžovatelem, když zatím nelze předpokládat, že se stěžovatel ve výkonu trestu odnětí svobody již napravil natolik, aby po případném podmíněném propuštění vedl řádný život. Bude-li však stěžovatel v nastoleném trendu pokračovat, rozptýlí tím dosavadní obavy, a je výrazně pravděpodobné, že by případná další stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění mohla být úspěšná. 3. Stěžovatelovu stížnost proti usnesení obvodního soudu městský soud podle § 141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, napadeným usnesením zamítl. Podle městského soudu obvodní soud své rozhodnutí pečlivě odůvodnil, když nepřehlédl pozitivní kroky v nápravě stěžovatele, ale nelze odhlédnout od toho, že stěžovatel již byl jednou podmíněně propuštěn, trestnou činnost páchal dále i ve zkušební době, tudíž jeho tvrzení o změně hodnot a ponaučení není zatím dostatečně důvěryhodné. Odkazuje-li stěžovatel na mnohá rozhodnutí Ústavního soudu zabývající se problematikou podmíněného propuštění, pak podle městského soudu jednotlivé věci rozhodované Ústavním soudem vykazují vysokou míru individualizace, a proto je nelze jednoduše zobecnit. Nicméně je evidentní, že stěžovatel je na dobré cestě domoci se podmíněného propuštění, avšak v době rozhodování o stěžovatelově stížnosti by takové rozhodnutí bylo předčasné. II. Argumentace stěžovatele 4. Podle stěžovatele je napadené usnesení městského soudu poněkud rozporné, neboť městský soud připustil polepšení stěžovatele, ovšem nevyhovění žádosti odůvodnil zatím nejasnou prognózou v podmínce vedení řádného života po propuštění, neboť stěžovatel již v minulosti selhal, když po předchozím propuštění opakovaně páchal trestnou činnost. V nálezech Ústavního soudu se však podle stěžovatele jednotně konstatuje, že odkaz na prognózu nevedení řádného života s ohledem na trestní minulost odsouzeného je neústavní [stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález ze dne 29. 1. 2021 sp. zn. II. ÚS 1945/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz)]. Stěžovatel je přesvědčen, že splnil všechny zákonné podmínky pro podmíněné propuštění, a to v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 7. Obsahem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s hodnocením jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody městským soudem. Stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně vyhodnotil podmínku pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody stanovenou v § 88 odst. 1 trestního zákoníku, a to očekávání, že povede po propuštění z výkonu trestu řádný život. 8. Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, z níž plyne, že ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neexistuje [srov. k tomu např. nález ze dne 1. 12. 2005 sp. zn. II. ÚS 715/04 (N 219/39 SbNU 323) či usnesení ze dne 15. 9. 2009 sp. zn. I. ÚS 2144/09 a řadu dalších], neboť Ústava ani Listina právo na podmíněné propuštění nezaručují [srov. usnesení ze dne 16. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 70/09 (U 10/53 SbNU 863)]. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dle § 88 odst. 1 trestního zákoníku je i při splnění zákonem stanovených podmínek mimořádným zákonným institutem, který dává soudu možnost, nikoliv však povinnost, odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit. Nejde tedy o institut, kterého bude použito "automaticky", ale teprve po zhodnocení všech okolností nezávislým a nestranným soudem. Podmíněné propuštění je namístě jen tehdy, když vzhledem k účelu trestu a k dalším okolnostem, které mohou mít z těchto hledisek význam, je odůvodněn předpoklad, že odsouzený povede i na svobodě řádný život a není pro společnost příliš velké riziko jeh