IV.ÚS 2981/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2981/22 ze dne 6. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelek Ing. Jany Venclové a Bc. Jiřiny Urbánkové, zastoupených Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 2022 č. j. 51 A 69/2022-66, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Magistrátu města Kladno, sídlem náměstí starosty Pavla 44, Kladno, Mgr. Milana Volfa, MUDr. Davida Homera a volebních stran Občanská demokratická strana, sídlem Truhlářská 1106/9, Praha 1 - Nové Město, Volba pro Kladno, sídlem Petrohradská 999, Kladno, Svoboda a přímá demokracie (SPD), sídlem Vašíčkova 3051, Kladno, Opravíme Kladno - Piráti a STAN, sídlem Saskova 1962, Kladno, a ANO 2011, sídlem Babická 2329/2, Praha 11 - Chodov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení (pozn.: v úvodu a v petitu ústavní stížnosti s nesprávně uvedeným datem rozhodnutí - 21. 10. 2018) s tvrzením, že mají závažné pochybnosti o průběhu voleb do zastupitelstva města Kladno, které podle jejich názoru proběhly způsobem narušujícím ústavní principy obsažené v čl. 5 Ústavy a čl. 3 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že stěžovatelky se společným návrhem podle § 60 odst. 1 zákona 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, domáhaly vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva statutárního města Kladno konaných ve dnech 23. 9. a 24. 9. 2022. Stěžovatelky namítaly, že volby do zastupitelstva se konaly způsobem neslučitelným s principy právního státu, k jejichž narušení došlo v důsledku jednání volební strany Volba pro Kladno, respektive minimálně jejích dvou kandidátů (druhého a třetího vedlejšího účastníka). Druhý vedlejší účastník použil k vedení volební kampaně billboardy a jiné volební materiály namířené - zjednodušeně řečeno - proti sociálně slabým osobám žijícím ve městě Kladno, na nichž jsou oba vyobrazeni s prohlášením, že "nikdo nám tady nepořádek dělat nebude". Takový způsob vedení volební kampaně stěžovatelky považují za nebezpečný a nezodpovědný vůči občanům, neboť jde o propagaci násilí jako řešení sociálních problémů. Stěžovatelky navrhovaly primárně buď vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva města Kladno jako celku, případně navrhovaly vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů a všech jejich případných náhradníků zvolených za volební stranu Volba pro Kladno, nebo navrhovaly rozhodnout toliko o neplatnosti volby druhého a třetího vedlejšího účastníka coby kandidátů zvolených za uvedenou volební stranu. 3. Krajský soud návrh stěžovatelek - i přes rozumnou argumentaci - vyhodnotil jako nedůvodný, a proto ho napadeným usnesením zamítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění zdůraznil, že při zkoumání (ne)platnosti voleb je třeba vyjít z ustáleného třístupňového testu, který se vyvinul v judikatuře Nejvyššího správního soudu navazující na judikaturu Ústavního soudu. V souladu s těmito judikaturními východisky, včetně citace z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.), krajský soud připomenul, že za vážné porušení svobody voleb by bylo možné považovat až takový zásah, který by bez ohledu na dodržení jejich tajnosti znamenal, že by voliči ve volbách nemohli (neodvážili by se) svobodně projevit svůj názor. Posláním volebního soudu není v souladu s uvedeným nálezem zastávat úlohu monopolního ochránce korektnosti celého volebního procesu. Tento úkol přísluší i jiným orgánům veřejné moci a je věcí jednotlivých kandidátů a jejich voličů, aby se aktivně zasazovali o férový průběh voleb. Ač tedy krajský soud dovodil, že uvedené prvky volební kampaně čtvrté vedlejší účastnice jsou nevkusné a jsou ve svém důsledku nepřímo namířeny mimo jiné proti obyvatelům města Kladno romské národnosti, nevkusnost takové volební prezentace nelze "automaticky" hodnotit kritériem nezákonnosti a nelze je považovat za protiprávní. K tomuto závěru nutno podle krajského soudu dospět i proto, že uvedená část neetické kampaně, kterou čtvrtá vedlejší účastnice a kandidáti za ni vystupující (tedy zejména druhý a třetí vedlejší účastník) použili, zjevně nemohla obyvatele Kladna ovlivnit do té míry, aby se v konečném důsledku nemohli rozmyslet, jak naloží se svým hlasem. Čtvrtá vedlejší účastnice obdobného volebního výsledku, jako v nynějších volbách, dosáhla i ve volbách do zastupitelstev obcí konaných v roce 2018, když i tehdy byli "v rámci" jejího volebního úspěchu úspěšní i druhý a třetí vedlejší účastník. Krajským soudem posuzovanou situaci podle něj nelze srovnávat se stěžovatelkami odkazovanými skutkovými okolnostmi plynoucími z nálezu ze dne 18. 1. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 57/10 (N 2/60 SbNU 11), kdy při volbách do zastupitelstva města Krupka docházelo k organizovanému svážení voličů do volebních místností, kde jim byl přidělen předpřipravený hlasovací lístek, bylo dohlíženo na jejich chování ve volebních místnostech a docházelo ke kontrole volby konkrétní strany, za což byla voličům vyplácena finanční odměna. V takové situaci byly bezpochyby dány vážné pochyby o svobodném projevu vůle při volbě, což vyžadovalo zásah Ústavního soudu. K žádnému takovému jevu však v nyní posuzovaných volbách nedošlo, a proto krajský soud návrh stěžovatelek, ať už v kterékoliv jeho variantě, zamítl. II. Argumentace stěžovatelek 4. Stěžovatelky nesouhlasí s hodnocením provedeným krajským soudem, neboť volební kampaň čtvrté vedlejší účastnice a druhého a třetího vedlejšího účastníka propaguje násilí jako způsob řešení sociálních problémů, což ve svém důsledku připouští i krajský soud. Takovýto postup je však podle stěžovatelek neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu. Volební algoritmus použitý krajským soudem k přezkumu průběhu voleb podle nich není adekvátním rozlišovacím kritériem pro všechna eventuální porušení, k nimž může během voleb dojít, tak jako se tomu stalo v nyní posuzované věci. Krajský soud podle stěžovatelek pochybil, neboť se neměl stavět do role morálního arbitra, ale měl naopak vykonat úlohu ochránce demokratických principů právního státu. Podle nich je nerozhodné, zda během volební kampaně došlo nebo nedošlo k ovlivnění svobodné vůle voličů a tím i k ovlivnění výsledků voleb. 5. Stěžovatelky namítají, že krajský soud se s námitkami jimi uplatněnými vypořádal nikoli řádně, čímž porušil jejich právo na soudní ochranu. V zájmu lidí přitom stěží může být skutečnost, aby volební subjekt nebo osoby za něj kandidující, jejichž prezentace je v rozporu s demokratickým právním státem, mohly působit v zastupitelských orgánech obce. Stěžovatelky pak výslovně nesouhlasí s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2006 č. j. Vol 5/2006-46 a v dané souvislosti odkazují na nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04, v němž se Ústavní soud mimo jiné vyslovil tak, že by do právního řádu měly být zavedeny nástroje umožňující ochranu průběhu volební kampaně. Stěžovatelky se pak pozastavují nad tím, že ani 17 let poté, co Ústavní soud toto východisko ve svém nálezu formuloval, nedošlo k nápravě. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelky před jejím podáním vyčerpaly veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost so