IV.ÚS 2920/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2920/17 ze dne 10. 10. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 10. října 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem se sídlem J. V. Sládka 35, Frýdek-Místek, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2017 č. j. 13 Co 358/2016-812 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. února 2016 č. j. 0 Nc 572/2014-451, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení a 1. Magistrátu města Frýdku-Místku a 2. R. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel (dále rovněž "otec") v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 18. 9. 2017, napadá obě, v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, která podle jeho názoru porušila jeho ústavně zaručená práva a svobody, konkrétně právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), právo na výchovu svých dětí (čl. 32 odst. 4 Listiny) a právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny). II. Jak se zjišťuje z napadených rozhodnutí a obsahu projednávané ústavní stížnosti, Okresní soud ve Frýdku-Místku ve věci péče o nezletilé děti S. a B., zastoupené opatrovníkem - Magistrátem města Frýdek-Místek, v řízení o úpravu práv a povinností po dobu před a po rozvodu manželství rodičů obou nezletilých dětí (dále jen "nezl. S." a "nezl. B.", resp. "nezl. děti") rozhodl rozsudkem ze dne 29. 2. 2016 č. j. 0 Nc 572/2014-451 tak, že obě nezletilé děti svěřil do střídavé péče rodičů s tím, že v péči matky R. K. budou vždy na dobu 14 po sobě jdoucích dnech a v péči otce v době 7 po sobě následujících dnech. Dále soud upravil místo předání obou nezletilých dětí, zvláštní režim střídavé péče o hlavních letních prázdninách, o jarních prázdninách, o velikonočních prázdninách a svátcích a v době vánočních prázdnin a svátků a rozhodl o výši výživného a o výši dlužného výživného na obě nezletilé děti. Po změně návrhu matka požadovala, aby obě nezl. děti byly svěřeny do její výlučné péče, přičemž otec s tímto návrhem nesouhlasil a navrhoval svěření obou nezletilých dětí do střídavé péče obou rodičů se střídáním vždy po jednom týdnu tak, jak byla dosud péče o obě nezletilé děti realizována asi od července 2014, kdy se matka s oběma nezletilými dětmi odstěhovala ze společné domácnosti po údajném fyzickém napadení milenkou otce. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že střídavá péče rodičů o obě nezletilé děti probíhá, ale rodiče spolu komunikují na nedostatečné úrovni, dochází ke slovnímu a fyzickému napadání, kterému jsou přítomny nezletilé děti. K řešení nedostatečné vzájemné komunikace rodiče kontaktovali Fond ohrožených dětí, Centrum psychologické pomoci, rodinné a manželské poradny Frýdek-Místek, ale vždy s negativním výsledkem. V posledně jmenovaném zařízení byla ze strany psychologa konzultace ukončena s doporučením vyhledat profesionálního mediátora. Soud při svém rozhodování vycházel rovněž ze závěrů znaleckého posudku PhDr. Ludmily Mrkvicové a z jejího výslechu před soudem, v němž mimo jiné uvedla, že pro harmonický vývoj obou nezletilých dětí je důležité, aby se zklidnila atmosféra mezi rodiči a zejména aby otec pracoval na svých postojích k matce a aby ji plně uznal v její mateřské roli, V době znaleckého zkoumání oba rodiče spolu nekooperovali, jejich vzájemná komunikace nebyla vstřícná. Matka byla shledána vhodněji disponována ke kooperaci než otec, který chce určovat pravidla a být plně respektován. Pokud se atmosféra mezi rodiči nezmění, bude to podle názoru znalkyně mít přímý dopad na psychiku, zejména nezl. S. V řízení bylo prokázáno, že rodiče mají problém, a to i v přítomnosti obou nezletilých dětí, chovat se k sobě korektně a dávat najevo, že respektují rodičovskou odpovědnost toho druhého. Nerespektování rodiče v jeho roli se projevuje především ze strany otce, který matku v její rodičovské roli znevažuje. Soud prvního stupně však vzal v úvahu především stanovisko opatrovníka, který dospěl k závěru, že nezletilé děti si již na střídání výchovných prostředí zvykly, a proto by mělo být i nadále takové výchovné prostředí zachováno. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 6. 2017 č. j. 13 Co 358/2016-812 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a svěřil obě nezletilé děti do péče matky, stanovil výživné ve výši 2 500,- Kč měsíčně pro nezl. S. a 2 000,- Kč měsíčně pro nezl. B., a to od 7. 7. 2014 a s účinností od právní moci rozsudku, jakož i pro dobu po rozvodu manželství rodičů stanovil výživné ve výši 5 500,- Kč měsíčně pro nezl. S. a 4 500,- Kč měsíčně pro nezl. B. Dále odvolací soud rozhodl o výši dlužného výživného a způsobu jeho úhrady. Odvolací soud tak vyhověl odvolání matky, neboť podle jeho zjištění otec matku v rodičovské roli nerespektuje a nezl. S. u výslechu v odvolacím řízení uvedla, že jí tento dosavadní způsob péče nevyhovuje, raději by chtěla být u mamky a k otci jezdit na víkendy nebo na výlety. Odvolací soud uvedl, že již znalcem bylo u otce konstatováno částečné snížení výchovné způsobilosti v důsledku nedostatečné akceptace matky v její mateřské roli a v tomto ohledu nedošlo k žádné změně. Ke změně došlo jen v tom ohledu, že partnerce otce se v roce 2016 narodila nezl. S., se kterou je otec na rodičovské dovolené. Odvolací soud dále uvedl, že ještě v listopadu 2016 otec k péči matky vyjadřoval nesčetné výhrady, ačkoli objektivně je možné péči matky hodnotit podle opatrovníka jako řádnou, bez jakýchkoli nedostatků. Nedostatek kooperace mezi rodiči podle závěrů znaleckého posudku již nyní u nezl. S. vyvolává až intrapsychický konflikt. Za této situace odvolací soud dal přednost výchovnému prostředí u matky, neboť ta je ke kooperaci lépe disponovaná a otce v jeho rodičovské roli plně uznává. III. V ústavní stížnosti stěžovatel zdůrazňuje, že ačkoli v době rozhodování soudu prvního stupně probíhala střídavá péče obou rodičů o obě nezletilé děti více než rok, a to po týdenním střídání pobytu, rozhodl soud prvního stupně v rozporu s touto již zažitou praxí a stanovil cyklus střídavé péče v rozsahu 14 dnů u matky a jednoho týdne u otce. Soud prvního stupně tak rozhodl v rozporu se stanoviskem opatrovníka, který vyjádřil přesvědčení, že dosavadní úprava péče je vyhovující pro obě nezletilé děti i jejich rodiče. Místo tohoto "přehledného konceptu výchovy" prý soud prvního stupně zvolil cestu značně komplikovanou a stanovil i speciální úpravu pro prázdniny a svátky. Odvolací soud prý změnil rozsudek soudu prvního stupně za situace, v níž probíhala již tři roky střídavé péče v týdenních intervalech, což prý vede k tomu, že matka odmítá stěžovateli předávat obě nezletilé děti ke styku. Stěžovatel v souvislosti s problematikou střídavé péče nezletilých dětí poukazuje na závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu (ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09, ze dne 11. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 554/04, ze dne 18. 3. 2014 sp. zn. II. ÚS 437/14, ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14, ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 2661/10, ze dne 153. 2016 sp. zn. III. ÚS 2298/15 a ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13). Stěžovatel tvrdí, že obě jím napadená rozhodnutí jsou pro něj zcela nepochopitelná, neboť oba soudy svými rozhodnutími údajně "vychýlily roky fungující střídavou péči" v jeho neprospěch. Podle názoru stěžovatele je nutné změnit tato rozhodnutí tak, aby opět byla zavedena střídavá péče v rozsahu týdenního střídání, kterou je schopen akceptovat, neboť jedině tato forma péče je v zájmu obou nezletilých dětí a umožňuje mu plně se podílet na výchově a péči o obě nezletilé děti. Nedostatek kooperace mezi rodiči je prý založen výhradně na nesouhlasu matky s otcem nastavenými pravidly střídavé péče, která údajně zcela fungovala a v průběhu let se "osvědčila". Nesouhlas matky i podle judikatury Ústavního soudu není při rozhodování soudu o střídavé péči rozhodujícím hlediskem (tím je zájem nezletilého dítěte) a neměl tedy být k němu brán zřetel. Stěžovatel namítá, že střídavá péče a její zachování by měla být vždy prioritním řešením při rozhodování soudu o úpravě práv a povinností k nezletilým dětem, což se však v projednávané věci nestalo. IV. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná podle ustanovení § 75 odst. 1 citovaného zákona. Po zvážení obsahu námitek stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně n