IV.ÚS 298/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 298/09 ze dne 1. 3. 2010 N 35/56 SbNU 391 K principu důvěry ve státní akty a ochraně vlastnictví   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 1. března 2010 sp. zn. IV. ÚS 298/09 ve věci ústavní stížnosti POLÁRKA, s. r. o., IČ: 614 61 741, se sídlem Praha 4, Malá Lada 1533/7, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. ledna 2006 sp. zn. O - 83936, kterým byl zamítnut stěžovatelčin rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz ochranné známky, a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2008 č. j. 9 Ca 80/2006-65 a Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2008 č. j. 3 As 35/2008-94, jimiž byly v této věci zamítnuty stěžovatelčina správní žaloba a kasační stížnost. Výrok Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2008 č. j. 3 As 35/2008-94 a Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2008 č. j. 9 Ca 80/2006-65 a rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. ledna 2006 sp. zn. O - 83936 byl porušen čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se uvedená rozhodnutí ruší. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") byl Ústavnímu soudu předložen návrh na zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť jimi mělo dojít k narušení práv stěžovatelky zaručených v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, jakož i v čl. 2 odst. 3, čl. 4 a 90 Ústavy. 2. Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též jen "Úřad") ze dne 20. března 2000 sp. zn. O - 83936 byl zamítnut návrh stěžovatelky na výmaz ochranné známky "POLÁRKA" č. 187 158, vlastněné firmou Pragolaktos, a. s., (nyní ALIMPEX FOOD, a. s.). Rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. prosince 2000 sp. zn. O - 83936-93 byl rozklad stěžovatelky zamítnut. O následné správní žalobě rozhodl, v souladu s tehdejší právní úpravou správního soudnictví, Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. srpna 2005 č. j. 6 A 15/2001-65 tak, že napadené rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví zrušil a věc vrátil k novému projednání (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost uhradit stěžovatelce náhradu nákladů řízení (výrok II.). 3. Poté vydal předseda Úřadu průmyslového vlastnictví v ústavní stížnosti napadené rozhodnutí, jímž opětovně rozklad zamítl a potvrdil rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz ochranné známky "POLÁRKA" č. 187 158. O následné správní žalobě rozhodl shora citovaným rozsudkem Městský soud v Praze, který žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výroky II. a III.). Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (výrok I.) a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí nerespektoval svůj původní rozsudek v téže věci, přestože v mezidobí nedošlo ke změnám skutkovým ani právním. V původním rozsudku, kdy rozhodoval v řízení podle § 132 s. ř. s., uložil Úřadu ověřit, zda přihláška ochranné známky "POLÁRKA" č. 187 158 byla podána v karenční lhůtě, neboť "v takovém případě by zápis napadené ochranné známky pro společnost Pragolaktos, a. s, byl proveden v rozporu se zákonem ... potom bude třeba návrhu žalobkyně na výmaz napadené ochranné známky vyhovět". Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí vydal již za účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách). Ačkoliv pak předseda Úřadu shledal, že ochranná známka byla skutečně přihlášena v karenční lhůtě, rozhodl právě opačně, než jak mu ukládal rozsudek Nejvyššího správního soudu. Své rozhodnutí odůvodnil podle stěžovatelky odchylným výkladem § 52 odst. 1 poslední věty zákona č. 441/2003 Sb. Městský soud v Praze takový postup nepovažoval za nezákonný s argumentací, že Nejvyšší správní soud v době vydání zrušovacího rozsudku musel respektovat právní stav v době vydání napadeného správního rozhodnutí. Proto se necítil být rozsudkem Nejvyššího správního soudu vázán, přičemž s tímto názorem se následně ztotožnil i Nejvyšší správní soud. 5. Správní orgán i správní soudy tedy podle stěžovatelky nesprávně posoudily, který z účastníků řízení podal jako první řádnou a účinnou přihlášku ochranné známky, a tak získal prioritu. Dospěly k tomu na základě výkladu přechodného ustanovení poslední věty § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., čímž aplikovaly ústavně nepřípustnou pravou retroaktivitu zákona. Postupem správních soudů tak byla stěžovatelce upřena ochrana jejích práv, přestože ani správní orgán ani napadené rozsudky nepopírají objektivní zákonnou prioritu přihlášky stěžovatelky. 6. Stěžovatelka dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2006 č. j. 5 A 83/2001-121, jímž bylo zrušeno jiné rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (sp. zn. O - 88896, pro známku "POLÁRKA" č. 187 241), a to návrhem na výmaz známky zapsané stěžovatelce, k němuž Nejvyšší správní soud uvedl, že s rozhodnutím bude třeba vyčkat na výsledek řízení napadeného v ústavní stížnosti. S ohledem na ponechání ochranné známky druhému přihlašovateli proto, že pochybení její předčasné přihlášky měl konvalidovat platný zákon, nastaly dvě možnosti řešení: - Ochrannou známku budou mít dvě společnosti [stěžovatelka a ALIMPEX FOOD, a. s., (původně Pragolaktos, a. s.)], když pro výmaz známky stěžovatelky nedává platná právní úprava podklad. V takovém případě však ztrácí vlastnictví ochranné známky jakýkoliv význam i obchodní účel, definovaný v judikátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. prosince 2007 č. j. 7 As 42/2007-94: "Podstata ochranné známky je založena na principu výhradní ochrany, která spočívá v tom, že zápisem ochranné známky do rejstříku vzniká výlučné právo vlastníka tuto známku užívat ve spojení s výrobky a se službami, pro které byla zapsána. Tomu pak odpovídá povinnost jiných subjektů zdržet se jakýchkoliv zásahů do práva k zaregistrované ochranné známce ...". - Konvalidací výmazového důvodu k ochranné známce získá společnost ALIMPEX FOOD, a. s., (původně Pragolaktos, a. s.) prioritu a dojde k výmazu zápisu ochranné známky stěžovatelky. Takové řešení by bylo typickou pravou retroaktivitou zákona, a nikoliv konvalidací výmazového důvodu jednoho z přihlašovatelů. Stěžovatelka své podání uzavřela konstatováním, že nezpůsobilost přihlášky ochranné známky z důvodu podání v době trvající zákonné ochrany nelze konvalidovat bez ohledu na to, zda později platná právní úprava dobu či rozsah ochrany zkrátila nebo omezila. Není tedy přípustná ani skutečná konvalidace výmazového důvodu (§ 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb.), pokud v jejím důsledku dochází ke zbavení práv jiné osoby. 7. Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil za účastníka řízení předseda senátu 3 As Nejvyššího správního soudu, který uvedl, že námitky užité v ústavní stížnosti jsou obsahově shodné s námitkami stěžovatelky v kasační stížnosti, proto odkázal na rozhodnutí o ní. Dále uvedl, že Nejvyšší správní soud výklad ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. skutečně chápe jinak než stěžovatelka, přičemž nepopírá, že se zčásti jedná o pravou retroaktivitu. Na rozdíl od stěžovatelky je však přesvědčen, že se jedná o retroaktivitu přípustnou. Citované ustanovení má stabilizovat právní poměry a poskytnout jistou míru ochrany zapsaným vlastníkům ochranné známky i v případě, kdy zápis neproběhl zcela lege artis, ale obstál by podle současného zákona. Stěžovatelka má za to, že stávající zápis ochranné známky tuto podmínku nesplňuje z důvodu daného v § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Tento názor však Nejvyšší správní soud nesdílí, ačkoliv si je vědom faktu, že jeho výklad přináší problémy uvedené stěžovatelkou v ústavní stížnosti, způsobené tím, že ve své době byla ochranná známka zapsána dvěma vlastníkům současně. V tomto ohledu se tedy Nejvyšší správní soud přiklání k první stěžovatelkou uvedené variantě. Pokud jde o zásah do práva stěžovatelky na vlastnictví dle čl. 11 odst. 4 Listiny, ponechává rozhodnutí o něm zcela na Ústavním soudu. 8. K ústavní stížnosti se vyjádřil rovněž Městský soud v Praze, prostřednictvím předsedkyně senátu 9 Ca. Ta uvedla, že správnost postupu soudu lze dovodit z následné kontroly provedené Nejvyšším správním soudem v řízení o kasační stížnosti. Uvedla, že podstatná pro posouzení