IV.ÚS 2977/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2977/23 ze dne 28. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Lenkou Řehulovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Jakubská 121/1, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2023 č. j. 16 Co 261/2021-382, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a D. R. a nezletilé B. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým byla nezletilá vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") svěřena do střídavé péče rodičů. Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jejích základních práv zaručených čl. 26 odst. 1, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Okresní soud ve Vyškově (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 13. 8. 2021 č. j. 0 P 225/2020-95 zamítl návrh prvního vedlejšího účastníka (dále též jen "otec") na změnu výchovného prostředí nezletilé (výrok I). Změnil předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 17. 8. 2020 č. j. 0 Nc 2076/2020-34 ve výroku o úpravě styku (výrok II) i o výživném (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV). K odvolání otce Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 5. 1. 2022 č. j. 16 Co 261/2021-146 rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II a III potvrdil a dopočítal dluh na výživném (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Krajský soud nezjistil žádné relevantní důvody pro změnu péče, neboť nezletilá je nízkého věku, v péči matky prospívá a pracovní vytížení otce (směny ve služebním poměru u Policie České republiky) fakticky neumožňuje otcem navrhovanou střídavou péči. Konečně krajský soud zdůraznil stálost výchovného prostředí. 3. K ústavní stížnosti otce Ústavní soud nálezem ze dne 9. 8. 2022 sp. zn. I. ÚS 847/22 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz) shledal, že zmíněným rozsudkem krajského soudu ze dne 5. 1. 2022 byla porušena práva otce zaručená čl. 32 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny (výrok I) a tento rozsudek zrušil (výrok II), ve zbývající části ústavní stížnost odmítl (výrok III). Ústavní soud konstatoval, že obecný soud nemůže závěr o nevhodnosti střídavé péče odůvodnit pouze obecným odkazem na útlý věk dítěte a pracovní vytížeností nepečujícího rodiče. Shledal, že nelze stavět do kolize právo rodiče na svobodnou volbu povolání a právo na realizaci rodičovské odpovědnosti, a tak kvůli komplikovanosti požadované úpravy odmítat nalézt kompromis, který zohlední i tatáž práva druhého rodiče. Uzavřel, že úkolem krajského soudu bude zohlednit specifika zaměstnání otce. 4. Krajský soud pak o odvolání otce proti rozsudku okresního soudu ze dne 13. 8. 2021 rozhodl znovu a napadeným rozsudkem svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů s tím, že v péči matky bude od neděle v sudém týdnu od 17.45 hodin do úterý v lichém týdnu do 17.45 hodin, od čtvrtku v lichém týdnu od 17.45 hodin do neděle v lichém týdnu do 17.45 hodin, a dále v úterý v sudém týdnu od 17.45 hodin do čtvrtku v sudém týdnu do 17.45 hodin. V péči otce bude od neděle v lichém týdnu od 17.45 hodin do úterý v sudém týdnu do 17.45 hodin, od čtvrtku v sudém týdnu od 17.45 hodin do neděle v sudém týdnu do 17.45 hodin, a dále od úterý v lichém týdnu od 17.45 hodin do čtvrtku v lichém týdnu do 17.45 hodin. Rovněž upravil péči pro dobu velikonočních, letních a vánočních prázdnin. Předání a převzetí nezletilé stanovil vždy v místě bydliště toho rodiče, jehož péče končí, nedohodnou-li se rodiče jinak (výrok I). Rozsudek okresního soudu ze dne 13. 8. 2021 ve výroku III změnil a upravil výši vyživovací povinnosti obou rodičů (výrok II). Tím změnil rozsudek okresního soudu ze dne 17. 8. 2020 (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). 5. Krajský soud zhodnotil, že poměry na straně rodičů i nezletilé se změnily. Nezletilá navštěvuje předškolní zařízení, matka nastoupila zpět po rodičovské dovolené do zaměstnání a s nezletilou se přestěhovala bez souhlasu otce do B., otec si upravil na vlastní žádost směny v práci za účelem péče o nezletilou. Dále soud konstatoval, že nezletilá nikdy nezažila standardně fungující rodinu, rodiče nejsou schopni spolu komunikovat a respektovat se. Nezletilá péči svých rodičů nicméně fakticky zvládá. Krajský soud vzal za prokázané, že tři kritéria pro svěření nezletilé do střídavé péče rodičů ve smyslu judikatury Ústavního soudu [zejména nálezu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)] jsou splněna. Střídání zvolil pro běžnou i neběžnou péči zcela rovnoměrně se zohledněním pracovních směn otce. Zhodnotil, že otec je schopen odpovědně přistupovat k zajišťování potřeb nezletilé, zkritizoval jej za jednání ve vztahu k pracovníkům mateřské školy. Vzal v potaz cestování mezi bydlišti rodičů a poznamenal, že doba přesunů je zapříčiněna jednostranným rozhodnutím matky o přestěhování do B. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá, že krajský soud - jsa vázán názorem Ústavního soudu - sice zohlednil pracovní směny otce, ale zcela přehlédl rozvržení pracovní doby stěžovatelky. Odkazuje na nálezy Ústavního soudu týkající se střídavé péče a práva rodičů na péči [nálezy ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529), usnesení ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 1234/15, ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17 (N 215/87 SbNU 477)] a přináší svůj výklad. Tvrdí, že fakticky není péče o nezletilou rozložena ani zdaleka rovnoměrně. Krajský soud podle názoru stěžovatelky reflektoval specifické rozložení pracovní doby pouze u otce, nikoli u stěžovatelky. V době péče stěžovatelky navštěvuje nezletilá mateřskou školu, nikoli v době péče otce. Stěžovatelka má za to, že rovnoměrné rozložení péče by měla být taková úprava, ve které i otec bude řešit zajištění péče o nezletilou ve své pracovní době a jeho nepracovní dny nebudou jen věnované péči o nezletilou. Stěžovatelka tak kvůli svému pracovnímu režimu nemůže dopřát nezletilé stejný rozsah faktické osobní péče jako otec. 7. V této souvislosti stěžovatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje její právo na svobodnou volbu povolání a právo získávat prostředky na svou obživu prací. Krajský soud ji tak postavil před volbu mezi faktickou péčí o nezletilou v rozsahu jako otec a odkázaností na sociální dávky, nebo prací a získáváním prostředků na svou obživu a obživu nezletilé. Otec však práci a péči o nezletilou skloubit může. Proto je nastavený režim péče způsobilý oslabit vazby mezi matkou a nezletilou, a tím ohrozit její vývoj. Rovnováha v rozložení péče tedy nemůže být zdánlivá a formální, ale pozorovatelná a zjistitelná v každodenní praxi. Navrhuje proto - stejně jako v řízení před krajským soudem - jinou formu péče a kratší interval pro péči/styk otce. 8. Konečně podle stěžovatelky ovlivnilo napadené rozhodnutí i to, že krajský soud nevěnoval patřičnou pozornost vyjasnění okolností přestěhování stěžovatelky a nezletilé do B. bez souhlasu otce. Ve svém návrhu shrnula nespolupráci otce a bojkot otce v hledání řešení. Stěžovatelka uzavírá, že se k této otázce, stejně jako k dalším skutečnostem během jednání, nemohla patřičně vyjádřit. Proto krajský soud zasáhl do jejího práva na soudní ochranu a rovnost v soudním řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. V řízení o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů o úpravě poměrů k nezletilým dětem nenáleží Ústavnímu soudu, aby hodnotil důkazy