IV.ÚS 297/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 297/23 ze dne 28. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatelky Ing. Věry Hnidákové, zastoupené advokátem JUDr. Vladimírem Turkem, sídlem Korunní 2206/127, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2023 č. j. 103 VSPH 839/2021-94 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2021 č. j. KSPH 74 ICm 4040/2020-55, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 297/23, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2023 č. j. 105 VSPH 91/2023-36 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2023 č. j. KSPH 74 ICm 3176/2022-26, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 429/23, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti TP Insolvence, v. o. s., sídlem Černokostelecká 281/7, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 297/23 a sp. zn. IV. ÚS 429/23 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 297/23. II. Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzovaných věcí a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavních stížností, jejich příloh a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se incidenčními žalobami podle § 160 ve spojení s § 159 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, domáhala po vedlejší účastnici coby insolvenční správkyni ustanovené v insolvenčním řízení, v němž stěžovatelka vystupuje jako dlužník, zaplacení částky ve výši 860 793 719,97 Kč (dále jen "první žaloba") se zákonným úrokem z prodlení a další žalobou částky ve výši 266 151 639,19 Kč (dále jen "druhá žaloba"). První žalobou uplatněná částka měla představovat škodu způsobenou stěžovatelce tím, že vedlejší účastnice nesepsala stěžovatelkou tvrzené pohledávky do její majetkové podstaty a neučinila kroky k jejich vymáhání podle § 230 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, druhá žalobou uplatněná částka pak měla představovat škodu způsobenou v důsledku neodmítnutí insolvenčních přihlášek č. P8 a P9, resp. následných žalob, pro jejich údajnou opožděnost v insolvenčním řízení vedeném proti stěžovatelce. Jelikož stěžovatelka neuhradila soudní poplatek při podání žaloby, vyzval ji Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 11. 6. 2021 č. j. KSPH 74 ICm 4040/2020-30 (první žaloba) a usnesením ze dne 22. 11. 2022 č. j. KSPH 74 ICm 3176/2022-15 (druhá žaloba) k zaplacení soudního poplatku u každé z žalob ve výši 2 000 000 Kč, a to podle položky č. 12 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve spojení s § 6a odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), a to do patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku stěžovatelka požádala o osvobození od placení soudního poplatku s odkazem na § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích. K výzvě krajského soudu stěžovatelka zaslala prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, v němž uvedla, že uvedla, že žije ve společné domácnosti se svým manželem, jediným jejím příjmem je starobní důchod ve výši 14 494 Kč (resp. 15 463 Kč), přičemž na její majetek byl dne 15. 11. 2018 prohlášen konkurz. 3. Krajský soud v řízení o první žalobě usnesením ze dne 17. 9. 2021 č. j. KSPH 74 ICm 4040/2020-55 (stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti nesprávně uvádí č. j. KSPH 74 ICm 4040/2020-53) a v řízení o druhé žalobě usnesením ze dne 3. 1. 2023 č. j. KSPH 74 ICm 3176/2022-26 rozhodl tak, že stěžovatelce osvobození od soudního poplatku nepřiznává. V odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že osvobození od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích na stěžovatelku nedopadá, neboť není osobou s dispozičními oprávněními, jak vyžaduje dané ustanovení zákona, když na její majetek byl prohlášen konkurz. 4. Následně se krajský soud zabýval otázkou, zda lze stěžovatelku osvobodit od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Zdůraznil, že stěžovatelka ve svém "prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků uvedla toliko své příjmy a příjmy svého manžela, ve zbylém rozsahu odkázala na insolvenční řízení sp. zn. KSPH 66 INS 6953/2016 a insolvenční řízení sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012. Předložení takto vyplněného prohlášení je zjevně nedostatečné, soud není na jeho základě schopen utvořit ucelený přehled o poměrech žadatelky." I kdyby však krajský soud dospěl k závěru, že poměry stěžovatelky odůvodňují její osvobození od placení soudních poplatků, přesto by nebylo možné jejímu návrhu vyhovět, neboť jde z její strany o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (body 16 a 17 odůvodnění usnesení ve věci první žaloby, bod 12 odůvodnění usnesení ve věci druhé žaloby). Poukázal přitom na to, že stěžovatelkou tvrzené "pohledávky" pro účely insolvenčního řízení "vznikají až rozhodnutím insolvenčního soudu, kterým soud na návrh insolvenčního správce uloží věřiteli povinnost, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil určitou částku". Nadto se o pravosti některých pohledávek vedou incidenční řízení. Ke druhé žalobě krajský soud podotkl, že včasnost žalob třetích osob (věřitelů) je zkoumána insolvenčním soudem z moci úřední, a to v řízení vedeném pod sp. zn. 74 ICm 1148/2019, přičemž vedlejší účastnice není povinna stěžovatelkou tvrzenou opožděnost namítat. 5. Proti usnesením krajského soudu podala stěžovatelka odvolání, na jejichž základě Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadenými usneseními potvrdil rozhodnutí krajského soudu jako věcně správná. Ztotožnil se přitom se závěrem krajského soudu, když zdůraznil, že není pochybností o tom, že v době podání incidenční žaloby stěžovatelka nebyla osobou s dispozičním oprávněním. Vrchní soud uvedl, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř. nejsou dány již proto, že žaloba stěžovatelky představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, přičemž tomuto závěru stěžovatelka v odvolání proti usnesení krajského soudu nijak neoponovala. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka shrnuje průběh řízení před soudy a namítá, že postupem soudů došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy podle ní především nesprávně posoudily otázku, zda je osobou s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě, a je tak osvobozena od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích. Argumentaci stěžovatelky stran této otázky přitom soudy "ponechaly... stranou při svém rozhodování a zatížily tak řízení vadou, která mohla mít vliv na nesprávné rozhodnutí ve věci". Nadto soudy v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, že incidenční žaloba je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, aniž však za tímto účelem provedly dokazování "navrženými důkazy, které tvořily nedílnou součást žalobního návrhu". Závěrem stěžovatelka odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022 č. j. 53 Co 400/2002-84, kterým bylo vyhověno žádosti jejího manžela o osvobození od soudního poplatku. Nedošlo-li k osvobození od placení soudního poplatku i v jejím případě, postupovaly soudy v rozporu s § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."). III. Spojení věcí 7. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 112 odst. 1 o. s. ř. může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí, nebo se týkají týchž účastníků. Ústavní stížnosti v nyní posuzované věci jsou navzájem obsahově téměř totožné a týkají se téže stěžovatelky, zastoupené týmž advokátem. Stejně tak všechna napadená rozhodnutí spočívají v insolvenční věci (osvobození od soudních poplatků) na obdobných právních závěrech. Řízení o nyní posuzovaných ústavních stížnostech, které podle rozvrhu práce byly přiděleny témuž soudci zpravodaji, proto Ústavní soud v zájmu procesní ekonomie spojil k řízení vedenému pod v pořadí první spisovou značkou. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána n