IV.ÚS 2983/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2983/24 ze dne 17. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. M., t. č. Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2024 č. j. 14 To 93/2024-626 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2024 č. j. Nt 427/2023-558, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Popis věci a její procesní vývoj 1. Stěžovatel požaduje ústavní stížností zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že tato rozhodnutí porušila velkou řadu jeho ústavně zaručených práv zakotvených jak v Listině základních práv a svobod, tak v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně požádal o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, připojených listin a vyžádaného soudního spisu plyne následující. Korejské orgány se obrátily na české orgány se žádostí o vydání stěžovatele do Korejské republiky (§ 87 a násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních). Stěžovatel, ruský a izraelský státní příslušník, údajně spáchal trestný čin podvodu podle korejského trestního zákoníku. Tohoto činu se měl dopustit tak, že vystupoval jako obchodník s ropou, osobně přiletěl do Jižní Koreje a nechal si zaplatit za vypravení ropného tankeru zálohu ve výši 260 mil. jihokorejských wonů (KRW). Korejskému obchodnímu partnerovi (poškozenému) předal stěžovatel svůj ruský pas a vkladní knížku. Jakmile se peníze připsaly na jeho bankovní účet, stěžovatel se dostavil na pobočku korejské banky, kde předložil jiný (izraelský) pas. Díky tomu mu banka vystavila náhradní vkladní knížku, pomocí které vybral 50 mil. KRW a zbytek zaslal na účet třetí osoby. Poté z Koreje odletěl, nenechal vypravit tanker, nevrátil zaplacenou zálohu a vyhýbal se veškerým snahám se s ním spojit. To vše se mělo udát během čtyř dnů v dubnu 2023. 3. České orgány zadržely stěžovatele v listopadu 2023 na letišti Václava Havla v Praze, kde měl stěžovatel mezipřistání při letu z Izraele do Velké Británie. Následně se Městské státní zastupitelství v Praze obrátilo na Městský soud v Praze, aby vyslovil, že vydání (extradice) stěžovatele je přípustné. Městský soud návrhu napadeným usnesením vyhověl, Vrchní soud v Praze pak zamítl stěžovatelovu stížnost. Oba soudy uzavřely, že extradice je přípustná. Vycházely přitom z celé řady podkladů, počínaje samotnou žádostí, přes přílohy k ní, konče dalšími dokumenty, které si městské státní zastupitelství dodatečně vyžádalo (dodatkové informace, zprávy o stavu dodržování lidských práv v Korejské republice či diplomatickou záruku). Důkazy nasvědčovaly tomu, že tu je důvodné podezření, že stěžovatel spáchal trestný čin, kvůli kterému jej korejské orgány chtějí trestně stíhat. Soudy zdůraznily, že nejsou alternativním trestním soudem, aby místo korejských trestních soudů rozhodovaly o stěžovatelově vině a trestu. Navržené důkazy vesměs směřovaly ke klíčové otázce v trestním řízení, tj. zda stěžovatel je vinen a zda ho lze potrestat; tuto otázku však české soudy nemohou posoudit. Dále se oba soudy shodly, že nic nenasvědčuje tomu, že úroveň dodržování lidských práv v Korejské republice je natolik špatná, že by stěžovatele nebylo možné do Koreje vydat. Stěžovateli se dostane řádného procesu. Během pobytu v korejské věznici mu nehrozí žádné mučení, ponižující či jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel předkládá tři argumenty, proč jeho vydání není možné. Zaprvé, trestní řízení v Korejské republice nebude spravedlivé. Svou obavu stěžovatel opírá o rozpory mezi extradiční žádostí a skutečným stavem a údajnou neochotou korejských orgánů spolupracovat s českými orgány. Jako nejzásadnější považuje opomenutí osoby jménem K. F. S., která podle stěžovatele stála za nynější kauzou. Pokud korejské orgány odmítly pracovat s alternativní verzí skutkového děje, vypovídá to o mnohém (napojení na bezpečnostní sbory, klientelismus atd.). Způsob, s jakým korejské orgány přistupovaly k nynější věci, vzbuzuje pochybnosti o skutečně spravedlivém procesu. Zadruhé, v nynější věci stále panují pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. Stěžovatel opět vyzdvihuje roli K. F. S. České soudy rozhodly o stěžovatelově vydání na základě neúplných, nepřesných či nepravdivých informací. Zatřetí, případný pobyt v korejské věznici může porušit zákaz mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení a trestání. Stěžovatel odkazuje na zprávu nevládní lidskoprávní organizace, která popisuje nedobré vězeňské podmínky v Jižní Koreji (malý osobní prostor, přeplněnost věznic). Stěžovatel prý nebude moci praktikovat své náboženství, není zvyklý na korejskou stravu. Jeho obavy potvrzují rovněž závěry Výboru OSN proti mučení. Konečně stěžovatel připojuje rozhodnutí Nejvyššího soudu Albánské republiky, který vyslovil nepřípustnost extradice do Jižní Koreje. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ačkoli po rozhodnutí soudů o přípustnosti vydání následuje rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení k vydání, obě rozhodnutí lze samostatně napadnout ústavní stížností. Jde o svébytná rozhodnutí s odlišným předmětem a účelem, obě mají povahu rozhodnutí o posledním procesním prostředku, které mohou dotčené osoby využít k ochraně jejích práv [stanovisko pléna ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13 (ST 37/70 SbNU 619), bod 8]. Protože stěžovatel podal proti usnesení městského soudu stížnost (§ 95 odst. 1 o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních), vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je proto přípustná. IV. Posouzení ústavní stížnosti 6. Účelem vydávání osob k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu do cizího státu (extradice) je předejít beztrestnosti, tj. aby spáchaný trestný čin nezůstal nepotrestán [nález ze dne 2. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2299/19 (N 66/99 SbNU 233), bod 45]. Protože extradice významně zasahuje do základních práv, zejména do osobní svobody, soudy zde plní nezastupitelnou roli - bdí nad zákonností extradice a ochranou základních práv [nález ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. I. ÚS 1015/14 (N 155/82 SbNU 451), bod 32]. 7. Stěžovatel nejprve namítá, že Jižní Korea mu nezaručí spravedlivé trestní řízení, proto je jeho vydání nepřípustné podle § 91 odst. 1 písm. o) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Podle tohoto ustanovení bude vydání stěžovatele do Jižní Koreje nepřípustné, pokud by bylo v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách. 8. K tomu Ústavní soud uvádí, že uvedené ustanovení zakládá zvlášť výjimečný důvod nepřípustnosti extradice. Státy nesmí vyžádané osoby vydat, pokud by jim v cizím státě hrozilo "flagrantní odepření spravedlnosti" (rozsudek ESLP ze dne 17. 1. 2012 Othman (Abu Quatada) proti Spojenému království, č. 8139/09, § 258). Nejde o hrozbu jakéhokoli porušení, nýbrž o takovou hrozbu, která popírá samotné jádro a podstatu čl. 6 Úmluvy včetně principů v něm obsažených. Příkladem je odsouzení v nepřítomnosti bez možnosti následně dosáhnout nového rozhodnutí o oprávněnosti obvinění; základní a hrubá porušování práva obhajoby; zadržení bez jakéhokoli přístupu k nezávislému a nestrannému soudu, který by přezkoumal zákonnost zadržení; záměrné a systematické odmítání přístupu k obhájci; využití důkazů získaných mučením v rozporu s čl. 3 Úmluvy v trestním řízení (tamtéž, § 259 a § 267). Nikoli každá procesní neobvyklost či nedostatek je proto "flagrantním" odepřením spravedlnosti (rozhodnutí velkého senátu ESLP ze dne 15. 6. 2017 Harkins proti Spojenému království, č. 71537/14, § 64). 9. Stěžovatel se domnívá, že již samotná extradiční žádost a postup korejských orgánů zavdává pochybnosti o spravedlivém procesu. Taková argumentace se však míjí s podstatou jeho námitky. Stěžovatel vůbec neuvádí, v čem konkrétně hrozí porušení jeho práv obviněného v trestním řízení, tedy jakými nedostatky trpí trestní řízení v Jižní Koreji. Je to právě stěžovatel, kdo nese povinnost tvrzení a důkazní. Jen pokud předloží dostatečně konkrétní argumenty a důkazy, nastupuje povinnost státu je vyvrátit (opět Harkins proti Spojenému království, § 65). 10. Druhý okruh argumentace pro změnu kritizuje, že soudy neověřily, zda stěžovatel