IV.ÚS 2906/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2906/18 ze dne 19. 2. 2019 N 28/92 SbNU 297 Náležité odůvodnění odlišného posouzení účelovosti ukončení podnikání rodiče povinného k výživě nezletilých dětí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr. Lenkou Faltýnkovou, advokátkou, se sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2018 č. j. 56 Co 413/2017-640, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a dále a) J. K., zastoupeného Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Malá 6, b) nezletilé B. K. a c) nezletilého J. K., zastoupených opatrovníkem Městským úřadem Domažlice, odborem sociálních věcí a zdravotnictví, se sídlem v Domažlicích, nám. Míru 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokem II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2018 č. j. 56 Co 413/2017-640 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2018 č. j. 56 Co 413/2017-640 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Nezletilí vedlejší účastníci b) [dále též "nezletilá" nebo "dcera"] a c) [dále též "nezletilý" nebo "syn"] jsou společnými dětmi stěžovatelky (dále též "matka") a vedlejšího účastníka a) [dále jen "vedlejší účastník" nebo "otec"]. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka ve věci péče soudu o nezletilé domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále též jen "krajský soud" nebo "odvolací soud") týkajícího se úpravy výživného, a to pro porušení základních práv jejích i nezletilých podle čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny. II. Řízení před obecnými soudy 2. Okresní soud v Domažlicích (dále jen "okresní soud" nebo "nalézací soud") rozhodoval o návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného (před tím byla naposledy upravena vyživovací povinnost rozsudkem ze dne 23. 11. 2011 č. j. 13 Nc 487/2011-24) nejprve rozsudkem ze dne 7. 8. 2015 č. j. 13 P 27/2012-102, který byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2015 č. j. 56 Co 374/2015-191 zrušen a věc byla nalézacímu soudu vrácena k doplnění dokazování. Úkolem nalézacího soudu bylo provést dokazování ohledně v mezidobí ukončené podnikatelské činnosti otce v oboru zámečnictví, zejména za účelem zjištění nového skutkového stavu v intencích § 913 odst. 2 občanského zákoníku, tj. ke zodpovězení otázky, zda se povinný nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti bez vážného důvodu. 3. Okresní soud doplnil obsáhle dokazování a dospěl k témuž závěru jako v prvním rozsudku. Výrokem II rozsudku ze dne 30. 7. 2017 č. j. 13 P 27/2012-509 upravil vyživovací povinnost otce k nezletilým tak, že zvýšil měsíční výživné pro starší dceru na 5 500 Kč (z původních 3 000 Kč) a pro mladšího syna na 3 500 Kč (z původních 2 000 Kč), obojí s účinností od 1. 2. 2015. Nalézací soud dále výrokem III rozhodl o nedoplatku na výživném za období 1. 2. 2015 do 30. 6. 2017 v souhrnné výši 118 300 Kč. Návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného okresní soud vyhověl pouze částečně, neboť bylo prokázáno, že v rozporu s tvrzeními matky otec vynakládal určité výdaje ve prospěch dětí i nad rámec stanovené vyživovací povinnosti. Na druhou stranu však soud dospěl k závěru, že ač otec doložil formální náležitosti ukončení podnikání, okolnosti jeho nového zaměstnání u bývalého zaměstnance, který otcovo podnikání převzal, se běžnému pracovnímu poměru vymykají a výdělky uváděné otcem nemusejí představovat jeho reálný příjem. Nalézací soud zohlednil ještě otcovu zálibu v hazardních hrách (poker, sázky na internetu), na kterou vynakládá značné prostředky. Ačkoli ve věci byly splněny podmínky pro postup podle § 916 občanského zákoníku (nevyvratitelná domněnka násobku životního minima pro účely určení výživného), okresní soud jej dle svého odůvodnění neaplikoval proto, že otec - přestože se dohaduje o "každou korunu" - o děti má zájem, věnuje se jim a určité prostředky (jejichž výše však s ohledem na rozpornost tvrzení rodičů není zjistitelná) nad rámec výživného vynakládá. 4. Krajský soud v Plzni změnil k odvolání otce shora uvedené výroky rozsudku okresního soudu č. j. 13 P 27/2012-509 napadeným výrokem II tak, že pro nezletilou se měsíční výživné s účinností od 1. 2. 2015 do 31. 12. 2017 zvyšuje jen na částku 3 500 Kč a s účinností od 1. 1. 2018 na 4 000 Kč. Pro nezletilého krajský soud zvýšil výživné s účinností od 1. 2. 2015 na částku 3 000 Kč měsíčné. Dlužné výživné odvolací soud vypočetl na 55 700 Kč a umožnil otci splátky ve výši 1 500 Kč měsíčně. Podle krajského soudu v řízení nebylo prokázáno, že by otec účelově, bez vážného důvodu, ukončil podnikání. III. Obsah ústavní stížnosti 5. Stěžovatelka namítá, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí omezil pouze na rekapitulaci doložené výše příjmů otce a matky za období 1. 2. 2015 - 31. 5. 2018 a jen ve vztahu k příjmům za uvedené období rozhodl, že za přiměřené výživné považuje jím stanovené částky. Odvolací soud tak podle názoru stěžovatelky excesivním způsobem nerespektoval smysl úpravy občanského zákoníku, zejména pak jeho ustanovení § 913 a § 915 odst. 1, nezohlednil-li celkovou životní úroveň otce, jeho nákladného a rizikového "koníčka" (hazardní hry) a chování po zahájení řízení (náhlé a bezdůvodné ukončení výdělečného podnikání spojené s podhodnoceným prodejem majetku); tvrzeným příjmům neodpovídají ani výdaje otce zjištěné nalézacím soudem. Odvolací soud nepodložil učiněné skutkové závěry provedenými důkazy a neodůvodnil své rozhodnutí dostatečně (v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř.), čímž je zatížil libovůlí; porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny a nepřípustně zasáhl také do ústavních práv nezletilých ve smyslu čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. Potřebu zvýšení výživného stěžovatelka odůvodňuje věkem dětí, které již navštěvují základní školu a mají finančně náročnější koníčky. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, která je řádně zastoupena advokátkou, čímž je splněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná podle § 75 zákona o Ústavním soudu. V. Vyjádření k ústavní stížnosti 7. Po zjištění, že procesní předpoklady pro rozhodnutí věci jsou splněny, Ústavní soud připojil opatrovnický spis a vyžádal vyjádření účastníka řízení i vedlejšího účastníka. O vyjádření požádal též Městský úřad Domažlice, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, který je opatrovníkem nezletilých vedlejších účastníků v řízení před obecnými soudy a kterého jmenoval jejich opatrovníkem i pro řízení před Ústavním soudem (dále jen "opatrovník"). 8. Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření uvedl, že po doplnění dokazování dospěl ohledně podnikání vedlejšího účastníka k závěru, že jeho účelové ukončení, které tvrdí matka, nebylo prokázáno. V době ukončení podnikání měl otec dluh na zdravotním a sociálním pojištění přes 200 000 Kč, kromě toho se jeho příjem (cca 16 000 Kč měsíčně) z doby před ukončením podnikání a v době rozhodování výrazně nelišil. Otec zálibu v hazardních hrách nepopíral a přiznal související půjčku ve výši 400 000 Kč, kterou splácí. Tuto skutečnost odvolací soud nehodnotil ve prospěch otce, naopak k uvedenému závazku při stanovení výše výživného nepřihlížel. Ústavní stížnost považuje krajský soud za nedůvodnou. 9. Také vedlejší účastník považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a zjevně neopodstatněnou. Stěžovatelka vznáší před Ústavním soudem stejné námitky jako v celém řízení před obecnými soudy a krajský soud je podle přesvědčení otce vypořádal. Ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování, stěžovatelka před odvolacím soudem již nové důkazní návrhy nevznášela, ač mohla. Odvolací soud řádně zhodnotil poměry otce, jeho životní úroveň, i to, zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika - vše ve svém rozhodnutí promítl. Matka po celou dobu řízení výsledky provedeného dokazování zkresluje a hodnotí je nepřesně. Životní úroveň otce není nijak nadstandardní a neliší se od životní úrovně matky. Výši výživného stanovenou odvolacím soudem považuje vedlejší účastník za odpovídající, dětem přispívá i nad jeho rámec, navíc vynakládá finanční prostředky pro zajištění potřeb nezletilých v průběhu široce upraveného styku, i za přebírání/předávání dětí v bydlišti matky, ačkoli by se na těchto výdajích měli podílet oba rodiče, případně mají být výdaje spojené s realizací styku při stanovení výživného zohledněny. 10. Opatrovník zrekapituloval svůj postup v řízení před obecnými soudy. S rozsudkem okresního soudu č. j. 13 P 27/2012-509 se zt