IV.ÚS 2913/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2913/24 ze dne 3. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele T. K., zastoupeného JUDr. Martinou Mervartovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Václavské náměstí 837/11, Praha 1 - Nové Město, o ústavní stížnosti stěžovatelů R. K., M. J., a J. K., zastoupených JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou, sídlem Dražkovice 181, Pardubice, a o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Lucií Popďakunikovou, advokátkou, sídlem třída Míru 450, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2024 č. j. 5 Tdo 167/2024-11744 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2022 č. j. 5 To 40/2018-11014, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly nejprve vedeny pod samostatnými spisovými značkami IV. ÚS 2913/24, I. ÚS 3094/24 a III. ÚS 3109/24 a které Ústavní soud usnesením ze dne 29. 1. 2025 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva ústavně zaručená v čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 90 Ústavy, čl. 8 odst. 2, čl. 13, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavních stížností a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 19. 1. 2018 č. j. 57 T 10/2014-9214 uznal každého ze stěžovatelů vinným zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, ve spolupachatelství, dále pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku, ve spolupachatelství, a zločinem (stěžovatele M. H. pomocí k tomuto zločinu) dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, ve spolupachatelství. Za uvedené trestné činy byl každý stěžovatel odsouzen podle § 212 odst. 6 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a každému byl uložen specifikovaný peněžitý trest, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody. Stěžovateli T. K. byl ještě uložen trest zákazu činnosti spočívající v zastoupení zadavatele při výkonu jeho práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh podle § 151 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, na dobu pěti let a stěžovateli R. K. trest propadnutí konkretizované věci. Dále městský soud odkázal poškozené Krajský úřad Jihočeského kraje, Ministerstvo financí České republiky a obec Cítov s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozhodl též o vině dalších obviněných a jim uložených trestech. 3. Proti rozsudku městského soudu podali odvolání všichni stěžovatelé a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v neprospěch všech stěžovatelů. O těchto odvoláních, s výjimkou odvolání M. H. a státního zástupce v neprospěch tohoto stěžovatele (v tomto rozsahu došlo k vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí), rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. 5 To 40/2018. Ohledně stěžovatele M. H. rozhodl vrchní soud usnesením ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. 5 To 8/2019. 4. Na základě dovolání všech stěžovatelů a nejvyššího státního zástupce v neprospěch stěžovatelů Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2021 sp. zn. 5 Tdo 599/2020 zrušil v celém rozsahu ohledně stěžovatelů i ohledně spoluobviněných rozsudek vrchního soudu a usnesení vrchního soudu a věc vrátil vrchnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání nejvyššího státního zástupce a dovolání dalšího spoluobviněného Nejvyšší soud odmítl. 5. V další fázi vrchní soud napadeným rozsudkem rozhodl o odvolání stěžovatelů i dalších spoluobviněných a o odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v neprospěch stěžovatelů i dalších spoluobviněných tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu, částečně zrušil rozsudek městského soudu ohledně stěžovatelů i dalších spoluobviněných, a uznal vinným stěžovatele T. K. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, ve spolupachatelství, stěžovatele R. K. a stěžovatelky M. J. a J. K. pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, ve spolupachatelství, stěžovatele M. H. (a další spoluobviněné) pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, ve spolupachatelství. Stěžovateli T. K. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, dále peněžitý trest v počtu 485 denních sazeb s výší denní sazby 5 000 Kč, celkem ve výši 2 425 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zastoupení zadavatele při výkonu jeho práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh podle § 151 zákona o veřejných zakázkách na dobu pěti let. Stěžovateli R. K. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, dále peněžitý trest v počtu 485 denních sazeb s výší denní sazby 5 000 Kč, celkem ve výši 2 425 000 Kč, a trest propadnutí konkretizované věci. Stěžovatelce M. J. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let a dále peněžitý trest v počtu 266 denních sazeb s výší denní sazby 2 500 Kč, celkem ve výši 665 000 Kč. Stěžovatelce J. K. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let a dále peněžitý trest v počtu 266 denních sazeb s výší denní sazby 1 500 Kč, celkem ve výši 399 000 Kč. Stěžovateli M. H. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, a peněžitý trest v počtu 333 denních sazeb s výší denní sazby 3 500 Kč, celkem ve výši 1 165 000 Kč. 6. Uvedených trestných činů se stěžovatelé podle závěrů vrchního soudu - ve stručnosti vymezeno - dopustili tím, že záměrně ovlivňovali výsledky losování při zadávání veřejných zakázek pomocí upravených elektronických losovacích zařízení, které umožňovaly losování předem vybraných uchazečů, čímž je protiprávně zvýhodnili, a to u konkrétně popsaných zakázek uvedených ve výroku o vině. 7. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelů podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatel T. K. namítá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Podle něj rozhodly obecné soudy bez dostatečné opory v důkazech a jejich rozhodnutí odporují obsahu provedených důkazů (například výpovědím svědků, listinám). Soudy podle něj přistoupily ke zjišťování a hodnocení skutkového stavu pouze souhrnně a paušálně, nezabývaly se konkrétními veřejnými zakázkami, jichž se obžaloba týkala, a naplnění znaků skutkové podstaty trestných činů domýšlely či dovozovaly spekulativně. Dále stěžovatel brojí proti paušalizaci skutků (odkaz na údajný shodný "modus operandi") a absenci konkrétního posouzení každé inkriminované veřejné zakázky. Obecné soudy se dostatečně nezabývaly tím, zda znaky skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (§ 256 trestního zákoníku) byly naplněny u každé samostatně označené veřejné zakázky, zejména co do úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch. Soudy u jednotlivých zakázek nezkoumaly, v čem konkrétně spočíval podíl stěžovatele, zda šlo skutečně o