IV.ÚS 2950/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2950/11 ze dne 4. 6. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. G., zastoupeného JUDr. Radkem Dvořákem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. 40 Co 445/2011-50 ze dne 26. května 2011 a proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Přerově č. j. 28 EXE 524/2011-35 ze dne 28. března 2011, za účasti vedlejšího účastníka řízení D. K., zastoupené Mgr. Mojmírem Ohnoutkou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 1212, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na řádný zákonný proces dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a odst. 2. a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14. odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, svého práva na ochranu majetku zaručeného čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a principu legitimního očekávání domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti, z připojených příloh a ze spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 28 EXE 524/2011 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Přerově usnesením č. j. 28 EXE 524/2011-35 ze dne 28. března 2011 nařídil k návrhu stěžovatele podle notářského zápisu sepsaného JUDr. J. H., notářkou, dne 28. července 2010, sp. zn. N 177/2010 NZ 163/2010 (dále jen "notářský zápis") k uspokojení pohledávky stěžovatele ve výši 155.000,- Kč se specifikovaným úrokem a pro náklady exekuce na majetek povinné D. K. (dále jen "vedlejší účastnice") exekuci (výrok I.), návrh stěžovatele na nařízení exekuce podle notářského zápisu k uspokojení smluvní pokuty 0,08 % za každý den prodlení z částky 155.000,- Kč ode dne 29. ledna 2011 do zaplacení zamítl (výrok II.), pověřil provedením exekuce JUDr. Tomáše Vránu, soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu v Přerově, Komenského 38 (výrok III.) a specifikoval omezení vedlejší účastnice při nakládání s jejím majetkem (výrok IV.). K odvolání vedlejší účastnice proti výroku II. uvedeného usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením č. j. 40 Co 445/2011-50 ze dne 26. května 2011 usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrdil. II. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl JUDr. J. H., notářkou, sepsán notářský zápis, obsahující doložku přímé exekuční vykonatelnosti, podle kterého měla vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli nejpozěji dne 28.1edna 2011 jistinu půjčky ve výši 155.000,- Kč s úrokem z půjčky ve výši 11 % p.a. za období od 28. července 2010 až do vrácení půjčky a pro případ prodlení vedlejší účastnice s vrácením půjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,08 % za každý den prodlení počítaná z částky, s jejíž úhradou by se vedlejší účastnice ocitla v prodlení, a to za období od 29. ledna 2011 do zaplacení, přičemž sjednáním smluvní pokuty nebylo dotčeno právo stěžovatele požadovat po vedlejší účastnici úroky z prodlení v zákonné výši. V článku VI. notářského zápisu podle stěžovatele vedlejší účastnice svolila k přímé exekuční vykonatelnosti co do povinnosti zaplatit stěžovateli částky uvedené v tomto článku. Obecné soudy podle stěžovatele tvrdí, že v exekučním titulu (notářském zápise) není vůbec stanovena doba plnění, pokud jde o smluvní pokutu, kdy je možné dovodit pouze počátek doby, za kterou má vedlejší účastnice smluvní pokutu plnit, ovšem není uveden konec doby, za kterou má vedlejší účastnice smluvní pokutu platit. Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že citované závěry obecných soudů, ke kterým tyto soudy dospěly ve věci stěžovatele, nejsou správné a domnívá se, že argumentace obecných soudů neobstojí a notářský zápis je materiálně vykonatelný. Stěžovatel zejména uvádí, že podle ust. § 40 odst. 2 exekučního řádu neobsahuje-li exekuční titul určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené exekučním titulem je třeba splnit do 3 dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Z tohoto je podle stěžovatele zřejmé, že žádný exekuční titul, tj. ani notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, nemusí obsahovat lhůtu k plnění. Obecné soudy (především soud prvního stupně) jsou ovšem podle stěžovatele toho názoru, že ustanovení § 40 odst. 2 exekučního řádu nelze použít v případě notářského zápisu, což dle názoru stěžovatele není argumentace přiléhavá, neboť uvedené ustanovení používá pojem exekuční titul a nikoliv například pojem soudní rozhodnutí. Stěžovatel upozornil, že již v řízení před obecnými soudy opakovaně poukazoval na ústavní princip tzv. legitimního očekávání, a to jednak v souvislosti s věcí vedenou u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 11 Nc 3486/2007, a jednak v souvislosti s případem posuzovaným u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 46 EXE 1114/2011, kde bylo návrhům stěžovatele na nařízení exekuce podaným na základě obsahově prakticky totožných notářských zápisů plně vyhověno, což stěžovatel obecným soudům také řádně zdokladoval. Dále stěžovatel uvedl, že obecné soudy upozornil na rozhodovací činnost Ústavního soudu, ze které vyplývá, že by měla být dána přednost autonomní vůli jednotlivce a prioritě jednotlivce před státem, což stěžovatel vztáhl na svoji exekuční věc v tom smyslu, že by měla být respektována ujednání mezi ním a vedlejší účastnicí, kdy z jejich dohody zcela jasně plyne, jaké částky a od kterého dne může stěžovatel po vedlejší účastnici vymáhat v rámci exekučního řízení. Podle stěžovatele je zřejmé, že odvolacímu soudu by pro vyhovění návrhu stěžovatele na nařízení exekuce i ohledně smluvní pokuty stačilo, pokud by v notářském zápise bylo stran konce doby, za kterou je vedlejší účastnice povinna smluvní pokutu platit, uvedeno, že vedlejší účastnice je povinována smluvní pokutu uhradit "do zaplacení", kdy však tento údaj podle odvolacího soudu v notářském zápise uveden není, a to ani v jeho článcích V. a VI. K tomuto stěžovatel uvádí, že odvolací soud se hrubě zmýlil, neboť jím požadovaný údaj tykající se hrazení smluvní pokuty, tj. údaj "do zaplacení", v článku VI. notářského zápisu uveden je. V notářském zápisu je podle stěžovatele na jeho straně čtvrté v rámci článku VI. uvedeno, mimo jiné: "smluvní pokutu ve výši 0,08 % za každý den prodlení počítanou z částky jistiny půjčky, s jejíž úhradou se dlužník ocitne v prodlení, a to za období ode dne 29. ledna 2011 do dne skutečného zaplacení částky jistiny půjčky, s jejíž úhradou se dlužník ocitne v prodlení (viz článek V. tohoto notářského zápisu);". Stěžovatel je přesvědčen o tom, že notářský zápis je materiálně vykonatelný i pokud jde o povinnost zaplatit požadovanou smluvní pokutu, neboť z jeho článku označeného jako VI. zcela jasně plyne, jaké částky může stěžovatel v exekučním řízení po vedlejší účastnici počínaje dnem 29.1edna 2011 požadovat, kdy mimo jiné se jedná i o smluvní pokutu ve výši 0,08 % za každý den prodlení z dlužné jistiny za období od 29.1edna 2011 do zaplacení. III. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci a Okresního soudu v Přerově jako účastníků řízení. Za Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci se vyjádřila předsedkyně senátu 40 Co JUDr. Magda Blaťáková. Podle vyjádření je podstata ústavní stížnosti zaměřena do vysloveného nesouhlasu se závěrem obecného soudu o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu v části vymezení smluvní pokuty, který je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usneseními sp. zn. 20 Cdo 1719/2006 a sp. zn. 20 Cdo 4888/2008. S ohledem na to krajský soud neshledává ve svém postupu zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele tak, jak dovozuje v ústavní stížnosti. Za Okresní soud v Přerově se vyjádřil předseda senátu 28 EXE Mgr. Martin Lýsek. Uvedl, že procesní práva stěžovatele byla v řízení respektována a že k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele na spravedlivý proces a na soudní ochranu dle jeho názoru napadenými rozhodnutími nedošlo. Dále zdůraznil, že považuje podanou ústavní stížnost za snahu o meritorní revizi napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Přerově a nikoliv o snahu poukázat na zásadní ústavně-právní pochybení, ke kterému mělo dojít v procesu před obecnými soudy. Stran výkladu jednoduchého práva a argumentaci k předmětnému problému odkázal okresní soud pro stručnost na odůvodnění svého v záhlaví citovaného rozhodnutí a podrobný výklad o