IV.ÚS 2941/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2941/19 ze dne 17. 9. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Jana Filipa a soudkyně Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace MONTANO VALTR, s. r. o., sídlem Semice 329, zastoupené Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem, sídlem Tyršova 521, Tábor, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2019 č. j. 2 Afs 213/2018-42 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2018 č. j. 8 A 202/2017-90, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí, když tvrdí, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí, se podává, že stěžovatelka podala dne 31. 10. 2016 žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova. Oznámením Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen "Fond") ze dne 30. 6. 2017 č. j. SZIF/2017/0460633 byla ukončena administrace žádosti o dotaci. Stěžovatelka podáním ze dne 13. 7. 2017 požádala Fond o prověření uvedeného postupu. Fond následně přípisem ze dne 4. 8. 2017 stěžovatelce sdělil, že k ukončení administrace žádosti o dotaci došlo v souladu s podmínkami "Pravidel", a proto jejímu odvolání nebylo možné vyhovět. Současně stěžovatelku poučil o možnosti obrátit se s žádostí o přezkum na Přezkumnou komisi Ministerstva zemědělství. 3. Vedlejší účastník přípisem ze dne 16. 11. 2017 č. j. 52717/2017-MZE-14112 reagoval na stěžovatelkou uplatněný podnět k přezkoumání postupu. Tímto přípisem, označeným jako "Posouzení ukončení administrace Žádosti o dotaci z operace 4.1.1 - MONTANO VALTR, s.r.o. (ref. č. 16/003/0411I/120/004026)", bylo stěžovatelce sděleno, že nelze vyhovět její žádosti o navrácení žádosti o dotaci k administraci. 4. Stěžovatelka se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") domáhala zrušení výše uvedeného přípisu vedlejšího účastníka. Městský soud napadeným usnesením její žalobu odmítl, když posoudil přípis vedlejšího účastníka jako sdělení dle § 94 odst. 1 věty poslední zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), jímž bylo stěžovatelce ze strany vedlejšího účastníka oznámeno, že nebyly shledány důvody pro vydání usnesení podle § 11 odst. 5 věty třetí zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o SZIF"). Městský soud následně konstatoval, že takové sdělení není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), neboť jím bylo toliko zprostředkováno, že nebyly shledány důvody k uplatnění dozorčího prostředku a že původní stanovisko správního orgánu, vyjádřené v oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci zůstává nedotčeno, a tak i práva a povinnosti stěžovatelky zůstaly nedotčeny. Městský soud na podporu svého závěru odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008 č. j. 7 As 55/2007-71, ze dne 5. 6. 2008 č. j. 9 As 25/2008-81 a ze dne 22. 11. 2011 č. j. 1 As 100/2011-43. Obiter dictum pak městský soud uzavřel, že stěžovatelka nebyla zbavena možnosti domáhat se u soudu přezkumu ukončení administrace žádosti, avšak žaloba musí směřovat proti úkonu správního orgánu, kterým se podle § 65 odst. 1 s. ř. s. zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, v daném případě tedy proti oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci ze dne 30. 6. 2017. 5. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky a rozhodl o nákladech řízení. Nejvyšší správní soud shledal, že již v rozsudku ze dne 5. 9. 2018 č. j. 10 Afs 339/2017-48 se zabýval na širším půdoryse § 11 odst. 5 zákona o SZIF otázkou přípustnosti správní žaloby proti přípisu vedlejšího účastníka, kterým byl žadatel o dotaci informován, že zrušení sdělení o ukončení administrace žádosti není namístě. Nejvyšší správní soud v odkazovaném rozsudku konkrétně uvedl následující: "Druhá věta odstavce 5 (v případě, že by toto sdělení Fondu bylo v rozporu s podmínkami, za kterých je poskytována dotace, ministerstvo jej usnesením zruší) proto nemůže vyloučit zákonnou možnost žadatele napadnout sdělení, kterým byla ukončena administrace žádosti o dotaci, odvoláním, o němž bude na základě § 9a písm. a) zákona o SZIF rozhodovat Ministerstvo zemědělství. Tak to již ve vztahu k zákonu o SZIF ve znění účinném do 31. 12. 2014 dovodila četná judikatura NSS (kromě již citované věci 1 Afs 61/2013 srov. např. rozsudky ve věcech 8 Afs 47/2013 nebo 9 Afs 59/2013) a nové znění § 11 odst. 5 na tom nic nezměnilo. Souhlasit lze ovšem s tím, že zmíněná druhá věta upravuje nikoli opravný prostředek, ale pouhý dozorčí prostředek, který není v dispozici žadatele (jde tedy o obdobu přezkumného řízení podle § 94 správního řádu). Přípis, jímž úřad sděluje, že neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení, není rozhodnutím o právech, které by podléhalo soudnímu přezkumu (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 As 55/2007-71, č. 1831/2009 Sb. NSS). Stejně tak nelze soudně přezkoumat přípis, jímž Ministerstvo zemědělství informuje žadatele o dotaci - v reakci na jeho žádost o přezkum, že postup fondu byl v pořádku a rušit jeho sdělení o ukončení administrace žádosti není namístě. Právě takový přípis ale stěžovatelka napadla. Postupovala správně, jestliže proti sdělení ze dne 16. 3. 2016, kterým byla ukončena administrace žádosti, podala odvolání. O tomto odvolání měl však rozhodovat žalovaný, nikoli sám fond (stěžovatelka se mohla domáhat rozhodnutí žalovaného o odvolání případně i prostředky ochrany před nečinností správního orgánu). Žaloba pak měla směřovat právě proti aktu, kterým by žalovaný reagoval na stěžovatelčino odvolání proti vlastnímu sdělení, jímž fond ukončil administraci žádosti o dotaci." Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci zdůraznil, že uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu byl napaden ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 3763/18, v němž právní názor Nejvyššího správního soudu výslovně aproboval. Nejvyšší správní soud proto shledal, že přípis Ministerstva zemědělství (tj. vedlejšího účastníka), kterým je žadateli sdělen výsledek přezkoumání postupu Fondu Přezkumnou komisí Ministerstva zemědělství, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., pročež městský soud žalobu správně odmítl. Nejvyšší správní soud také nemohl přisvědčit námitce stěžovatelky, že přípis vedlejšího účastníka vykazuje materiální znaky rozhodnutí o odvolání. Sama stěžovatelka totiž v žalobě uvedla, že přípis vedlejšího účastníka obdržela jako odpověď na podnět k přezkumu postupu Fondu podle kapitoly 12 písm. a) Obecných podmínek Pravidel. Příslušná kasační námitka se tak jeví být v kontextu s její žalobní argumentací účelovou. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména uvedla, že procesní postup pro poskytování dodací se v daném případě řídí Pravidly, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací na projekty z Programu rozvoje venkova na daná období, přičemž vztah těchto pravidel ke správnímu řádu není vymezen ani těmito pravidly, a jejich vztahem ke správnímu řádu se nezabýval ani Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, ačkoliv nejasnost tohoto vztahu byla stěžovatelkou v kasační stížnosti namítána. Jestliže Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje na skutečnost, že žádost stěžovatelky ze dne 28. 8. 2017 byla nazvána "Žádost o přezkum postupu SZIF podle kap. 12 písm. a) Obecných podmínek Pravidel", a z toho dovozuje, že si stěžovatelka musela být vědoma, že její procesní krok není odvoláním, ale žádostí o přezkum, tak stěžovatelka konstatuje, že ve správním řádu je přezkum upraven jako mimořádný opravný prostředek, avšak v Pravidlech takto upraven není, přičemž bez dalšího nelze na tento procesní prostředek vztahovat právní úpravu správního řádu, tedy přejímat, že se jedná o mimořádný opravný prostředek, kterým se nezakládají ani nemění práva a povinnosti účastníků řízení. Neujasněnost obsahu jednotlivých právních institutů dle Pravidel vede k tomu