IV.ÚS 2914/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2914/24 ze dne 30. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Barborou Steinlauf, advokátkou, sídlem Fetrovská 893/29, Praha 6 - Dejvice, proti postupu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV ve věci zn. KRPA-340131-115/TČ-2022-001471, postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ve věci sp. zn. 2 ZN 3056/2022 a postupu Městského státního zastupitelství v Praze ve věci sp. zn. 3 KZN 966/2024, za účasti Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 a Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Náhrada nákladů řízení se stěžovatelce nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV (dále jen "policie") ve věci zn. KRPA-340131-115/TČ-2022-001471, která šetřila trestní oznámení opatrovnice stěžovatelky na to, že se stěžovatelkou bylo špatně zacházeno personálem při jejím pobytu v X (dále jen "ústav"), kde se nacházela od 26. 9. 2018 do 20. 10. 2022, v čemž byl spatřován trestný čin týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a tuto věc ukončila jejím odevzdáním dle § 159a odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) k projednání přestupku na Úřad městské části Praha 22 (dále jen "úřad"). Dále napadla jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v tom, že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 (dále jen "obvodní státní zastupitelství) ve věci sp. zn. 2 ZN 3056/22 neshledalo důvodnou stěžovatelčinu žádost dle § 157a trestního řádu o přezkoumání postupu policie, a že Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ve věci sp. zn. 3 KZN 966/2024 neshledalo důvodným její podnět k výkonu dohledu nad postupem obvodního státního zastupitelství. 2. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými postupy byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a 2 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 1, čl. 4 a čl. 12 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení a čl. 5 odst. 1 a 2, čl. 13 odst. l a čl. 15 Úmluvy OSN pro práva osob se zdravotním postižením. Navrhuje, aby Ústavní soud zakázal shora označeným orgánům v porušování jejích práv pokračovat. Též požádala o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka uvádí, že její dcery byly nespokojené s péčí o ni v ústavu a zaznamenaly na ní viditelné pohmožděniny na rukou a nohou. Proto nainstalovaly od 16. 10. 2022 do 19. 10. 2022 do jejího pokoje kameru. Záznamy ukázaly hrubé fyzické zacházení personálu se stěžovatelkou. Za účelem vykonání hygieny jí byly silou odtrhávány ruce, kterými se držela postranic lůžka, a když se stěžovatelka bránila, byla uhozena. Při otáčení stěžovatelky byla pak použita taková síla, že stěžovatelka narazila do postranice postele. Uvedené provázela vulgární mluva typu "Máš zesranou prdel a budeš se tady tomu bránit zuby nehty. Tak si polib babo!". Stěžovatelka též na videu nedostávala dostatečně napít. Poškození zdraví v podobě zhmožděnin zápěstí, paží a nohou v oblasti kolem kotníku bylo potvrzeno v lékařské zprávě z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 20. 10. 2022. Podlitinu na paži doložila stěžovatelka též fotografií pořízenou dcerou v témž období. 4. Po podaném trestním oznámení policie jmenovala znalce, aby posoudil odbornou úroveň poskytované ošetřovatelské péče. Ten na základě zdravotnické dokumentace vedené ústavem shledal, že ošetřovatelská péče byla poskytována zcela standardně. Rozpor se zprávou nemocnice o pohmožděninách znalec ani policie neřešili. Personál ústavu vypovídal ve svůj prospěch. Záznam zachycující hrubé zacházení se stěžovatelkou vyhodnotil jako "přiměřené užití síly k překonání aktivního odporu". V návaznosti na to policie věc postoupila k řešení pro přestupek. Obě státní zastupitelství pak postup policie aprobovala. Stěžovatelka tak byla vystavena mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení, které nebylo řádně vyšetřeno jako trestný čin. 5. Stěžovatelka je přesvědčena, že intenzitu špatného zacházení, kterému byla vystavena, není namístě bagatelizovat, ale je třeba jej posoudit jako mučení nebo nelidské či ponižující zacházení anebo trest ve smyslu čl. 3 Úmluvy, zejména pak vzhledem k jejímu postavení osoby závislé na péči. Státní orgány mají povinnost mučení efektivně kriminalizovat - viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 2. 2. 2021 X. a další proti Bulharsku, stížnost č. 22457/16, bod 179-180, ze dne 9. 7. 2019 Volodina proti Rusku, stížnost č. 41261/17, bod 78, ze dne 10. 5. 2001 Z. a další proti Spojenému království, stížnost č. 29392/95, bod 73, a ze dne 28. 1. 2014 O'Keeffe proti Irsku, stížnost č. 35810/09, bod 144. Napadeným postupem orgánů veřejné moci bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování, uznávané i judikaturou Ústavního soudu (nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12, N 152/74 SbNU 301). Bagatelizace jednání jako nezbytného k překonání odporu navíc představuje její diskriminaci jako starší osoby s Alzheimerovou chorobou (k povinnosti vyšetřit možný diskriminační motiv viz rozsudek ze dne 6. 7. 2005 Nachova proti Bulharsku, stížnost č. 43577/98 a 43579/98, bod 161). 6. Řízení musí být vedeno tak, aby v něm bylo skutečně možné zjistit, co se stalo, a pachatele, a to zvláště pak právě v případě násilí a zanedbávání v zařízení sociálních a zdravotních služeb, jejichž klienti téměř nemají možnost se tomuto jednání bránit ani je aktivně namítat státním orgánům (rozsudek ze dne 17. 7. 2014 Valentin Campeana proti Rumunsku, stížnost č. 47848/08, bod 147). 7. Ve věci stěžovatelky k žádnému důkladnému vyšetřování nedošlo. Jeho rozsah totiž nebyl dostatečně široký. Policie vyslechla jen pečovatele L. B. a G. B., kteří měli přímo páchat dané násilí, a jejich přímého nadřízeného. Nepokusila se získat vyjádření dalších obyvatel zařízení, kteří mohli být podrobeni podobnému zacházení jako stěžovatelka, ani vyjádření dalších zaměstnanců, kteří mohli být seznámeni s tamními praktikami. Byl odmítnut návrh na výslech dcer stěžovatelky, které ji v zařízení navštěvovali. Stěžovatelku samotnou policejní orgán nikdy neviděl. Znalecký posudek byl zpracován nedostatečně, když vycházel téměř výhradně jen ze zkoumání zdravotnické dokumentace vedené ústavem. Těmito pochybeními policejní orgán přišel o možnost efektivně zjistit, jak intenzivnímu násilí byla stěžovatelka celkově podrobena. Nebyla ani posuzována odpovědnost ústavu jako právnické osoby. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření k věci 9. Ústavní soud vyzval účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 10. Městské státní zastupitelství sdělilo, že trvá na svých dosavadních závěrech. Uvedlo, že stěžovatelka toliko opakuje argumentaci, se kterou se již vypořádalo. Je to naopak stěžovatelka, která nereaguje na odůvodnění přípisů obou státních zastupitelství. Stěžovatelce bylo vysvětleno, proč v prověřovaném skutku není možno spatřovat trestný čin, ale jde toliko o přestupek. Policie přitom provedla komplexní prověřování, včetně znaleckého zkoumání. 11. Ostatní účastníci poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužili. 12. Ústavní soud zaslal obdržené vyjádření stěžovatelce na vědomí a k případné replice, ta však této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužila. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti a) obecná východiska 13. Ústavní soud při posuzování ústavních stížností poškozených proti výsledku trestního řízení respektuje judikaturu ESLP, ze které plyne, že státy Úmluvy mají povinnost v této Úmluvě či v jejích protokolech zakotvená základní lidská práva a svobody osob ve své jurisdikci chránit, a to v nezbytných případech i prostředky trestního