IV.ÚS 2987/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2987/23 ze dne 5. 12. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem, sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. října 2023 č. j. 4 To 252/2023-1434, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je obžalován pro zločin pojistného podvodu ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 210 odst. 2, 4 a 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zločin legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. 3. Okresní soud v Bruntále (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 29. 1. 2023 sp. zn. 0 Nt 6/2023 stěžovatele vzal do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 27. 2. 2023 č. j. 47 To 52/2023-39 uvedené usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že se stěžovatel podle § 67 písm. a) trestního řádu bere do vazby a podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu se nepřijímá jeho písemný slib. 4. Okresní soud usnesením ze dne 27. 3. 2023 č. j. 0 Nt 205/2023-32 zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu s tím, že důvod vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu je dán a trvá i nadále, podle § 71a trestního řádu zamítl žádost matky stěžovatele o jeho propuštění z vazby na svobodu a podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřijal písemný slib nabídnutý stěžovatelem. Krajský soud usnesením dne 14. 4. 2023 č. j. 47 To 133/2023-49 usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl, že podle § 71 odst. 1 písm. a) trestního řádu a § 71a trestního řádu se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá, nepřijímá se jeho slib podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se neukládá dohled probačního úředníka. Další stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby na svobodu okresní soud usnesením ze dne 26. 7. 2023 č. j. 0 Nt 206/2023-27 podle § 71a trestního řádu jako nedůvodnou zamítl, poněvadž důvody vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu jsou dány a trvají nadále, nepřijal záruku důvěryhodné osoby (R. B.) podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu ani písemný slib nabídnutý stěžovatelem a podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu nestanovil dohled probačního úředníka. 5. Posléze okresní soud usnesením ze dne 6. 9. 2023 č. j. 2 T 89/2023-1333 rozhodl, že podle § 72 odst. 3 trestního řádu se stěžovatel propouští z vazby na svobodu za současného nahrazení vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu písemným slibem stěžovatele podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a dohledem probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu. 6. Krajský soud napadeným usnesením z podnětu stížnosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení okresního soudu v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl, že podle § 72 odst. 3 trestního řádu se stěžovatel ponechává i nadále ve vazbě, neboť trvá důvod vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, podle § 71a trestního řádu se zamítá žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario se nepřijímá písemný slib stěžovatele, podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu a contrario se nad stěžovatelem nestanoví dohled probačního úředníka a podle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu se nabídka peněžité záruky nepřijímá. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že krajský soud rozhodl způsobem, který zakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence v podobě libovůle a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu respektovaného soudní praxí. 8. Podle stěžovatele krajský soud neguje veškeré instituty způsobilé nahradit útěkovou vazbu, stejně jako všechna předběžná opatření a neuvádí vůbec nic o tom, jakou kombinaci institutů způsobilých vazbu nahradit a předběžných opatření by akceptoval, aby mohl uvažovat o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu. 9. Krajský soud stěžovateli přičetl k tíži, že se v lednu 2023 dostavil opožděně na služebnu policejního orgánu. Otec stěžovatele v důsledku nepříznivého zdravotního stavu (prodělal několik cévních mozkových příhod) sdělil nesprávnou informaci o místě stěžovatelova pobytu (stěžovatele zaměnil s jeho bratrem). Příslušný úřední záznam podepsal pouze policista, nikoli stěžovatelův otec. Stěžovatel se po prvotním telefonickém kontaktu s policistou (písemná výzva k podání vysvětlení nebyla vyhotovena, a tedy ani nemohla být doručována) domníval, že má pouze "něco dosvědčit", a poté, co se dozvěděl, že je tzv. "v pátrání", dne 27. 1. 2023 se dostavil na služebnu, načež byl zadržen a vzat do vazby. 10. Stěžovatel uvádí, že by se po svém propuštění z vazby na svobodu choval řádně, byl by zaměstnán obchodní společností A, vyvíjel by činnost ve spolku B, jehož je předsedou, a staral by se o nemocné rodiče. 11. Stěžovatel též poukazuje na doktrínu tzv. zesílených důvodů [srov. např. nález ze dne 12. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2665/13 (N 217/71 SbNU 545)], přičemž dovozuje, že krajský soud nedostál požadavkům z ní vyplývajícím. Krajskému soudu vytýká, že své rozhodnutí založil na konstatování, že se od vzetí do vazby nic nezměnilo, což je však ve skutečnosti argument ve prospěch jeho propuštění na svobodu, byť za současného přijetí opatření nahrazujících vazbu. 12. Stěžovatel polemizuje se závěry obžaloby a namítá, že trestní řízení je proti němu vedeno na základě výpovědí spoluobžalovaného Z. F. (dále jen "obžalovaný F."), kterého označuje za nedůvěryhodného, neboť orgánům činným v trestním řízení nabízel svá "usvědčující svědectví" odpovídající představám těchto státních orgánů. Potřebné informace k těmto "svědectvím" přitom hodlal získat (vycházeje ze svých "zkušeností" nabytých v trestních řízení, která proti němu byla dříve vedena) tak, že by se nejprve dostal do přízně "zájmových osob". Obžalovaný F. následně do svých výpovědí v neprospěch stěžovatele zahrnul informace, které se dozvěděl z trestního spisu (např. o dětské autosedačce ponechané ve vozidlu či o finanční situaci jeho vlastníka), případně sdělil nepravdivé údaje (o komunikaci s využitím anonymních SIM karet). Stěžovatel dovozuje, že vyhodnocení telefonických hovorů a analýza dat zajištěných z předmětného motorového vozidla nejsou způsobilé jakkoliv podpořit důvodnost vedení trestního stíhání proti němu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupený v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti IV. a) Obecná východiska 14. Ústavní soud nejprve připomíná obecná východiska, podle nichž osobní svoboda představuje v demokratickém právním státě jednu z nejdůležitějších hodnot. Je předpokladem toho, aby si mohl každý sám uspořádat svůj vlastní život, aby mohl rozhodovat o jeho podstatných aspektech a naplno uplatňovat svá další práva [srov. nález ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 916/13 (N 33/76 SbNU 451)]. Význam osobní svobody je vyjádřen již v systematice Listiny, v níž je čl. 8 zaručující osobní svobodu jednotlivce zařazen hned po právu na život (čl. 6) a právu na osobní integritu, včetně práva nebýt mučen či podroben krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení (čl. 7). Jakkoliv tato svoboda již ze své podstaty nemůže být neomezená, zásahy do ní mohou vést k nenapravitelným následkům ve všech sférách života jednotlivce. Omezením osobní svobody je často znemožněn, implicitně