IV.ÚS 2961/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2961/22 ze dne 21. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Lenky Švantnerové, 2) JUDr. Františka Švantnera, a 3) MVDr. Ing. Stanislava Švantnera, zastoupených advokátem Mgr. Štěpánem Rybářem, sídlem Klimentská 1246/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2022 č. j. 24 Cdo 3283/2021-657, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2021 č. j. 1 Co 12/2021-616 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2020 č. j. 23 C193/2011-576, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, a Ředitelství silnic a dálnic ČR, sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 - Nusle, a Víta Klosíka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na rovné zacházení podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol"), právo na ochranu obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 1, čl. 4 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7• 10. 2020 č. j. 23 C 193 2011-576 stanovil v řízení podle části V. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), náhradu za vyvlastnění odnětím vlastnického práva první stěžovatelky k 1/4 podílu k nemovitostem dotčeným rozhodnutím o vyvlastnění vydaným Magistrátem města Frýdku-Místku (dále jen "magistrát") ze dne 27. 4. 2011 č. j. MMFM 52307/2011, částkou 103 095 Kč, a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí správních orgánů (I. výrok), dále stanovil náhradu za vyvlastnění odnětím vlastnického práva první stěžovatelky a třetího stěžovatele k nemovitostem dotčeným rozhodnutím o vyvlastnění vydaným magistrátem ze dne 9. 5. 2011 č. j. MMFM 58022/2011, částkou 146 160 Kč, a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí správních orgánů (II. výrok), dále stanovil náhradu za vyvlastnění odnětím vlastnického práva první stěžovatelky a druhého stěžovatele k pozemku č. st. X1 v katastrálním území Rychaltice, jehož součástí je stavba rodinného domu, částkou 2 414 420 Kč, a takto nahradil rozhodnutí magistrátu ze dne 1. 2. 2012 č. j. MMFM 13730/2012 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 22. 3. 2012 č. j. MSK 41816/2012 sp. zn. ÚPS/9920/2012/Jar. (III. výrok). Současně krajský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (IV. až VI. výrok). 3. Krajský soud dovodil, že znalecké posudky vypracované ve správních řízeních není možno pro určení náhrady za vyvlastnění v řízení podle části V. o. s. ř. použít vzhledem k době jejich vypracování, neboť ocenění předmětných nemovitých věcí bylo nutno provést k okamžiku právní moci rozhodnutí o vyvlastnění (bod 27 odůvodnění). Podle krajského soudu nebylo možné vycházet ani ze znaleckého posudku znalce Ing. Aleše Galatíka, neboť je podle něj založen na neurčitých fiktivních budoucích výnosech, které stěžovatelé plánovali ve svých nemovitostech provádět (bod 28). Krajský soud při určování výše náhrady za vyvlastnění vycházel ze znaleckého posudku Ing. Jany Machové a jejího výslechu v průběhu soudního řízení. Dovodil, že to, zda v nemovitých věcech byla provozována podnikatelská činnost, nemá vliv na obvyklou cenu nemovitosti, když je třeba odlišit ocenění nemovitosti a ocenění podniku. Obvyklá cena pozemku p. č. st. X2 v katastrálním území Rychaltice, jehož součástí je rodinný dům, činila ke dni 20. 7. 2017 celkem 2 414 420 Kč, a ke dni 22. 4. 2020 celkem 2 704 410 Kč. Protože rozhodnutí o vyvlastnění nabylo právní moci dnem 20. 7. 2017, krajský soud rozhodl o výši náhrady v podobě obvyklé ceny podle ocenění znalkyně k tomuto datu. Jelikož vyvlastňovací řízení započalo v letech 2011 a 2012, věc bylo nutno posoudit podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění účinném do 31. 1. 2013, pročež nebylo možno pro případné zvýšení náhrady za vyvlastnění použít § 28 zákona o vyvlastnění, ve znění účinném od 1. 2. 2013. 4. Proti rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé odvolání, v němž rozporovali zejména výši náhrady za vyvlastnění nemovitosti uvedené ve III. výroku rozsudku krajského soudu, kterým byla přiznána tato náhrada první stěžovatelce a druhému stěžovateli. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 14. 7. 2021 č. j. 1 Co 12/2021-616 rozhodnutí krajského soudu potvrdil, když se plně ztotožnil s jeho právními závěry. Zdůraznil, že zákon o vyvlastnění v rozhodném znění neumožňoval navýšit náhradu za vyvlastnění o hodnotu podniku či "podnikatelského potenciálu" spojeného s nemovitostí. 5. Usnesením ze dne 27. 7. 2022 č. j. 24 Cdo 3283/2021-657 Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů proti rozsudku vrchního soudu. Podotkl, že když stěžovatelé "namítají, že odvolací soud při zjišťování ceny obvyklé nevycházel ze znaleckého posudku znalce Ing. Aleše Galatíka, a že cena části nemovitosti používané k podnikaní (jako administrativně-sociální zázemí přilehlé dílny) vysoce přesahuje cenu bytových prostor, uplatňují tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.". Zdůraznil nadto, že již krajský soud "přesvědčivě vyložil, že ze znaleckého posudku znalce Ing. Aleše Galatíka nelze vycházet, neboť ten provedl ocenění podniku, a nikoli ocenění nemovitosti, a že znalkyně Ing. Jana Machová stanovila cenu vyvlastněných nemovitostí cenovým porovnáním s obdobnými, k datu ocenění volně prodejnými nemovitostmi, což je relevantní možnost zjištění obvyklé ceny nemovitostí. Skutkové zjištění o obvyklé ceně nemovitosti nejeví jakékoli známky extrémního rozporu s provedenými důkazy." Vrchní soud se podle něj neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe ani tehdy, když aproboval stanovení výše náhrady za vyvlastnění ke dni právní moci rozhodnutí o vyvlastnění, nikoliv k okamžiku pozdějšímu. 6. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ani v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2015 sp. zn. II. ÚS 1135/14 (N 124/77 SbNU 899) "neztrácejí přechodná ustanovení k zákonu o vyvlastnění svůj právní význam. O umožnění aplikace ustanovení § 28 odst. 3 zákona o vyvlastnění v aktuálně účinném znění, by bylo možné... uvažovat, pokud by bez možnosti jeho aplikace byli dovolatelé zatíženi nepřiměřeným břemenem", k čemuž v posuzované věci nedošlo. Daný nález je totiž třeba podle Nejvyššího soudu "vykládat v tom kontextu, že jím bylo rozhodováno o tom, jestli měla být náhrada stanovena jako cena úřední, nebo jestli ji bylo možné stanovit ve výši ceny obvyklé, když při postupu podle právních předpisů, které byly podle tehdejší právní úpravy aplikovatelné, by stěžovatelé byli přiznáním náhrady ve výši ceny úřední zatíženi nepřiměřeným břemenem, čímž by došlo k porušení mezinárodních závazků České republiky". Tvrdí-li konečně stěžovatelé, že první vedlejší účastník měl jako vyvlastnitel ve vyvlastňovacím v řízení uvést, že by stěžovatelé "mohli za dům dosáhnout podle nového posudku náhrady o 2 miliony Kč vyšší, uplatňují tím nezpůsobilý dovolací důvod, neboť zpochybňují skutková zjištění soudů (toto tvrzení... ani nemá oporu v obsahu spisu)". II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně rekapitulují průběh předcházejícího řízení a namítají porušení svých shora uvedených základních práv a svobod (viz bod 1). Podle stěžovatelů musí být při vyvlastnění "zachován nepřekročitelný požadavek, že náhrada za vyvlastnění má vyvlastňovanému zajistit, aby vyvlastňovanému nevznikla majetková újma". Namítají přitom nesprávnost napadených rozhodnutí ohledně výše náhrady přiznané za vyvlastnění pozemku p. č. st. X2 v katastrálním území Rychaltice, jehož součástí je stavba rodinného domu. Postup soudů, podle nichž je bez významu, že rodinný dům byl z poloviny určen k podnikání a tato skutečnost nemá mít vliv na jeho ocenění, je podle nich v rozporu s ústavním pořádkem a mezinárodněprávními závazky. Stěžovatelé opakují, že náhrada za vyvlastnění má být stanovena k okamžiku soudního rozhodnutí, nikoliv ke dni právní moci rozhodnutí o vyvlastnění. V době vydání napadeného rozsudku