IV.ÚS 2939/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2939/23 ze dne 24. 1. 2024 N 18/122 SbNU 197 Náležité odůvodnění rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání v řízení o výkonu rozhodnutí ve spotřebitelských věcech   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Aleny Dlabačové, zastoupené Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2023 č. j. 20 Cdo 2402/2023-929, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2023 č. j. 20 Cdo 2402/2023-929 bylo porušeno stěžovatelčino právo na přístup k soudu vyplývající z práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2023 č. j. 20 Cdo 2402/2023-929 se zrušuje. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatelka uzavřela leasingovou smlouvu na tzv. předváděcí akci, přičemž podle tvrzení stěžovatelky došlo k podpisu smlouvy tak, že stěžovatelce bylo tvrzeno, že vyhrála a je třeba podepsat související dokumentaci. 3. Na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, kterým je elektronický platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 12. 2. 2015 č. j. EPR 23998/2015-5 byla proti stěžovatelce vedena exekuce k vymožení částky 19 800 Kč s příslušenstvím. 4. Opatřením obvodního soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. 36 EXE 2012/2015-10 byl vedením exekuce pověřen exekutor JUDr. Tomáš Vrána, soudní exekutor Exekutorského úřadu Přerov. Věc následně převzal soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, neboť soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi zanikl výkon exekutorského úřadu ke dni 31. 3. 2016. Dne 10. 11. 2022 vydal pověřený exekutor Oznámení o skončení exekuce vymožením dle § 46 odst. 8 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád a v důsledku toho pověření soudního exekutora v souladu s § 51 písm. c) exekučního řádu zaniklo. 5. Podáním doručeným obvodnímu soudu dne 2. 12. 2022 se stěžovatelka domáhala zastavení exekuce s odůvodněním, že exekuci pokládá za neoprávněnou, exekuční titul považuje za sporný, vymezila se proti osobě oprávněného, odkázala na rozpor exekuce s dobrými mravy a zdůraznila, že v rámci exekuce pověřený exekutor činil kroky k prodeji její nemovitosti, přestože v té době již byla větší část jistiny vymožena. 6. Usnesením obvodního soudu ze dne 7. 12. 2022 č. j. 36 EXE 2012/2015-743 řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavil z důvodu, že byla-li již dříve exekuce skončena, chyběly podmínky řízení (neexistoval již nařízený a trvající výkon rozhodnutí). 7. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 4. 2023 č. j. 72 Co 32/2023-831 bylo k odvolání stěžovatelky usnesení obvodního soudu uvedené v předchozím bodu potvrzeno. Městský soud dospěl k závěru, že ve věci nejsou dány okolnosti, které mohou výjimečně vést k zastavení již skončené exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Městský soud současně stěžovatelku poučil, že proti jeho usnesení je přípustné dovolání. 8. Napadeným usnesením Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť dovolání směřovalo proti usnesení odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud odmítl její dovolání, ač z jeho obsahu bylo zřejmé, že rozhodné skutkové okolnosti se týkají spotřebitelské smlouvy. Nejvyšší soud tak měl dovolání projednat, neboť ve spotřebitelských věcech se nepoužije omezení hodnoty předmětu sporu. Stěžovatelka rovněž upozorňuje na to, že byla městským soudem poučena, že proti jeho usnesení je dovolání přípustné, a rovněž zaplatila soudní poplatek za podané dovolání. 10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti výslovně uvedla, že ji směřuje výlučně proti usnesení Nejvyššího soudu, neboť s ohledem na subsidiaritu procesního přezkumu je třeba, aby nejprve Nejvyšší soud posoudil její dovolání, přičemž tak může být napravena nezákonnost předchozích rozhodnutí, která byla ve věci vydána. 11. Dále stěžovatelka zdůrazňuje, že její věc se týká spotřebitelských prodejních akcí, které byly v judikatuře opakovaně hodnoceny jako nemravné. Vyzdvihuje rovněž, že její dovolání netrpělo žádnými vadami, které by bránily rozhodnout o něm. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu, které následně zaslal stěžovatelce na vědomí a poskytl jí možnost repliky. 14. Ústavní soud zaslal stěžovatelčinu ústavní stížnost rovněž obchodní korporaci Beck International, s. r. o., která vystupovala jako účastnice řízení před Nejvyšším soudem. Ta se k ústavní stížnosti nevyjádřila. V souladu s poučením, kterého se jí dostalo, se má za to, že se v řízení před Ústavním soudem vzdala postavení vedlejšího účastníka (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 15. Nejvyšší soud ve vyjádření uvedl, že stěžovatelčino dovolání bylo odmítnuto proto, že výjimka z pravidla obsaženého v § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, dopadající na pracovněprávní vztahy a vztahy ze spotřebitelských smluv, se netýká rozhodnutí v exekučních věcech, neboť exekuční řízení je řízením samostatným a především zvláštním, neboť v něm dochází k realizaci kvalifikovaně uložených povinností. Nejvyšší soud dále odkázal na řadu usnesení Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Ani chybné poučení městského soudu ani zaplacení soudního poplatku za dovolání nemohlo založit přípustnost stěžovatelčina dovolání. Nejvyšší soud proto navrhl odmítnout ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný. 16. Stěžovatelka prostřednictvím svého advokáta zaslala repliku k vyjádření Nejvyššího soudu. Podle stěžovatelky z jazykového výkladu § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu plyne, že výjimka, jíž se dovolává, se vztahuje i na exekuční řízení. Pokud jde o rozhodnutí, na něž odkázal Nejvyšší soud, jde podle stěžovatelky zčásti o rozhodnutí dopadající na jiné situace a zčásti o rozhodnutí prezentující výklad, s nímž se nelze ztotožnit. Podle stěžovatelky není pravda, že by v exekučním řízení bylo nerozhodné, zda šlo ve věci samé o spotřebitelský vztah, neboť i v exekučním řízení je prostor pro poskytování zvláštní ochrany spotřebitelům při rozhodování, zda není dán důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Stěžovatelka rovněž zdůraznila, že podle judikatury Nejvyššího soudu je při aplikaci tohoto důvodu zastavení exekuce nerozhodné, zda povinný uplatnil příslušné námitky v nalézacím řízení či zda v něm využil možnosti podat opravné prostředky. Tato judikatura je podle stěžovatelky relevantní i v její věci, neboť sice nepodala odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, ale i v exekučním řízení je prostor zohlednit, že původní závazek je mimořádně nemravný a jeho výkon je v rozporu se zásadami právního státu. 17. Ústavní soud dále obdržel sedm podání, jež mu zaslala sama stěžovatelka. K obsahu těchto podání Ústavní soud nebyl povinen přihlížet, neboť nebyla učiněna prostřednictvím advokáta. Nadto Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatelka v těchto podáních zaměřila primárně na popis okolností, které provázely uzavření původní smlouvy, a na průběh exekučního řízení. Dále stěžovatelka uvedla, že požaduje, aby ve věci proběhlo ústní jednání. Informace uváděné stěžovatelkou pro nyní posuzovanou věc nebyly rozhodné, neboť předmětem řízení o ústavní stížnosti je přezkum toliko rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání. 18. Podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústní