IV.ÚS 2989/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2989/16 ze dne 22. 11. 2016 N 220/83 SbNU 453 Nárok mobilního operátora při předčasném ukončení účastnické smlouvy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 22. listopadu 2016 sp. zn. IV. ÚS 2989/16 ve věci ústavní stížnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Botičská 4, proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 8. 6. 2016 č. j. 17 C 88/2015-50, kterým byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, za účasti Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí jako účastníka řízení a Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 58/219, jako vedlejšího účastníka řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Řízení před obecnými soudy 1. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 8. 6. 2016 č. j. 17 C 88/2015-50 zamítl žalobu o nahrazení rozhodnutí předsedy rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 8. 2015 č. j. ČTÚ-71609/2014-603, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 7. 10. 2014 č. j. ČTÚ-18837/2014-638/VI. vyř. - MaK. 2. Nalézací soud vyšel z toho, že dne 2. 1. 2014 byla mezi stěžovatelkou a účastníkem Ing. Pavlem Valentou uzavřena dohoda o předčasném ukončení smlouvy kontrahované dne 1. 10. 2012 na dobu 24 měsíců; neztotožnil se s právním názorem stěžovatelky, že účastník byl povinen uhradit 50 % z částky zbývajících měsíčních paušálů do konce sjednané doby trvání smlouvy. Soud dospěl k závěru, že § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění novelizace provedené zákonem č. 214/2013 Sb., s účinností od 8. 8. 2013 omezoval výši úhrad tohoto druhu na 20 %. Na tomto závěru nemohl nic změnit ani článek II zákona - přechodná ustanovení, která stanovila pořádkovou lhůtu 6 měsíců k úpravě smluv s účastníky, což stěžovatelka učinila (teprve) ke dni 26. 1. 2014. V této souvislosti označil soud za ústavně konformní nepravou retroaktivitu novely. II. Ústavní stížnost a navazující podání 3. Proti rozsudku okresního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 6. 9. 2016 a navrhuje, aby jej Ústavní soud zrušil; namítá zásah do ústavně zaručených principů právní jistoty a ochrany nabytých práv a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůrazňuje, že předmětem sporu je sice částka bagatelního rozsahu, kauza má nicméně značný význam vzhledem k počtu probíhajících řízení i dalších potenciálních případů, pro které může být posouzení dané právní otázky určující. 4. Za jádro věci stěžovatelka označuje intertemporální účinky změny zákona a předvídatelnost jejích dopadů na adresáty práva. Je přesvědčena, že nelze připustit takový výklad a použití právní úpravy, jaké provedl obecný soud. Přechodné ustanovení v čl. II zákona č. 214/2013 Sb. stěžovatelce garantovalo prostor 6 měsíců na změnu smluvní dokumentace, přičemž dohoda o předčasném ukončení smlouvy s účastníkem byla uzavřena v mezidobí od nabytí účinnosti novely ke dni 8. 8. 2013 do zanesení limitace do účastnické smluvní dokumentace, což stěžovatelka provedla ke dni 26. 1. 2014, tedy v zákonné lhůtě. Pokud přechodné ustanovení novely výslovně nestanovilo, že se omezení úhrad za předčasné ukončení vztahuje i na smlouvy uzavřené před účinností novely, měla by být vyloučena nepravá retroaktivita a omezení by se mělo týkat výhradně smluv uzavřených až po účinnosti změny § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích. 5. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Ing. Pavel Valenta se podáním doručeným dne 25. 9. 2016 vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení, zdůraznil nicméně, že posouzení věci může být významné pro značné množství obdobných případů. Český telekomunikační úřad navrhuje, aby byla ústavní stížnost zamítnuta; ztotožňuje se s odůvodněním napadeného rozsudku a zdůrazňuje, že se jedná o aktuální a významnou problematiku; případy tohoto druhu jsou početnou součástí jeho rozhodovací praxe i následné přezkumné činnosti obecných soudů. III. Podmínky řízení 6. Ústavní soud nejprve přezkoumal procesní náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zastoupena advokátem; rovněž není stížnost nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. K posouzení věci si vyžádal spis Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí vedený pod sp. zn. 17 C 88/2015; rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu by od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci. IV. Bagatelní charakter věci 7. Ústavní soud se předně musel vypořádat s okolností, že předmětem řízení je zjevně bagatelní částka 725 Kč - rozdíl mezi 1 209 Kč, které stěžovatelka původně vyúčtovala účastníkovi, a částkou 484 Kč, na kterou byla úhrada za předčasné ukončení smlouvy snížena žalobou napadeným rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu. Proti rozsudku nalézacího soudu tak podle § 202 odst. 2 o. s. ř. nebylo přípustné ani odvolání, tím méně dovolání. 8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je i přesto třeba meritorně projednat. Vyšel z definice právní hranice bagatelnosti, jak byla vymezena v jeho nálezu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89). Byť co do kvantitativní stránky vyjádřené výší sporné částky jde o případ marginální, věc se vyznačuje významnou stránkou kvalitativní - vykazuje podstatný přesah konkrétní kauzy. Posouzení se může týkat značného množství obdobných případů, přičemž i účastníci a vedlejší účastníci řízení shodně požadují meritorní projednání věci; zdůrazňují, že řada případů tohoto druhu je aktuálně předmětem rozhodování Českého telekomunikačního úřadu i navazujícího přezkumu obecnými soudy. Jádrem věci jsou navíc intertemporalita a retroaktivita právních předpisů, tedy otázky výsostně relevantní z pohledu ústavních garancí základních práv. V. Meritorní posouzení věci 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Pro přezkum není sama o sobě stěžejní věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. 10. Posouzení věci se rozpadá do dvou okruhů: otázky, odkdy se uplatní omezení úhrad za předčasné ukončení smlouvy zanesené do zákona o elektronických komunikacích zákonem č. 214/2013 Sb., a přípustnosti retroaktivního působení na účastnické smlouvy uzavřené před účinností této novely. 11. Ústavní stížnost není podle závěru Ústavního soudu důvodná. V.1. Počátek aplikace omezení úhrad za předčasné ukončení smlouvy 12. Prvním okruhem ústavně relevantního posouzení je otázka, odkdy se uplatní limitace podle zákona č. 214/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Touto novelou bylo do § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích zakotveno omezení úhrad za předčasné ukončení smlouvy mezi operátorem a účastníkem, konkrétně tak, že ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být pro případ jejího ukončení před uplynutím doby trvání, na kterou je uzavřena, uvedena informace o výši úhrady, jež nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem (o jakou se jednalo i v projednávané věci) vyšší než 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce doby jejího trvání. 13. Zákon č. 214/2013 Sb. nabyl účinnosti dne 8. 8. 2013; v článku II obsahuje přechodné ustanovení, podle něhož byli operátoři povinni do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti uvést účastnické smlouvy do souladu s novelizovaným zněním zákona o elektronických komunikacích, což se v případě stěžovatelky stalo změnou bodu 8.3 Všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., - s účinností od 26. 1. 2014. 14. Spor je o výklad novely - zda se limitace uplatní ohledně veškerých smluv ukonč