IV.ÚS 2924/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2924/21 ze dne 4. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Taťány Gründlové, zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2021 č. j. 28 Cdo 1768/2021-1560, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. července 2020 č. j. 21 Co 17/2018-1488, rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. září 2017 č. j. 120 C 53/2015-1091 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. prosince 2017 č. j. 120 C 53/2015-1129, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a Mgr. Kamila Veselého, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z vyžádaného soudního spisu se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") bylo na základě žaloby JUDr. Ing. Jana Veselého (právního předchůdce vedlejšího účastníka zemřelého v průběhu řízení před okresním soudem) uloženo stěžovatelce, aby žalobci zaplatila částku 1 031 910 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do blíže specifikovaných částek s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II), stěžovatelce bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 215 259 Kč (výrok III) a České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude určena samostatným usnesením (výrok IV). Napadeným usnesením okresního soudu pak bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice na účet okresního soudu na této náhradě částku 36 902 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, když bez právního důvodu užívala jeho zastavěné i nezastavěné pozemky, a to tak, že na nich je umístěna stavba (hala) ve vlastnictví stěžovatelky nebo jí sloužily jako příjezdová cesta či manipulační plocha. 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil tak, že žalobu co do částky 625 776 Kč zamítl, ve zbývající části tento výrok potvrdil (výrok I), a dále rozhodl, že se stěžovatelce právo na náhradu poměrné části nákladů řízení nepřiznává (výrok II), že vedlejší účastník je povinen zaplatit České republice na účet okresního soudu 61 % nákladů řízení ve výši 22 510 Kč (výrok III) a stěžovatelka 39 % nákladů řízení ve výši 14 392 Kč (výrok IV) a že účastníci jsou povinni zaplatit České republice ve stejném poměru na účet krajského soudu náklady řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení (výrok V a VI). Krajský soud, jde-li o výši bezdůvodného obohacení, vyšel ze znaleckého posudku obchodní společnosti YBM CONSULT - Znalecký ústav s. r. o., který v odvolacím řízení kvůli nedostatkům znaleckých posudků, z nichž vycházel okresní soud, nechal vypracovat. 4. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, načež Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením toto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), když dospěl k závěru, že předpoklady jeho přípustnosti podle § 237 o. s. ř. nebyly naplněny. Je-li pak napaden i nákladový výrok, že není dovolání bez dalšího přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. II. Stěžovatelčina argumentace 5. Stěžovatelka nejprve podrobně rekapituluje průběh řízení a obsah v něm vydaných rozhodnutí. Následně tvrdí, že porušení jejího práva na soudní ochranu nastalo v důsledku extrémního rozporu právních závěrů obecných soudů se skutkovým stavem věci, resp. s obsahem provedených důkazů. To mělo podle stěžovatelky nastat v důsledku toho, že vedlejší účastník ani přes řádné poučení nepředložil dostatečné důkazy o tom, že by vymezenou plochu v předmětném období užívala. K tomu doplňuje, že již v řízení před okresním soudem namítala nesrozumitelnost a "neprojednatelnost" jeho nároku, vedlejší účastník k výzvě soudu sice své podání doplnil, ale znovu nedostatečně, a proto jej soud opět vyzval k opravě a doplnění tvrzení, ten však ani poté svou povinnost tvrzení a důkazní nesplnil. 6. Současně stěžovatelka upozorňuje, že se vedlejší účastník domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání jiných pozemků, než které byly zaměřeny a určeny ve znaleckém posudku znalce Ing. Jaroslava Rydla, a tyto se neshodovaly ani s jejich výměrou. V této souvislosti namítá, že kdyby znalec určil, že výměra plochy je větší, nemůže soud uznat nárok vedlejšího účastníka v menší výměře, aniž by určil, o kterou část plochy jde (to i kvůli tomu, že přesné vymezení nároku je nezbytné z hlediska posouzení negativních podmínek řízení, tj. litispendence a překážky rei iudicatae). 7. Stěžovatelka dále namítá, že znalecký posudek obchodní společnosti YBN Consult - Znalecký ústav s. r. o. je nepřezkoumatelný, neboť nezdůvodňuje své úvahy a použité výpočty. Zejména procentní sazby 19 %, 8 % a 7 %, které tvoří základ výpočtu, byly stanoveny zcela bez odůvodnění. Tyto námitky nebyly odstraněny ani po osobním slyšení zástupce znaleckého ústavu, neboť ten použití daných veličin (jejich rozpětí) konkrétně nezdůvodnil, a pouze uvedl, že vyšel ze své praxe a zkušeností. 8. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy rozhodly o vydání bezdůvodného obohacení užíváním jiných než žalobou označených částí, nesprávně dovodily, že užívala rovněž vedlejším účastníkem vlastněné části pozemků jako příjezdovou cestu a manipulační plochu před jí vlastněnou budovou a že připustily faktickou změnu žaloby bez rozhodnutí okresního soudu. 9. Obecným soudům vytýká i to, že jí nepřiznaly právo na náhradu nákladů řízení, ač byla v podstatné jeho části úspěšná a konzistentní judikatura ve skutkově shodné věci právo na náhradu nákladů řízení žalované straně přiznává. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, podle něhož by měla mít právo na plnou náhradu nákladů řízení, a potažmo by neměla hradit ani náklady řízení státu, přičemž odmítá argumentaci krajského soudu s tím, že na jejím základě by v žádném sporu o zaplacení nemohly být náklady úspěšnému žalovanému přiznány, a upozorňuje, že spornou byla jak výměra užívaných pozemků, tak cena užívání. Namítá, že Nejvyšší soud v rozporu se svou konzistentní judikaturou ani tuto námitku neshledal důvodnou. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 12. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá "neprojednatelnost" žaloby, kdy vedlejší účastník přes výzvu a poučení soudu nespecifikoval, v jakém rozsahu měla jeho pozemky užívat. Možno předeslat, že stěžovatelkou užívané pozem