IV.ÚS 2925/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2925/23 ze dne 28. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KONREO, v. o. s., sídlem Dobrovského 1310/64, Brno, insolvenční správkyně obchodní společnosti FAU, s. r. o., sídlem Pekařská 1639/79a, Opava, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2023 č. j. 9 Afs 122/2023-24, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2023 č. j. 29 Af 61/2018-59, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23. března 2018 č. j. 14060/18/5100-41458-710158 a rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu ze dne 31. ledna 2017 č. j. 20716/17/4300-12711-109850 a č. j. 20719/17/4300-12711-109850, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Odvolacího finančního ředitelství a Specializovaného finančního úřadu, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva pokojně užívat majetek podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že obchodní společnost FAU s. r. o. (dále jen "společnost FAU") neuhradila vyměřenou daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za měsíce září a říjen 2016, a proto Specializovaný finanční úřad vydal napadené platební výměry na úrok z prodlení ve výši 434 Kč a 608 583 Kč. Společnost FAU proti platebním výměrům podala odvolání, Odvolací finanční ředitelství spojilo obě odvolací řízení (pozn. v průběhu odvolacího řízení byl na majetek společnosti FAU prohlášen konkurs a insolvenční správkyní byla ustanovena stěžovatelka) a napadeným rozhodnutím obě odvolání zamítlo a potvrdilo platební výměry. 3. Následnou stěžovatelčinu žalobu proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok). Podle žalobních tvrzení se společnost FAU doslala do prodlení výlučně z důvodů dřívějšího protiprávního jednání orgánů finanční a celní správy, když osmi nezákonnými zajišťovacími příkazy (posléze zrušenými), respektive jejich následnou okamžitou daňovou exekucí, orgány finanční a celní správy jí přivodily úpadkovou situaci. Podle krajského soudu však okolnost, že všech osm zajišťovacích příkazů bylo po následném soudním přezkumu zrušeno, nelze při stanovení úroku z prodlení za řádně vyměřenou a splatnou daňovou povinnost zohlednit, neboť úrok z prodlení vzniká přímo ze zákona; existoval-li pro úrok z prodlení právní důvod, nelze dospět k závěru o nezákonnosti příslušného platebního výměru obsahujícího stanovení povinnosti k jeho úhradě. Ke zrušení platebních výměrů na DPH za příslušná zdaňovací období nedošlo, pročež i z toho důvodu byl k předpisu úroku z prodlení zákonný důvod. 4. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Podle Nejvyššího správního soudu nebyla kasační stížnost důvodná, neboť v dané věci nenastaly okolnosti, pro něž by bylo možno napadat platební výměr na úrok z prodlení. Nezákonný postup správce daně (respektive celních orgánů) při vydávání zajišťovacích příkazů není z hlediska vzniku úroku z prodlení relevantní, protože zákonodárce takové okolnosti při úpravě úroku z prodlení nezohlednil. Pro možnost zohlednění takových okolností zákonodárce zvolil jiné řízení, a to řízení o prominutí úroků z prodlení, v němž správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení, došlo-li k prodlení s úhradou daně z důvodu, který lze vzhledem k okolnostem daného případu ospravedlnit. Za vydání nezákonných zajišťovacích příkazů náleží daňovému subjektu úrok z neoprávněného jednání správce daně. Platební výměry, kterými byla vyměřena DPH za příslušná zdaňovací období, jsou v právní moci, a protože stanovené daňové povinnosti nebyly uhrazeny včas, je související úrok z prodlení příslušenstvím těchto pravomocně vyměřených daňových povinností a sleduje jejich osud. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka nesouhlasí s výše rekapitulovanými odůvodněními napadených rozhodnutí a tvrdí, že orgány finanční a celní správy ve svém důsledku těží ze svého nepoctivého (protiprávního) jednání. Ani Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku nezohlednil, že společnost FAU se do prodlení dostala výlučně v důsledku jednání správce daně (orgánu celní správy). Podle stěžovatelky to byl správce daně (orgán celní správy), kdo způsobil, že společnost FAU musela ukončit své podnikatelské aktivity a nemohla splatnou daň uhradit včas. Stěžovatelka dále považuje za nepřípadný odkaz Nejvyššího správního soudu na ustanovení daňového řádu o možném prominutí úroků z prodlení, přičemž se domnívá, že úrok z neoprávněného jednání správce daně může eventuálně kompenzovat toliko časový úsek, kdy správce daně protiprávně držel likvidní prostředky daňového subjektu, nemůže však být považován za náhradu za neoprávněně požadovaný úrok z prodlení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud (po doplnění ústavní stížnosti o chybějící přílohu) posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení (ev. byla účastnicí řízení společnost FAU), v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Proces výkladu a použití podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 8. Z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny pak vyplývají kromě požadavku náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí [např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)] také požadavky vztahující se ke skutkovým zjištěním a jejich právnímu hodnocení. Skutková zjištění musí být výsledkem takového hodnocení provedených důkazů, které je logicky správné a v souladu s jejich obsahem, jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Právní hodnocení se pak musí vztahovat k takto učiněným skutkovým zjištěním a nesmí být s nimi v rozporu. Případný rozpor mezi provedenými důkazy a jejich skutkovými zjištěními nebo mezi jejich skutkovými zjištěními a právními závěry může mít za následek porušení základního práva účastníka řízení, jde-li o rozpor extrémní, který zpochybňuje výsledek soudního řízení [srov. nález ze dn