IV.ÚS 2949/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2949/23 ze dne 2. 12. 2025 Pozitivní povinnosti nemocnice při riziku sebevraždy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2023 č. j. 25 Cdo 3700/2022-744, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2022 č. j. 26 Co 287/2021-713 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. července 2021 č. j. 10 C 179/2018-547, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Oblastní nemocnice Náchod a. s., sídlem Purkyňova 446, Náchod, zastoupené JUDr. Renatou Dobývalovou, advokátkou, sídlem Masarykovo náměstí 69, Náchod, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2023 č. j. 25 Cdo 3700/2022-744, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2022 č. j. 26 Co 287/2021-713 a rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. července 2021 č. j. 10 C 179/2018-547 byly porušeny pozitivní závazky plynoucí z práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2023 č. j. 25 Cdo 3700/2022-744, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2022 č. j. 26 Co 287/2021-713 a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. července 2021 č. j. 10 C 179/2018-547 se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Poté, co se stěžovatelka v sebevražedném úmyslu předávkovala lékem, který dlouhodobě užívala kvůli svému duševnímu onemocnění, ji vedlejší účastnice hospitalizovala na interním oddělení své nemocnice v B. Zde se stěžovatelka třetí den dobrovolné hospitalizace znovu pokusila o sebevraždu tak, že vyskočila z okna na chodbě oddělení. Pád přežila, ale utrpěla závažná zranění. Následně se stěžovatelka domáhala na vedlejší účastnici náhrady nemajetkové újmy, neboť podle ní vedlejší účastnice při její hospitalizaci pochybila. Obecné soudy ale její žalobě nevyhověly. Vedlejší účastnice podle nich nemohla předvídat, že se stěžovatelka znovu pokusí o sebevraždu, a navíc na stav stěžovatelky dostatečně reagovala tím, že nad ní vykonávala zvýšený dohled. 2. Ústavní soud se v tomto nálezu věnuje tomu, zda byly respektovány pozitivní závazky plynoucí z práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zabývá se tím, zda vedlejší účastnice věděla nebo měla vědět o skutečném a bezprostředním riziku, že se stěžovatelka pokusí o sebevraždu, a zda přijala rozumná opatření, aby takovému pokusu předešla. Ústavní soud rovněž připomíná meze, v nichž se obecné soudy musí pohybovat při hodnocení důkazů, aby neporušily právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. II. Skutkové okolnosti věci a průběh předchozích řízení 3. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, jejích příloh, spisu z civilního řízení, spisu z předcházejícího trestního řízení, který byl v civilním řízení proveden k důkazu, a ze stěžovatelčiny zdravotnické dokumentace, která je součástí těchto spisů, následující skutečnosti. II.1 Skutkové okolnosti 4. Stěžovatelka byla kvůli svému duševnímu stavu poprvé hospitalizována v roce 2012, a to u vedlejší účastnice na psychiatrickém oddělení, které se v té době nacházelo v O. Dle zdravotnické dokumentace stěžovatelku tehdy přivezla ze zaměstnání záchranná služba, stěžovatelka byla "od pohledu psychotická", při cestě na oddělení najednou začala utíkat, byla dostižena v areálu nemocnice, kde bloudila, nepřiléhavě se smála a říkala, že měla strach jít do nemocnice, protože "jí lidi říkali, že tady vymýváme mozky". Uváděla, že měla strach o život, protože jí přítel "dal do břicha tablety, aby ji zabil", když jí lékařka chtěla dát injekci, začala se smát a prosit, aby "jí dala injekci, po které by umřela". Stav stěžovatelky se po nasazení léků rychle zlepšil. Vedlejší účastnice diagnostikovala stěžovatelce akutní psychotickou poruchu bez schizofrenních příznaků (Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize, položka F23.0). Po měsíci hospitalizaci stěžovatelky ukončila. (Propouštěcí zpráva z 19. 3. 2012, č. l. 69 až 71 trestního spisu.) 5. Od té doby se stěžovatelka léčila ambulantně u psychiatra v B. Kvůli svému duševnímu onemocnění trvale užívala léky. 6. O tři roky později, v pátek 27. 3. 2015 okolo 2:00 ráno, se stěžovatelka předávkovala lékem, který pravidelně užívá. Namísto jedné tablety si jich vzala osm. Byla převezena k vedlejší účastnici, která ji přijala k hospitalizaci, tentokrát na své interní oddělení. Požitá dávka léku nebyla toxická, ale stěžovatelku bylo třeba ponechat na interním oddělení na pozorování minimálně 24 hodin, a to i kvůli riziku srdeční arytmie. 7. Podle lékařské zprávy o přijetí stěžovatelky k hospitalizaci stěžovatelka uváděla, že kvůli obavám z konfliktu v zaměstnání "chtěla umřít", a proto se předávkovala léky, ale nyní již "umřít nechce". V závěru zprávy se nachází rukou psaný diagnostický závěr, že stěžovatelka spolykala tablety "v sebevražedném úmyslu". Podle zprávy byla nařízena její "častá observace" a také to, aby ještě ten den proběhlo psychiatrické konzilium. Ve zprávě se uvádí, že stěžovatelka se ambulantně léčí u psychiatra, o její předchozí hospitalizaci a diagnóze se zpráva nezmiňuje. (Lékařská zpráva - nález ze dne 27. 3. 2015, č. l. 155 trestního spisu.) 8. Během pátku nebylo psychiatrické konzilium provedeno. Vedlejší účastnici se nepodařilo telefonicky spojit s psychiatrem, u kterého se stěžovatelka ambulantně léčí, neboť v daný den ordinoval jinde. 9. V sobotu, po uplynutí 24 hodin od předávkování lékem, již nebylo nutné sledovat zdravotní stav stěžovatelky na interním oddělení. Vedlejší účastnice však nepovažovala za možné stěžovatelku propustit z hospitalizace dříve, než ji vyšetří psychiatr. 10. V sobotu večer se stěžovatelka začala chovat neklidně. Podle zdravotnické dokumentace k ní okolo 22:00 musela být zavolána lékařka, neboť stěžovatelka začala tvrdit, že se nemůže "vrátit na postel, protože jí tam nasypaly síru, aby ji otrávily" (záznam lékařky ve zdravotnické dokumentaci ze dne 28. 3. 2015, č. l. 196 trestního spisu, citováno včetně jazykových nepřesností). Lékařka nechala postel převléknout, poté se do ní stěžovatelka vrátila. Stav stěžovatelky ovšem lékařka považovala za nutné konzultovat s psychiatrickým oddělením vedlejší účastnice v N. Službu konající psychiatr ji informoval, že na psychiatrickém oddělení není volné lůžko. Lékařka na jeho doporučení stěžovatelce injekčně podala lék na zklidnění, po němž stěžovatelka usnula. 11. V neděli během dne byla stěžovatelka klidná. V noci z neděle na pondělí, krátce před půlnocí, se ale pohybovala po chodbě oddělení a uváděla, že nemůže spát. Když se po půlnoci zdravotní sestra a ošetřovatelka vrátily z pokojů jiných pacientů, stěžovatelku na interním oddělení nemohly najít. V 00:58 byla stěžovatelka nalezena pod oknem interního oddělení, ze kterého vyskočila. Byla při vědomí a uváděla, že chtěla spáchat sebevraždu. Utrpěla závažná zranění, mimo jiné poranění páteře, kvůli kterým byla převezena k další léčbě do jiné nemocnice. 12. Podle znalců se u stěžovatelky projevila jí diagnostikovaná akutní polymorfní psychotická porucha bez schizofrenních příznaků dvěma psychotickými epizodami. K první došlo v roce 2012, kdy byla poprvé hospitalizována. K další došlo v roce 2015 v době její druhé hospitalizace, během níž se stěžovatelka pokusila o sebevraždu skokem z okna. (Znalecké posudky na č. l. 185 trestního spisu a č. l. 379 civilního spisu.) II.2 Trestní řízení 13. Policie zahájila ve věci úkony trestního řízení kvůli podezření, že se někdo ze zdravotnického personálu vedlejší účastnice dopustil trestného činu, neboť při péči o stěžovatelku neučinil dostatečná opatření, aby zajistil její bezpečnost. 14. Policejní orgán nakonec dospěl k závěru, že nebyly naplněny znaky žádného trestného činu, ale u dvou lékařů věc odevzdal ke kárnému projednání u České lékařské komory. Trestní spis byl proveden k důkazu v navazujícím civilním řízení. II.3 Civilní řízení 15. Stěžovatelka se u civilních soudů domáhala po vedlejší účastnici náhrady nemajetkové újmy (bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění) ve výši 5 345 762 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů na vyhotovení znaleckého posudku ve výši 14 400 Kč. 16. Okresní soud v Náchodě (dále jen "okresní soud") rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnice při péči o stěžovatelku postupovala lege artis a neporušila ani svou zakročovací povinnost podle § 2901 občanského zákoníku. 17. Podle okresního soudu se stěžovate