IV.ÚS 2980/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2980/22 ze dne 21. 3. 2023 N 42/117 SbNU 88 Právo na soudní ochranu při vrácení věci odvolacím soudem v trestním řízení (neústavní soudní ping pong)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené Mgr. Simonou Hinkelmannovou, advokátkou, se sídlem Slovanská 275/16, Šumperk, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. října 2021 č. j. 14 T 32/2020-350, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2022 č. j. 9 To 1/2022-376 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2022 č. j. 6 Tdo 574/2022-408, za účasti Okresního soudu Praha-západ, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. října 2021 č. j. 14 T 32/2020-350, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2022 č. j. 9 To 1/2022-376 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2022 č. j. 6 Tdo 574/2022-408 bylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. října 2021 č. j. 14 T 32/2020-350, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2022 č. j. 9 To 1/2022-376 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2022 č. j. 6 Tdo 574/2022-408 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 10. 2022 se stěžovatelka domáhá zrušení shora vymezených rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud"), Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a Nejvyššího soudu s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a princip presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. II. Posouzení splnění procesních předpokladů 2. Ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátkou, předcházelo jí vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje, a splňuje tedy všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). III. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje A) Skutkový stav 3. Stěžovatelka byla trestně stíhána pro skutek, jehož popis byl obecnými soudy v průběhu trestního řízení částečně měněn (viz dále) a který měl, stručně vyjádřeno, spočívat v tom, že stěžovatelka měla dne 5. 7. 2019 v době od 14:15 do 14:45 hod. v chatové osadě nejprve vyskládat tři větší žulové kameny k zabránění odjezdu osobního motorového vozidla poškozených a poté, co k vozidlu přišla poškozená - matka s nezletilou dcerou a tázala se, zda kameny k jejímu vozidlu umístila stěžovatelka a proč, měl mezi stěžovatelkou, nacházející se v tu dobu na pozemku své rekreační chaty, a poškozenou nejprve proběhnout vzájemně vyhrocený slovní konflikt s využitím vulgarismů, při němž stěžovatelka zastávala názor, že na místě, kde poškozená vozidlo zaparkovala, parkovat nesměla, a vyzývala ji k odjezdu. Na to poškozená měla reagovat dotazem, proč by tam nesměla parkovat, když tam parkuje celý život, odstranit kameny a vozidlo přeparkovat do své zahrady, načež před pozemek přišla i její matka s druhou nezletilou dcerou a stěžovatelka měla reagovat tak, že se začala k poškozené přibližovat s dřevorubeckým kalačem s délkou topůrka 90 cm a 26 cm velkou štípací ocelovou částí a následně se vrátit na svůj pozemek, přičemž mezi stěžovatelkou a poškozenou měl stále probíhat verbální konflikt a stěžovatelka měla ukončit výhrůžky až po příjezdu svědka H., který přivolal Policii České republiky (dále jen "předmětný skutek"). 4. V průběhu řízení docházelo k úpravám nejen popisu, ale i rozsahu skutku (viz dále), zejména se měnila skutková zjištění ohledně toho, zda stěžovatelka poté, co poškozená přeparkovala vozidlo, měla k této přistupovat na vzdálenost jednoho metru s kalačem obouruč napřaženým nad hlavou a vyhrožovat jí, že jí rozmlátí vozidlo, a vyzývat ji, "ať si to rozdají", ujišťovat ji, že se jí nebojí, mávat kalačem nad hlavou a výhrůžky opakovat, v důsledku čehož poškozená v obavě o zdraví své i svých dětí měla tyto i se svou matkou vykázat z místa pryč, přičemž děti plakaly a měly ze stěžovatelky obavy. B) Trestní příkaz, první usnesení okresního soudu a první usnesení krajského soudu 5. Proti stěžovatelce (pozn. Ústavního soudu - v té době stěžovatelka ještě byla úředně vedena jako muž, ale již podstoupila operativní změnu pohlaví) okresní soud vydal dne 11. 3. 2020 č. j. 14 T 32/2020-214 trestní příkaz, jímž ji uznal vinnou ze spáchání přečinů nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za něž ji odsoudil podle § 353 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce trvání osmnácti měsíců podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku. Součástí popisu skutku byly i okolnosti popsané výše sub 4. 6. Stěžovatelka podala proti tomuto trestnímu příkazu odpor, a proto její věc okresní soud projednal opakovaně v hlavním líčení a usnesením ze dne 31. 7. 2020 č. j. 14 T 32/2020-251 (dále jen "první usnesení okresního soudu") podle § 222 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, její trestní věc postoupil Městskému úřadu Č. k projednání přestupku, neboť dospěl k závěru, že nejde o trestný čin. Podle popisu skutku měl být verbální konflikt od počátku vzájemný a stěžovatelka měla poté, co poškozená přeparkovala vozidlo, za ní a její matkou s vnučkou v náručí přicházet od vrat s kalačem podél těla, s nímž se následně vrátila na svůj pozemek za soustavného vzájemného verbálního napadání. 7. Okresní soud vyslechl v hlavním líčení stěžovatelku, která uvedla, že kameny kolem vozidla rozložila ona, že poškozená poté, co zjistila, že tak učinila stěžovatelka, jí začala nadávat ohledně změny pohlaví, k čemuž se připojila i její matka, což stěžovatelka neřešila a šla pro ovladač vrat, aby kameny odklidila, přitom zapomněla, že má v ruce kalač, mezitím poškozená kameny odklidila a s autem odjela a situace se uklidnila, až poté přiběhl nějaký cizí muž a začal na ni křičet, že ohrozila jeho děti. Poškozená uvedla, že na ni stěžovatelka hystericky křičela a urážela ji, děti byly z toho v šoku, stěžovatelka se od vrat k nim rozběhla se sekerou v nápřahu obouruč a začala jí máchat, přičemž jí vyhrožovala; poškozená stěžovatelce nijak nenadávala. 8. Dále byli vyslechnuti matka poškozené, která potvrdila její verzi; svědek H., který uvedl, že i na něj stěžovatelka postupovala se sekerou, proto zavolal policii; svědkyně M. a svědek K., sousedi stěžovatelky, kteří vypověděli, že s poškozenou se znají několik let, mají s ní hezké vztahy, že na parkování na daném místě je stěžovatelka citlivá, že poškozená s její matkou se začaly se stěžovatelkou hádat kvůli zablokovanému vozidlu, nadávali jí do "transek" a narážely na její pohlaví, zatímco stěžovatelka jim opětovala nadávky, že svědkyně viděla, že stěžovatelka měla sekeru, ale neviděla, že by s ní máchala, svědek přes okno viděl jen hlavu stěžovatelky a rovněž žádný kalač nezpozoroval. Vyslechnuty byly rovněž zasahující policistky, které pouze uvedly, že přijaly hlášení, že muž v dámských šatech někoho ohrožuje sekerou, situace byla ale už v klidu, stěžovatelka byla rozčilená, ale spolupracovala a spíše z toho byla nešťastná, policistkám sdělila, že se jí lidé posmívali a sekeru si vzala na svou obranu, aby ji více poslouchali. 9. Se souhlasem státního zástupce byl čten také znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie k duševnímu stavu stěžovatelky, podle nějž tato netrpí žádnou duševní poruchou a hormonální léčba v procesu přeměny pohlaví nemohla na její rozpoznávací a ovládací schopnosti mít vliv, psychiatrickým vyšetřením však byla zjištěna kverulatorní osobnost s paranoidními rysy. Byly provedeny i listinné důkazy, zejména protokol o ohledání místa činu, odborná vyjádření k hodnotě kalače a osobního motorového vozidla, výpis z Rejstříku trestů a opis z evidence přestupků stěžovatelky, které byly bez záznamu, a zpráva o její pověsti, která rovněž nepřinesla negativní poznatky. 10. Na základě takto provedeného dokazování okresní soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by se stěžovatelka vůč