IV.ÚS 2959/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2959/18 ze dne 18. 12. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele L. H., zastoupeného JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, Ph.D., advokátem, sídlem Benešova 628/12, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. května 2018 č. j. 56 Co 5/2018-763 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. října 2017 č. j. 40 P 317/2014-582, 13 P a Nc 54/2015, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého N. H. a 2. nezletilého A. H., obou zastoupených opatrovníkem městskou částí Praha 1, sídlem Vodičkova 681/18, Praha 1 - Nové Město, a 3. H. C. L. C., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena základní práva vedlejších účastníků 1. a 2. (dále též "nezletilí") dle čl. 3 a 12 Úmluvy o právech dítěte a dále byla porušena práva stěžovatele dle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo stěžovatele dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Okresní soud v Šumperku (dále jen "okresní soud") rozhodl napadeným rozsudkem v řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti a výživného pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství rodičů tak, že výrokem I bodem 1 se nezletilí svěřují do péče matky, otec je povinen platit výživné s účinností od vykonatelnosti tohoto rozsudku na nezletilého N. částkou 2 500 Kč měsíčně a na nezletilého A. částkou 2 200 Kč měsíčně k rukám vedlejší účastnice 3. (dále též "matka"), vždy každého prvého dne toho kterého měsíce předem, a že výživné splatné od vykonatelnosti tohoto rozsudku do prvého dne měsíce následujícího je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od doručení rozsudku povinnému. Dále okresní soud rozhodl výrokem I bodem 2, že na dobu po rozvodu manželství rodičů se nezletilí ponechávají v péči matky. Otec je povinen platit výživné na nezletilého N. částkou 2 500 Kč měsíčně a na nezletilého A. částkou 2 200 Kč měsíčně, s účinností od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů, vždy každého prvého dne toho kterého měsíce předem k rukám matky. Výživné splatné od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů do prvého dne měsíce následujícího je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů. Okresní soud pak stanovil, že rozsudek ve výroku I bodech 1 a 2 je předběžně vykonatelný. Výrokem II napadeného rozsudku okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III, že otec je povinen zaplatit na nákladech řízení České republice na účet okresního soudu částku 34 554 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku, přičemž ve zbytku (odměna tlumočnici) náklady řízení platí stát a konečně výrokem IV napadeného rozsudku okresní soud rozhodl, že zahajuje řízení dle § 13 a § 466 písm. d) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zvláštních řízeních soudních"), o úpravu styku otce s nezletilými. 3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu ve výrocích o úpravě péče o nezletilé pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství rodičů se ve výroku I potvrzuje (výrok I). Ve výrocích o úpravě výživného se rozsudek okresního soudu ve výroku I mění takto: Otec je povinen s účinností od 1. 6. 2018 nadále platit vždy 1. dne v měsíci předem k rukám matky na výživu nezletilého N. částku 2 500 Kč měsíčně a nezletilého A. částku 2 200 Kč měsíčně. Částky výživného dospělé do konce měsíce, ve kterém bude rozsudek odvolacího soudu otci doručen, je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od data jeho doručení. Stejná úprava výživného ve prospěch nezletilého N. a nezletilého A. bude platit rovněž pro dobu po rozvodu manželství rodičů (výrok II). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem a v odvolacím řízení (výrok III). Česká republika nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem (výrok IV). 4. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku zejména uvedl, že ve věci rodičovské odpovědnosti má být rozhodováno za použití dvou základních judikaturních hledisek, tedy v nejlepším zájmu dětí a s minimalizací zásahu státu do práva na rodinný život. Současný model výchovy, kdy děti byly umístěny na podkladě předběžně vykonatelného rozsudku okresního soudu do matčiny péče, je funkční a vedl ke stabilizaci rodinných vztahů. Děti ve výchově matky prospívají, jsou u ní spokojeny, na nové prostředí v P. i na dětský kolektiv v mateřské škole se úspěšně adaptovaly. Matka podporuje široký styk otce s dětmi, děti na setkání s otcem po všech stránkách řádně připravuje a některých kontaktů se osobně účastní. Otce o dětech informuje. Její přístup umožňuje otci realizovat výchovnou roli v širokém rozsahu a podporuje rovněž udržování vztahů dětí s babičkou a dalšími příbuznými otce. Krajský soud neměl výhrady k závěru okresního soudu, že výchovné prostředí u matky z hlediska nejlepšího zájmu dětí je nutno preferovat před ostatními možnostmi. U matky je podle výsledku dokazování patrná větší vstřícnost ke kooperaci s otcem v záležitostech týkajících se dětí, než jakou projevoval otec po dobu tří měsíců (od 1. 8. 2017 do počátku 11/2017), kdy o děti osobně pečoval. Matka je ve výchově laskavější a důslednější. Mladší A. je na matku více fixován a také s ohledem na věk dítěte (4 roky) je pro něj matka zřejmě stále nejdůležitější osobou v životě. Mezi chlapci existují silné sourozenecké vazby; podle obecně známých skutečností není vhodné v tomto věku sourozence od sebe oddělovat, pokud pro takové řešení nejsou vážné a mimořádné důvody. "Neoddělování" sourozenců ostatně odpovídá shodnému stanovisku rodičů. Stěží lze už jen z praktických důvodů akceptovat zavedení odlišného výchovného režimu. Matka prokázala schopnost získat a udržet si ekonomickou nezávislost, přestože její situace je ztížena, neboť jde o cizinku s nedostatečnou znalostí českého jazyka. V P. si našla zaměstnání, zajistila bytové i jiné podmínky pro převzetí dětí do péče. Naproti tomu otec po návratu z ciziny do České republiky nebyl nikde zaměstnán a není osobou samostatně výdělečně činnou. Svou obživou je vlastně odkázán na dobrodiní třetí osoby. Takový způsob života sice neodporuje právním předpisům, avšak z hlediska přípravy dětí na jejich budoucí samostatný život jej nelze hodnotit jako optimální výchovný vzor. Otec není v České republice a ani mimo její území dlouhodobě zdravotně pojištěn, ačkoli taková povinnost plyne ze zákona [viz § 8 odst. 1 písm. e), § 10 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Stejnou okolnost je třeba hodnotit k jeho tíži, jako projev nezodpovědného přístupu k plnění zákonných povinností, přičemž platí, že neznalost zákona neomlouvá. Jako překážku střídavé výchovy hodnotí krajský soud specifické okolnosti daného případu. Model střídání výchovného prostředí na značnou vzdálenost, navíc u dětí v předškolním věku, je spojen s velkou zátěží dětí. U staršího N. je třeba mít dále na zřeteli, že v roce 2019 nastoupí do základní školy, s čímž jsou spojeny další nároky na dítě. Děti mohou být vystaveny při zařazení do dětského kolektivu většímu stresu rovněž z důvodu jisté odlišnosti, neboť pocházejí z jazykově smíšeného manželství. Střídáním mateřské či základní školy byla by jejich "odlišnost" ještě umocněna. Rozhodnutím o svěření obou nezletilých dětí do péče matky je naplněn požadavek na minimalizaci zásahu do funkčních rodinných vztahů. Matka uspokojuje veškeré potřeby dětí, včetně práva na pravidelný kontakt dětí s otcem a dalšími příbuznými, a ke kvalitě její péče objektivně nejsou výhrady. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedl, že napadenými rozsudky bylo nezletilým porušeno právo formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jich dotýkají, přičemž těmto názorům musí být věnována patřičná pozornost, stejně jako právo být vyslyšen v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo anebo prostřednictvím zástupce nebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárst