IV.ÚS 2956/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2956/07 ze dne 12. 3. 2009 N 54/52 SbNU 539 K významu dílčích procesních pochybení z hlediska celkového posouzení ústavnosti řízení před obecným soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické - ze dne 12. března 2009 sp. zn. IV. ÚS 2956/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti E. ON Ruhrgas International AG, Huttropstrasse 60, D-45138 Essen, Spolková republika Německo, proti opravnému usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. Ncp 1816/2007 ze dne 10. 10. 2007, jež bylo vydáno, ačkoliv se nejednalo o opravu zřejmé nesprávnosti předchozího usnesení, nýbrž šlo o opačné rozhodnutí ohledně otázky příslušnosti soudů, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka EUROPGAS, a. s., Vinohradská 1511/230, 100 00 Praha 10. Výrok Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též "vrchní soud"), jímž bylo opraveno usnesení vrchního soudu ze dne 13. 9. 2007 č. j. Ncp 1816/2007-284 tak, že výrok pod bodem II. zní: "K projednání a rozhodnutí věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod spisovou značkou 46 C 358/2006, jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.", a dále tak, že se výrok doplňuje o bod III. ve znění: "Bod II. výroku se vypouští". 2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že dle jejího přesvědčení byl vydáním výše uvedeného rozhodnutí porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 a 96 Ústavy České republiky. Stěžovatelka spatřovala porušení jí ústavně zaručeného práva tím, že napadené usnesení bylo vydáno jako opravné ve smyslu § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), ačkoliv se nejednalo o opravu zřejmé nesprávnosti předchozího usnesení; šlo o zcela opačné rozhodnutí o významné procesní otázce, která může mít vliv na celkový výsledek sporu. 3. Předmětné rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o zrušení opatrovnictví společnosti EUROPGAS, a. s., se sídlem Vinohradská 1511/230, Praha 10 (dále jen "vedlejší účastnice"), které bylo založeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále též jen "obvodní soud") sp. zn. 19 Nc 2660/2006 ze dne 27. 7. 2006, jímž byl vedlejší účastnici ustanoven jako opatrovník JUDr. J. N. Stěžovatelka v této souvislosti poznamenala, že usnesení o ustanovení opatrovníka považuje za nicotné a že návrh na zrušení opatrovnictví podala toliko z procesní opatrnosti. V rámci řízení o zrušení opatrovnictví vedeném pod sp. zn. 46 C 358/2006 vznikl spor o věcnou příslušnost, pročež obvodní soud předložil věc vrchnímu soudu k rozhodnutí. Ten usnesením č. j. Ncp 1816/2007-207 ze dne 17. 8. 2007 rozhodl tak, že pro řízení ve věci sp. zn. 46 C 358/2006 o zrušení funkce opatrovníka je příslušný Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"). Následně vydal vrchní soud opravné usnesení č. j. Ncp 1816/2007-284 ze dne 13. 9. 2007, jehož prostřednictvím opravil zjevnou chybu v psaní, neboť v původním rozhodnutí bylo místo "46 C 358/2006" uvedeno "16 C 358/2006". 4. Dne 10. 10. 2007 vydal vrchní soud usnesení č. j. Ncp 1816/2007-310, v němž rozhodl, jak je uvedeno výše. Vrchní soud tak v opravném usnesení ze dne 10. 10. 2007 určil věcnou příslušnost soudů zcela opačně než v původním usnesení ze dne 17. 8. 2007, čímž nepřípustně zasáhl do právní jistoty účastníků řízení. 5. Nadto odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu dle názoru stěžovatelky nesplňovalo kritéria ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Obě tyto skutečnosti dle přesvědčení stěžovatelky konstituovaly porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. 6. V závěru své ústavní stížnosti stěžovatelka vyjádřila pochybnost, zda obvodní soud disponuje dostatečným odborným aparátem potřebným pro kontrolu hospodaření společnosti s majetkem v řádu několika miliard Kč a že i z tohoto důvodu se jí jeví jako vhodnější, aby ve věci rozhodoval městský soud. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení vrchního soudu č. j. Ncp 1816/2007-310 ze dne 10. 10. 2007 zrušil. II. 7. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis obvodního soudu sp. zn. 46 C 358/2006 a vyjádření účastníků řízení. 8. Vrchní soud ve svém vyjádření uvedl, že usnesením ze dne 17. 8. 2007 č. j. Ncp 1816/2007-207 rozhodoval o věcné příslušnosti pouze ve věci návrhu na vydání předběžného opatření v bodě V. ze dne 13. 7. 2007, a jelikož se předběžné opatření týkalo nakládání s akciemi, vrchní soud určil, že k rozhodování jsou příslušné krajské soudy. 9. Vrchnímu soudu byl ve věci návrhu na zrušení ustanovení opatrovníka předložen ještě další návrh na rozhodnutí o věcné příslušnosti, který se zřejmě týkal jiných bodů návrhu ze dne 13. 7. 2007. Vrchní soud měl v této souvislosti k dispozici pouze část procesního spisu, kterou přípisem ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. Ncp 1910/2007 vrátil obvodnímu soudu společně s poučením, že o návrhu na nařízení předběžného opatření, podaném v průběhu řízení ve věci samé, zásadně rozhoduje soud jednající ve věci samé, a to i v případě, že návrh směřuje vůči třetí osobě. Dne 6. 9. 2007 byl spis obvodního soudu zaslán vrchnímu soudu k opravě zjevné nesprávnosti v usnesení č. j. Ncp 1816/2007-207 ze dne 17. 8. 2007, spočívající v chybném uvedení spisové značky, pod kterou je věc vedena u obvodního soudu ("16 C" místo správného "46 C"). V neveřejném zasedání, konaném dne 10. 10. 2007, došlo k porovnání obou návrhů na rozhodnutí o věcné příslušnosti, tzn. návrhu, o němž bylo rozhodováno pod sp. zn. Ncp 1816/2007, a návrhu, který byl vyřízen přípisem sp. zn. Ncp 1910/2007, a bylo tak zjištěno, že ve věci sp. zn. Ncp 1816/2007 šlo pouze o věcnou příslušnost ve věci návrhu na vydání předběžného opatření. 10. Z přípisu vrchního soudu sp. zn. Ncp 1910/2007 vyplynulo, že návrh na vydání předběžného opatření byl učiněn v průběhu řízení ve věci samé, kterou bylo zrušení ustanovení opatrovníka právnické osoby. K projednání takové věci jsou věcně příslušné okresní soudy, proto bylo usnesení vrchního soudu opraveno nejen v požadovaném rozsahu, ale rovněž v jeho záhlaví doplněním o předmět řízení ve věci samé. Zřejmým opomenutím přitom, se zřetelem k jinému předmětu věci než v usnesení předloženém k opravě, nebyl doplněn i výrok, že namísto krajských soudů jsou příslušné soudy okresní. Jakmile byla tato nesprávnost zjištěna, bylo vydáno usnesení č. j. Ncp 1816/2007-310 ze dne 10. 10. 2007, kterým bylo opraveno předchozí opravné usnesení ze dne 13. 9. 2007. Vrchní soud připustil, že je otázkou, zda ve vztahu k věcné příslušnosti ve věci návrhu na zrušení funkce opatrovníka nemělo být vydáno nové rozhodnutí, nicméně i v takovém případě by byl konečný výsledek shodný. Právo stěžovatelky na spravedlivý proces tedy nebylo vydáním napadeného rozhodnutí dotčeno. 11. Vedlejší účastnice nejprve zrekapitulovala průběh řízení a poté zdůraznila, že se v projednávané věci jedná o zřejmou nesprávnost, což je jednoznačně seznatelné z odůvodnění jednotlivých rozhodnutí, s nimiž je výrok v rozporu. Vedlejší účastnice rovněž konstatovala, že pokud by Ústavní soud napadené opravné usnesení vrchního soudu zrušil, navodil by stav, kdy by ve věci rozhodoval zjevně nepříslušný soud. S vyjádřením vedlejší účastnice se plně ztotožnil i vedlejší účastník JUDr. J. N., který dále upozornil, že stěžovatelka po celou dobu nerespektuje pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 19 Nc 2660/2006, jímž byl ustanoven opatrovníkem, všemi prostředky usiluje o jeho zrušení a v této souvislosti opakuje řadu nepravdivých tvrzení. Shodně s vedlejší účastnicí pak navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. 12. Stěžovatelka na výše uvedená vyjádření reagovala vyjádřením ze dne 4. 3. 2008, v němž konstatovala, že JUDr. K. Š. není oprávněna vedlejší účastnici zastupovat, a Ústavní soud by proto neměl k jejímu vyjádření přihlížet. JUDr. K. Š. zmocnil k zastupování vedlejší účastnice JUDr. J. N., ten však nebyl dle stěžovatelky k takovému úkonu oprávněn, neboť nevykonával funkci předsedy ani pověřeného člena představenstva. JUDr. J. N. ani JUDr. K. Š. nemohou vedlejší účastnici zastupovat rovněž z důvodu konfliktu jejich zájmů se zájmy zastoupené společnosti, jelikož oba spolupracují se společností, která je společně se stěžovatelkou padesátiprocentním vlastníkem vedlejší účastnice a s níž stěžovatelka vede řadu právních sporů. 13. Dne 27. 3. 2008 obdržel Ústavní soud přípis vedlejší účastnice, v němž upozornila na skutečnost, že ústavní stížnost stěžovatelky vedená pod sp. zn. I. ÚS 2457/07 byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2008 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Jelikož Ústavní soud k