IV.ÚS 2942/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2942/24 ze dne 17. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavních stížnostech stěžovatelů 1. M. N., 2. J. D., 3. H. P. N., zastoupených doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, 4. P. M., zastoupené JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem, sídlem Valentinská 56/11, Praha 1 - Staré Město, 5. P. F., zastoupeného Mgr. Monikou Švarcovou, advokátkou, sídlem Moskevská 28/23, Liberec, a 6. K. M., zastoupeného JUDr. Ondrejem Štefánikem, Ph.D., advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 222/2024-8731 ze dne 17. července 2024, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 386/2022 ze dne 19. prosince 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 16 T 138/2014-7297 ze dne 22. března 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci, rekapitulace procesního vývoje a obsahu napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (Ústava) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé P. M., P. F. a K. M. domáhají, aby Ústavní soud zrušil všechna v záhlaví označená rozhodnutí, a stěžovatelé M. N., J. D. a H. P. N. se domáhají, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze. Stěžovatelé M. N., J. D. a H. P. N. tvrdí, že jimi napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina). Stěžovatelka P. M. tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 a 2 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva). Stěžovatel P. F. tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny, čl. 6 odst. 1, 2 a 3 Úmluvy a čl. 14 odst. 1 a 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatel K. M. tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 2. Ústavní stížnosti stěžovatelů původně vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2939/24, IV. ÚS 2942/24, I. ÚS 2984/24, II. ÚS 3000/24, IV. ÚS 3046/24 a IV. ÚS 3099/24 spojil Ústavní soud usnesením ze dne 10. prosince 2024 ke společnému řízení. 3. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 16 T 138/2014-5255 ze dne 22. června 2018 byli stěžovatelé zproštěni obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku. K odvolání státní zástupkyně byl usnesením městského soudu č. j. 61 To 166/2018-5424 ze dne 4. března 2019 rozsudek obvodního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí. Obvodní soud následně rozsudkem č. j. 16 T 138/2014-6038 ze dne 20. listopadu 2020 uznal stěžovatele vinnými za pomoc ke zločinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 24 odst. 1 písm. c), § 299 odst. 2, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. I tento rozsudek však byl na základě odvolání obžalovaných i státní zástupkyně usnesením městského soudu č. j. 61 To 234/2021-6314 ze dne 13. května 2021 zrušen a věc byla obvodnímu soudu opětovně vrácena k novému rozhodnutí. 4. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byli poté stěžovatelé (společně s dalšími osobami) uznáni vinnými zločinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, a to jako účastníci ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Stěžovatelům N. a D. byl uložen shodný trest, a to trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a peněžitý trest v celkové výměře 200 000 Kč (200 sazeb po 1 000 Kč). Stěžovateli H. P. N. byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a peněžitý trest v celkové výměře 450 000 Kč (300 sazeb po 1 500 Kč). Stěžovatelce P. M. byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a peněžitý trest v celkové výměře 60 000 Kč (200 sazeb po 300 Kč). Stěžovatelům P. F. a K. M. byl shodně uložen trest, a to trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců, a peněžitý trest v celkové výměře 50 000 Kč (100 sazeb po 500 Kč). 5. Skutek, za nějž byla stěžovatelka P. M. odsouzena, spočíval - stručně vyjádřeno - v tom, že se jako členka organizované skupiny aktivně podílela na organizaci cest najatých lovců české národnosti do Jihoafrické republiky (JAR) za účelem lovu nosorožce tuponosého jižního a dovozu loveckých trofejí z ulovených exemplářů JAR do České republiky. Pomáhala lovcům pod falešnou záminkou (že jde o trofeje pro vlastní potřeby lovců) získat vývozní povolení k vývozu loveckých trofejí, které byly následně na jména najatých lovců dovezeny do Evropské unie, a byla prostředníkem mezi lovci a odběratelem nosorožčích rohů M. N. H.. Stěžovatelé P. F. a K. M. se zúčastnili zájezdu do JAR organizovaného P. M., kde byl pod patronací místního profesionálního lovce při tzv. pseudo-huntingu zastřelen nosorožec tuponosý jižní, a přitom pod svou totožností doloženou osobními doklady figurovali pro účely vydání povolení k lovu v JAR místními úřady jako klienti-lovci, jimiž však autenticky nebyli. Lovecké trofeje v podobě nosorožčích rohů se vzdali s tím, že je formou darování ponechali na místě k volné dispozici. To vše učinili na základě předem uzavřené a naplněné dohody s P. M., že za poskytnutí uvedených služeb v rámci pseudo-huntingu se zájezdu do JAR zúčastní, aniž by jeho cenu platili. Následně byly na jejich jméno dovezeny lovecké trofeje (nosorožčí rohy), přičemž činili další kroky vedoucí k legalizaci nosorožčích rohů s cílem dosáhnout jejich propuštění do volného oběhu. Stěžovatelé N., D. a H. P. N. se jako členové organizované skupiny podíleli na realizaci nelegálního obchodu s exempláři nosorožce tím, že dalším obžalovaným radili, jak mají vypovídat na České inspekci životního prostředí (ČIŽP), D. jim sdělil, že je bude v probíhajícím řízení zastupovat, a vyžádal si od nich za tímto účelem plné moci, N. toto jednání zorganizoval a podílel se na zajišťování dokumentů pro jednání s ČIŽP (plné moci, darovací smlouvy) a H. P. N. se rovněž podílel na zajišťování těchto dokumentů a aktivně se zúčastnil jednání s dalšími obžalovanými. 6. Proti rozsudku obvodního soudu podali stěžovatelé odvolání, která městský soud napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodná. 7. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelů podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelka P. M. tvrdí, že městský soud v usnesení sp. zn. 61 To 234/2021 ze dne 13. května 2021 hovořil o vázanosti nalézacího soudu skutkovými a právními závěry učiněnými ve věci D. F. (jehož související trestní věc byla projednávána v samostatném trestním řízení). Městský soud tím podle ní zavázal obvodní soud, aby v rámci hodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že subjektivní stránka byla u všech obžalovaných naplněna, tedy vydal nepřípustné pokyny směřující k hodnocení důkazů. Namítá, že obecné soudy aplikovaly evropské právo, jehož výklad je nejasný, a přesto nevyhověly jejímu návrhu na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Konkrétně se mělo jednat o pojem "obchod s loveckými trofejemi" ve smyslu přílohy nařízení Rady (ES) č. 338/97 a pojmů souvisejících. Tvrdí, že pokud darování nosorožčích rohů bylo obchodem s loveckými trofejemi ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 338/97, skutek nemohl být trestným činem z důvodu nenaplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, konkrétně znaku "exemplář druhu přímo ohroženého vyhynutím a vyhubením", neboť nosorožci tuponosí jižní jsou jen chráněný druh. V této souvislosti podrobně rozebírá vymezení relevantních pojmů obsažených v předpisech evropského práva. Porušení principu nullum crimen sine l