IV.ÚS 2955/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2955/19 ze dne 13. 11. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Pavla Bernáta, zastoupeného JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou, sídlem Jánská 864/4, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2019 č. j. 30 Cdo 4652/2018-308, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. července 2018 č. j. 29 Co 336/2017-280 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. září 2017 č. j. 24 C 302/2007-265, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 9. 2019, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. 7. 2018 č. j. 29 Co 336/2017-280 (dále jen "krajský soud") byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 9. 2017 č. j. 24 C 302/2007-265, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti státu o zaplacení částky 5 568 149 Kč s příslušenstvím. 3. Předmětná částka byla stěžovatelem uplatňována z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci"). Mělo k němu dojít chybným vyznačením právní moci na platebním rozkaze krajského soudu ze dne 20. 5. 2003 č. j. 39 Ro 107/2003-25, kterým byla obchodní společnosti Stavební hrádecká společnost a.s. (dále jen "povinná"), jejímž akcionářem byl stěžovatel, uložena povinnost zaplatit tamnímu žalobci (dále jen "oprávněný") částku 245 048,10 Kč a náklady řízení ve výši 45 310 Kč. Následkem tohoto postupu bylo vydání usnesení okresního soudu ze dne 1. 8. 2003 č. j. 45 Nc 6564/2003-4, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinné (dále jen "druhá exekuce"). Exekuce byla zastavena usnesením ze dne 14. 10. 2003 č. j. 45 Nc 6564/2003-9a, a to právě z důvodu chybného vyznačení právní moci na platebním rozkaze. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 6. 2004. Povinná tak po dobu od 1. 8. 2003 do 7. 6. 2004 nemohla disponovat se svým majetkem, což mělo vést k prohlášení konkurzu na její majetek usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2004 č. j. 46 K 17/2004-74 a následné likvidaci. Při výpočtu výše škody stěžovatel odkázal na znalecký posudek. 4. Obecné soudy vzaly v úvahu, že v době, kdy trvala druhá exekuce, již byla vedena jiná exekuce k uspokojení pohledávky jiného oprávněného ve výši 6 780 Kč a pro náklady exekuce (dále jen "první exekuce"). K jejímu nařízení došlo usnesením okresního soudu ze dne 8. 4. 2003 č. j. 45 Nc 5753/2003-6, které bylo povinné doručeno dne 13. 5. 2003, přičemž tato exekuce trvala do 14. 1. 2015. Krajský soud se po právní stránce ztotožnil se závěry okresního soudu, který založil své rozhodnutí na tom, že nebyla shledána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v chybném vyznačení doložky právní moci a vznikem tvrzené škody. Povinná byla již od 13. 5. 2003 omezena v nakládání s majetkem na základě generálního inhibitoria podle § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném do 31. 10. 2009, (dále jen "exekuční řád"). Nařízení druhé exekuce, byť na základě nepravomocného titulu, nemělo na majetek povinné žádný vliv, jelikož generální inhibitorium trvalo již před jejím zahájením a též po jejím skončení. Nesprávný úřední postup spočívající v chybném vyznačení doložky právní moci tak nemohl mít vliv na omezení dispozice s majetkem povinné, ani nemohl způsobit vznik škody. 5. Skutečnost, že první exekuce byla vedena pro bagatelní částku, která byla uhrazena dříve, než byla exekuce fakticky realizována, podle krajského soudu na uvedených závěrech nic nemění. Stejně tak na posouzení účinků generálního inhibitoria nemá vliv, že nedošlo ke zveřejnění této exekuce v katastru nemovitostí. Fakticky sice první exekuce nemusela vejít ve známost, jak tvrdí stěžovatel, přesto jakákoli dispozice s majetkem odporující § 44 odst. 7 exekučního řádu by byla absolutně neplatná. Ani okolnost, že by úkony dle pozdější právní úpravy a judikatury mohly být považovány za neplatné pouze relativně, nehraje žádnou roli, neboť je třeba posuzovat možnosti chování postižené společnosti v době, kdy generální inhibitorium trvalo. Nelze dovodit, že by v důsledku první exekuce mohla být povinná společnost oprávněna postupovat protiprávně, zatímco v důsledku druhé exekuce již nikoli. Takový protiprávní postup by navíc nesl rizika trestněprávního stíhání. Vzhledem k tomu, že z těchto zjištění lze bez dalšího usoudit, že nebyla splněna podmínka příčinné souvislosti jako jeden z předpokladů vzniku práva na náhradu škody, okresní soud žalobu zamítl, aniž by se zabýval dalšími otázkami (vznikem škody a jejím rozsahem). 6. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 6. 2019 č. j. 30 Cdo 4652/2018-308 z důvodu, že nebyly splněny podmínky přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu. V této souvislosti uvedl, že vezme-li soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že některý ze tří předpokladů vzniku odpovědnosti podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci [1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody] není splněn, žalobu bez dalšího zamítne. Nemusí tedy provádět další dokazování a ověřovat, zda došlo k naplnění ostatních předpokladů vzniku odpovědnosti. Takové dokazování by bylo nadbytečné. 7. Důkazy, které stěžovatel považuje za opomenuté (znalecké posudky), měly podle jeho tvrzení směřovat k prokázání toho, že společnost před nařízením konkurzu nebyla insolventní, případně měly směřovat k prokázání rozsahu tvrzené škody. Tyto skutečnosti však podle dovolacího soudu nebyly podstatné pro výsledek řízení před soudy nižších stupňů. Z tvrzení stěžovatele neplyne, že by se navrhované důkazy jakkoli týkaly vztahu prvního a druhého exekučního řízení a mohly tak zvrátit závěr, na němž soudy nižších stupňů postavily svá rozhodnutí. Pochybení spočívající v tom, že v odůvodnění neuvedly důvody neprovedení některých důkazů, nemohlo vést k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu. III. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel vytýká obecným soudům, že důkaz exekučním spisem ve věci první exekuce, provedly z vlastní iniciativy, tedy aniž by jeho provedení navrhla kterákoli ze stran. Právě na tomto důkazu přitom založily celé své rozhodnutí. Podle stěžovatele nutno rozlišit následky obou exekucí. O první exekuci povinná v podstatě ani nevěděla. Tato exekuce byla nařízena pro bagatelní částku, nedošlo u ní k blokaci účtu, nemovitostí či sesplatnění úvěru, ani nebylo třeba jednat s bankou o poskytnutí finančních prostředků. V případě druhé exekuce, u níž nebyl dán pravomocný exekuční titul, k těmto následkům naopak došlo. 9. K otázce příčinné souvislosti stěžovatel uvedl, že ke vzniku škody došlo nesprávným vyznačením doložky právní moci na platebním rozkazu, neboť právě následkem tohoto exekučního řízení byl zablokován veškerý majetek povinné. Dva týdny po skončení druhé exekuce byl na majetek povinné prohlášen konkurs a ustanoven správce konkursní podstaty. Uvedený stav se dotkl nejen povinné, ale rovněž jejích akcionářů, jímž znemožnil výkon jejich akcionářských práv. Teprve druhá exekuce byla bezprostřední příčinou počátku nemožnosti povinné hospodařit s majetkem a vést obvyklou obchodní činnost, požádat banku o úvěry, k zajištění zaplacení úvěrů, poskytnout do zástavy nemovitosti anebo se rozhodnout pro likvidaci společnosti a po provedené likvidaci si rozdělit likvidační zůstatek. 10. Příčinná souvislost je podle stěžovatele potvrzována i zjištěními soudu v trestním řízení, v němž byl stěžovatel zproštěn viny, respektive v něm provedenými důkazy, a to znaleckými posudky či účetními listinami. Z těchto listin a zjištění policie a soudu v trestním řízení vyplývá, že následkem nezákonně vedené exek